Tuž posledni, dvanacty dil kandelařa vzpomina na zlate časy, kdy ovoce bylo k dostani enem v dobach jejich vegetačniho zrani. A to, kere zme museli kupovat za devizy, nebylo ani tak. Lidi si řikali, jak by to bylo krasne,
kdyby banany staly tolik co kobzole a byly by furt. Dneska se jim to přani splnilo. Bohužel to neni tym, že by banany zlevnily, že…
———————–
Přišel prosinec a klepač zase osiřel. Od mamy, kera se na Obluku vyučila kadeřnicu, sem chodival kolem kramu „Ovoce – Zelenina“ přes oblast Dělnicke dodom.
Jakehosik barabu raz napadlo vymazat z nazvu „Ovoce – Zelenina“ druhe pismenko „e“ a politycky pruser byl na světě.
Takych duchodcu s krykama nad hlavu tam byla tenkrat cela hromada! Kupil sem kilo kubanskych pomeranček, kere se vyznačovaly tym, že kožu nešlo odervat od vnitřku a proto zme je nazyvali Fidelova skura. Venku sem chranil ten poklad pod vaťakem, bo synci řikali, že cygoši na Dělnicke by mi to urvali aji s ruku a cennu siťovku po dědkovi!
Ze sklopenym zrakem sem pak nenapadně prochazal Dělnicku až na zastavku štyrycitky a piskal si cosik ve smyslu sedmi statečnych. Po rokach musim konstatovat, že za celu dobu mojeho prochazani cygansku oblasťu zvanu „Dělnicka“ se mi nic zvlaštniho nestalo.
Kamoši zase přehaňali…
Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil