Kurva fix…

„Kurva fix…“

Žili jsme si své životy…

Potkávali jsme se a povídali si v hospodách, pili pivo, kořalku a kouřili… 
Pěstovali jsme na zahrádkách zeleninu a prodávali ji na farmářských trzích… 
Chovali jsme slepice, ovce, krávy, prasata a co jsme nesnědli, mohli jsme prodat nebo si koupit… 
Podnikali jsme, opravovali, stavěli, dávali, co bylo třeba a nic od státu nežádali… 
Pracovali jsme, nic od nikoho nechtěli, jen možnost žít podle svých představ a své odpovědnosti… 
Říkali jsme nahlas, co jsme si mysleli a byli za to podporováni, zatracováni, kritizováni, obdivováni…

Žili jsme své životy…

A pak přišel Slovák, kterého vyhnali z jeho země a spojil se se socialisty a s prý křesťany! 
A pak se oligarcha objal s korporativisty a sociálními hedonisty!

A to všechno, co jsme měli, nám vzali.

A k tomu ještě i kus soukromí, protože jsme podezřelí a musíme být kontrolováni, sledováni, odposloucháváni a stíháni.
A musíme se registrovat, evidovat, hlásit, dokladovat, potvrzovat.

Prý pro naše dobro. 
Pod kontrolou nám bude líp. 
Samostatnost, odpovědnost, tradice, je přežitek!

Bojíme se. 
Krčíme se. 
Přizpůsobujeme se. 
Mlčíme…

To, z čeho jsme vzešli, jsme zapomněli? 
Všeho, co jsme měli, jsme se vzdali? 
Se skloněnou hlavou na popravu jdeme?

„Kurva fix! “

Ivan Langer; 2017

Dalši dřisty:

Medajla pro Jarka a jeho statnicky proslov před Pu... Nemyslete se, neni to jednoduche, postavit se před plny sal lidi a cosik rozumneho vypustit z huby. A co teprve, když vedle vas stoji ten nenaviděny zloduch, proklinany celym multykulturnim světem!!! Jarek to zvladnul na jedničku. Mluvil, zpival a ten nenaviděny zloduch se usmival a posluchal...&...
Od te doby, co musi hrat fotbalisti v hnusnych dre... Včera mě to zase pleštilo do očisek. Doma televizu nemam, a tak když sem v Lidovce na vršku Leninky zahlidnul zapas Rusko - Česko 5:1, bylo mi divne, že se nehraje třeti třetina. Až pak mi kdosik řeknul, že to neni hokej. Ještě horši, než sledovat taky zapas ovšem su chvilky, kdy musite posluch...
Když hoři symboly, přichaza blba doba Je to smutne, když zhoři jakysik barak. Navic pěkny barak. A navic symbol. Ale nic neni nahodne. Symboly mizi v přesně stanoveny čas. A po jejich zmizeni obvykle přichazaju horši doby. Symbol křesťanske Francie zhořel, navic par dni před největšima křesťanskyma svatkama. Je zbytečne špekulovat ...
Dnešni Rusko vypada jinak, než jak nam ho představ... Z rozhovoru pro Parlamentni listy 15.8.2018: Podle příspěvků na vašem FB právě teď cestujete po Rusku… Ano. V souvislosti se 100. výročím Velké války jsem si naplánoval cesty po mnoha zemích Rakousko-Uherské říše a jako poslední cestu jsem si splnil dávný sen –  podívat se osobně do míst,...
Už je to 17 roku, co dvě letadla narazila do dvou ... Byl to silny zažitek, bo každy, kdo tu udalost tenkrat zažil, si do dneška pamatuje, kde ten den byl, co robil a jaky blby pocit měl, když se dival na ty padajici baraky. Tuž zhrňme si, co se vlastně stalo, bo mladi už nevi, o co šlo a v televizi jim to tež neřeknu. Dvě letadla řizena unosca...
   
loading...

Komentáře

komentářů

Vaše osobní údaje budou použity k vyřízení publikování Vašeho komentáře, ke zvýšení spokojenosti po celou dobu procházení tohoto webu, a k dalším účelům popsaných na stránce ochraně osobních údajů