Hodnocení Ruska

Když se bavíme o Rusku a Číně, málokdo si uvědomí, o jak velkých teritoriích hovoříme, ať už z hlediska rozlohy, tak i počtu obyvatelstva. Nikdo nediskutuje o specifické demokracii v USA, kde proti sobě fakticky stojí jen dvě politické síly, ale zároveň mnoho lidí považuje za správné vysmívat se systémům, které fungují v Rusku nebo v Číně. Že se jedná o systémy funkční, které tamní společnosti posunují vpřed možná právě s ohledem na jejich velikost a specifičnost národů a národností, které tam žijí, je zřejmé. Jeden z nejzajímavějších pohledů na Rusko a Čínu jsem četl u Davida Martínka:

Autor: David Martínek

Rusko a Čína budují kapitalismus. Ale bez západního pojetí demokracie se prozatím obejdou.

Rusko, tak i Čína poté, co přešly ke kapitalismu, budují systémy, které do jisté míry přejímají části a výhody západního systému, ale v politice se chovají odlišně.

Pro Rusko i Čínu platí, že odmítají západní systém uspořádání společnosti. Jdou cestou autoritativního vedení. A mají k tomu řadu důvodů. Koncentrace moci těmto společnostem umožňuje snadněji transformovat zemědělskou výrobu do rozsáhlých průmyslových kapacit. Budovat města, továrny a industrializovat zemi v podmínkách, které by Západu trvaly dvoj- až pětinásobně delší dobu.

Mohou zvyšovat podíl středních tříd bez výraznějších sociálních otřesů a dopadů (jen pro představu, Čína vytvořila za posledních 25 let zhruba 300 milionů příslušníků čínských středních tříd). Zároveň plošně udržovat růst mezd pracujících tříd v mezích odpovídajících reálné míře produktivity. A také udržovat pod pokličkou nároky různorodých skupin obyvatel v zemích s obrovskou směsicí protichůdných zájmů. Ze kterých by potenciálně mohly vzejít obrovské konflikty. Ve skutečnosti by okamžitý přechod těchto velkých společností k západním normám a liberální demokracii znamenal pro tyto společnosti rozvrat a zánik.

Rusko a Čína se budou vyvíjet a demokratizovat jednoduše vlastní cestou.

Jak západní, americké, evropské, tak i ruské i čínské elity velmi dobře vědí, že Rusko i Čína musejí jít vlastní cestou postupného vývoje, která by se dala pojmenovat jako „dohánění Západu“. A také není překvapením, když ani jeden ze systémů neusiluje o to, přenést vlastní podmínky do jiného systému. Jednoduše je to neproveditelné. Západ by nikdy nepřijal podmínky fungování ruské nebo čínské společnosti a naopak. Nemá tedy smysl strašit domácí české obyvatelstvo pitomostmi o ohroženích z východu. Pro Rusko i Čínu jsme zajímaví jako možná malý bodík na mapě globálního obchodu, kde lze najít příznivé podmínky pro vzájemný byznys. A to je vše.

Českou veřejnost mate zvláštní a podivuhodná směs čínského politického systému, kdy u moci zůstává jediná rozhodující síla, komunistická strana, v zemi přitom funguje kapitalismus a Čína se v hodnotovém žebříčku vrátila zpět ke Konfuciovi. Je to tolik odlišné od západního systému, a přesto to funguje.

Stejně tak Rusko je ryze kapitalistická země, která ale nemá otevřenou ekonomiku. Naopak, zdejší politika, reprezentovaná Putinovou administrativou, je zaměřena na dobudovávání ruské ekonomiky nezávisle na západních strukturách a výhradně do ruských rukou. Souběžně za rychlého a velmi účinného opevňování vojenské pozice země prostřednictvím nové generace obranných vojenských technologií.

Rusko i Čína jsou neoddiskutovatelnými hráči na poli geopolitiky a západní politiky i západní společnosti budou muset tento stav jednoduše přijmout. Je to dáno jak jejich vojenským potenciálem, tak i rostoucím potenciálem jejich ekonomik.

Je rozhodně lepší znát povahu systému konkurenta, jeho vnitřní logiku, historii, podstatu identity, současný stav i možný budoucí vývoj než se donekonečna pokoušet balamutit sebe i společnost nepravdivou optikou. V dlouhodobém horizontu se to velmi nevyplácí.

David Martínek