Po pěti rokach sem se zas podival do Ruska. naposledy sem tam byl pracovně kratce před začatkem sankci. Tenkrat to byla země obrovskych rozdilu.
Na jedne straně bohatstvi a potěmkinovy vesnice, na druhe straně špina a bida. Bylo na čase zjistit, jak se Rusum žije po pěti rokach sankci, a tak sem se vydal na tři tydny mezi normalni lidi, do velkych měst i na vesnicu a projel sem přes dva tisice kilaku od Soči přes Krasnodar, Stalingrad, Samaru až do tatarstanske Kazaně.
Prvni, co mě překvapilo, byl život na ulicach. Ve dne, ale hlavně v noci. Rusi prostě o vikendech zahradili hlavni ulice, aby tam nejezdily auta a ulice ožily.
Bylo to fajne a přijemne sledovat, jak se desetitisice obyvatel bavi v kteroukoliv denni i nočni dobu. Zaběry muzikantu su točene hrubo po pulnoci.
O to větši šok byl v okamžiku, kdy sem se vratil dodom. Poruba připominala znormalizovane Československe se zakazem vychazani. Přesně v deset večer policie vyžene lidi ze zahradek ať je horko nebo zima. Lidi zalezu do baraku a pusti si Majora Zemana.
To zme to dopracovali… V Rusku větši svoboda jak u nas…