Zabijačka, to byla pro maleho synka otrava a nuda. Nerozuměl sem, čemu se na to všeci dospěli tak těšili? Bravek nejdřiv běhal po dvorku, pak mě přinutili schovat se za vrata a jak sem vykuknul,
tak už z bravka valila červena a teta Miluša ju chytala do lavora, jak kdyby šlo o cosik duležiteho. Tak prvni ho zabili a pak jim asi bylo lito, že krvaca, řikal sem si. A zatimco baby spařovaly skuru, stryk Viluš brusil ty svoje dluhe nože, dival se na mě a divně se přitem usmival. A pak byli všeci zapatlani a mastni od teho, jak nosili podbradek a maso a jine divne věci do vařiciho kotla, mišali tu krev s krupama a cpali ju takym divnym mlynkem do nafukovacich fusakli a stryk Viluš takym zvlaštnim gryfem do nich zapichoval kusky špejli a podobne fusakle s jinym obsahem zas daval do uzaku a krasně to vonělo a pak sem jedl prdelanku a chutnalo mi to a babka Milka roznašala tacky s taku bilu vodu v malych štamprlach a ja sem jednu celu vypil a vyprsknul, bo mi to nechutnalo a všeci se smali a vic už pak nevim…
A co na to Boris?
„K našemu mládí patří klasická zabíjačka, ať si biomatky říkají co chtějí!
Fotit zabíjačku bez pašíka se mi určitě nechtělo, tak jsem pátral kde by nějaká probíhala. V moderní době je to už velký problém taky kvůli legislativě atd. Nikde nikdo nikoho nezabíjel…až jednou…bylo to po focení lednového příběhu (vojna) mi zavolal kamarád Ondra a ptal se mě , zda bych chtěl vidět zabíjačku…a bylo hotovo…“
Tady je přimy kontakt na nakup kandelařa Borisa Rennera, z kereho obrazek i přiběh pochaza.
O knižky Ladika Větvičky si o ně možete napsat tady. Je tam link na mejlovu adresu.
Uniformy ruznych armad možete kupit tady.