Ještě neni pozdě, ale…

Furt přemyšlam o tom, kde se mohla stat chyba. Kde a kdy. Jak je možne, že moje milovana země s nadhernym humorem se změnila v cosik divneho, zasaženeho vychodnim marxismem a jižnim islamizmem. Když sem tam přijel na počatku devadesatek, ještě všecko vypadalo, že je v pohodě a všecko je na pravem mistě. A přesto už pod povrchem běžely procesy, kere nenapadně změnily Brytanyju v cosik odporně multykulturně socialistyckeho, jak sem to viděl letos v Manchesteru a Londonystanu.

Da se z teho poučit? Asi jo. Ale k temu by bylo třeba lidi, keři su poučitelni. Su taci u nas?

Su.

A pro ty je nasledujici text Bendža Kurasa:

„Stav Británie, mého druhého domova a občanství, mě obzvlášť silně bolí, neboť v ní končí to, čím byla vždy tak proslulá: fair play, svoboda vyvážená odpovědností, práva zaručená povinnostmi, sebevědomí národa, který ví, čím je, a nepotřebuje nikomu nic dokazovat. Jeho pocit viny za kapitalismus, kolonialismus a otrokářství se pod vedením levicové intelektuální smetánky proměnil v sebemrskačské důtky.“

Cely rozhovor je tady.

   
loading...

Komentáře

komentářů

Vaše osobní údaje budou použity k vyřízení publikování Vašeho komentáře, ke zvýšení spokojenosti po celou dobu procházení tohoto webu, a k dalším účelům popsaných na stránce ochraně osobních údajů