Žereme blato ve formě masa, všecko je dražši, buzerace přibylo ale tvrdi nam, že je nam lip…

CO NÁM DAL ROK 2018: „Aktivisti placení z našich peněz nám zakazují komunikovat, zakazují vtipy, ironii, sarkasmus, textilní firmy se omlouvají, že vyrobily černou opičku a že to tak nemyslely, děcko s hadrem na hlavě si vyskakuje na ředitelku, že má povinnost mít hadr na hlavě, protože to tak jakýsi chlap před 1 300 lety napsal do knížky,“ říká v „bilančním“ rozhovoru pro ParlamentníListy.cz známý bloger Ladislav Větvička. Zhodnotil předešlý rok pro sebe i Českou republiku, prozradil, jestli je spokojený s výsledky voleb, a vyjádřil se k Andreji Babišovi i k tomu, co se děje ve Francii nebo v Německu. Promluvil i o Rusku a Ukrajině.

Máme tady počátek roku 2019, jaký byl uplynulý rok pro vás osobně?

Když se dívám zpět, nebyl to špatný rok. Oslavil jsem deset let na blogu iDNES a měl jsem radost z hodnocení čtenářů – popáté za sebou mě zvolili zlatým blogerem roku. I když – to nemusí být dáno kvalitou toho, co píšu, ale třeba tím, že prostě můj pohled na svět lidem vyhovuje a v mainstreamu ho nenajdou nebo že mnoho oblíbených blogerů iDNES přestalo psát, nebo musejí psát jinde. Povedlo se mi vydat dvě úspěšné knihy – „Šifry Ladika Větvičky“ a hlavně zásadní knihu „Helmut“, kterou jsem napsal s kolegou Víťou Hrčkou a šlo nám to velice dobře, za dva měsíce bylo hotovo. Jsou to naše vzpomínky na období od října 1989 do rozpadu Československa. A cestovatelsky jsem si splnil dva dlouhodobé cestovatelské sny – měsíční cestu Povolžím, kdy jsem pěšky, stopem a vlakem na vlastní pěst projel nádherné oblasti od gruzínského Batumi až do tatarstánské Kazaně. Druhým zážitkem byla třítýdenní cesta po Kubě, kterou bych doporučil všem neobolševikům z multikulturní sféry, aby si osvěžili paměť a viděli na vlastní oči, kam vedou socialismus, byrokracie, příkazy, zákazy a cenzura.
A co znamenal uplynulý rok pro Českou republiku? Co se podle vás povedlo a co naopak ne?
Mám divný pocit z toho, že na rok 2018 budeme asi zanedlouho vzpomínat jako na dobu svobody, míru a prosperity. Přitom jedeme z kopce dolů, radujeme se, jak krajina ubíhá, a netušíme, že strojvůdce už to sám nezvládá a vlaku nefungují brzdy. Připadá nám normální zaplatit cizinci ve vzdálené zemi, aby pro nás vycucnul z podzemí jakési černé svinstvo, převezl ho na lodi přes půl zeměkoule, vyrobit z toho svinstva chemikálie, naftu, pesticidy a hnojiva, prodat to magnátovi, který do země zaseje semena žlutého svinstva koupené u jiného magnáta, posype zemi pesticidem, úrodu spálí biologickým jedem roundup, který zničí spodní vody, aby mohl vylisovat olej, který za dotace chudých evropských pracujících přidá do nafty, pomocí níž rozváží úrodu ze zbytku nezničených polí do jiné země, kde s ní nakrmí slepice, které magnát zpracuje na řízky, zabalí do igelitu a odveze do „hytlermarketu“, kde si můžeme tuto hmotu koupit, upéct a po vylití padesáti procent uvolněné chemické vody sežrat a zapít nezávadnou vodou zabalenou v plastovém obalu koupenou ve stejném „hytlermarketu“. Přitom by stačilo zajít vedle do vesnice a koupit si tu slepici od báby na trhu… Aha, já jsem vlastně zapomněl, že trhy u nás nejsou a báby už nechovají slepice. Ale zní to takhle dáno do jedné posloupnosti aspoň dostatečně zvrhle? A to jsem popsal jen situaci v jídle. Trhy už u nás dávno nefungují, a co fungovalo, dorazilo EET a babka se na to vykašlala, když dostala pokuty z čoiky nebo jiných organizací, které mají na pořadu dne buzerovat a pokutovat za každou cenu. Mám pokračovat do obecnější roviny?
Zkuste to…
Okolo nás v zemích našeho klubu je už standardem bití, znásilňování a vraždění bílých. A to média značnou porci těchto zpráv zatají a pustí ven jen špičku ledovce. Ne snad že by se bílí mezi sebou nebili, neznásilňovali a nevraždili, ale v multikulturním světě to dostalo ještě vyšší obrátky. Chcete statistiky? Měl jsem je na fejsbůčku, ale nemůžu se teď k nim dostat, bylo totiž porušeno jedno z mých ústavních práv a byl jsem zcenzurován. Vy jste ještě nebyli? No tak se na to připravte.Naše evropské politiky naše ústavní práva nezajímají, oni totiž už přijali tolik zákonů, že ani nevědí, který z nich platí a který ne. Přesto dále trvají na přijímání nekompatibilních migrantů a naše tetky z europarlamentu jezdí kolem dokola a snaží se konat dobro tam, kde o ně nikdo nestojí. Bez našeho vědomí se přijímají pakty o migrantech typu „A“, a když to odmítneme, zjistíme, že už jsme mezitím přijali pakt o migrantech typu „B“, jen nám to někdo zapomněl sdělit. Komu se to nelíbí, je trestán. Aktivisti placení z našich peněz nám zakazují komunikovat, zakazují vtipy, ironii, sarkasmus, textilní firmy se omlouvají, že vyrobily černou opičku a že to tak nemyslely, děcko s hadrem na hlavě si vyskakuje na ředitelku, že má povinnost mít hadr na hlavě, protože to tak jakýsi chlap před 1 300 lety napsal do knížky. Vystrašení kolaboranti, kteří jsou vyděšeni z toho, že by mohli být deset let popotahováni před soudem jako ta ředitelka, vymazávají z knih historii, ruší vánoční besídky, jesličky, vánoční trhy obezdívají betonovo-železnou oponou, podporují rasismus tím, že zvýhodňují jiné rasy, podporují lži, a tím pádem vyslovení pravdy se stává hrdinstvím, jak o tom psal Orwell.

Ze škol nám pak vycházejí idioti, neschopní chápat historii vlastního národa, tolerující úchylné hodnoty a nechápající souvislosti. Podplacená mediální sféra pak vyzdvihuje zvrhlosti a potlačuje ty, kteří se zatím odmítají poddat.

A člověk, který z kufru svého auta vytahuje tu zaigelitovanou slepici a celý zpocený, prohnutý pod desetikilovým nákladem vody balené v igelitu, se na vás otočí a s údivem se ptá: „Vo co jde, vole? Vždyť se máme nejlíp ve své historii…“ Tak tady to máte. Nebyl jsem moc negativní?

Ani ne. Ale posuňme se dál… V loňském roce se konaly prezidentské volby, volby senátní i do komunálu a máme i novou vládu. Jste spokojen s výsledky? A co říci na to, že se téměř třicet let po sametové revoluci vláda „opírá“ o komunisty?

Ne, nejsem spokojen. Podle mě je ideální formou vlády osvícený diktátor. Nebo chcete-li, monarcha. Ale kdo zajistí, že diktátor/monarcha bude osvícený, že? A jak ho pak svrhnout, když osvícený nebude? To jsou paradoxy, co, pane Vaněk?

Takže tady máme demokracii, což je vláda těch, kterým to hodili chytří, blbí i ti ještě blbější. Tak čemu se divíme? Musíme respektovat volbu. Je to sice blbé, ale je to demokracie. Anebo si hrajeme na masarykovsko-havlovskou demokracii, ale nejsme schopni respektovat volbu lidu? Je to paradox, ale právě ti, kteří se ohánějí Havlem, pak vyskakují po náměstích a vztekají se, že volby dopadly jinak než podle nich, dupou po věncích a urážejí ostatní. No to jsou tedy demokrati. Bohužel to není nic nového. Jak nedávno připomněl prezident Zeman: „Masaryk říkal před sto lety – demokracii tedy máme, teď ještě potřebujeme ty demokraty.“ Jak vidno, ani po sto letech jsme nenaučili ty mladé respektovat volbu, respektovat vítěze voleb, a pokud se nám to nelíbí, tak pracovat na tom, aby to u příštích voleb bylo jinak.

A že se vláda opírá o komunisty? No a co? I kdyby se opírala o fašisty, pokud by dostali své hlasy, bylo by to v pořádku, pokud by respektovali demokratický systém. To je právě ta demokracie. Jakmile se jí někdo pokusí upravit, omezit jiné politické subjekty, které nejsou vhod, nebo přidá jí přívlastky a udělá z ní socialistickou demokracii, lidovou demokracii, lidově-demokratickou demokracii, liberální demokracii – pak pozor! Jsme krůček od propasti, anebo už jsme přímo v propasti.

Vezměme si jako příklad totalitního postupu slova jakéhosi zapomenutého politika z TOP 09, který prosazuje tu tzv. liberální demokracii. Tento politik kritizuje Českou televizi za to, že si třeba dovolila vysílat tiskovou konferenci prezidenta Putina v přímém přenosu, bez komentářů a totalitních keců poskoků jemu blízkých. To je ovšem přesně to ideologické totalitní svinstvo, které tady prosazovali Biľakovi bolševici za normalizace, kdy byly v provozu rušičky „štvavých rozhlasových stanic“ a kdy byli občané nuceni podepisovat petice proti Chartě, aniž ji četli. To jen členové SSM a příslušníci PS VB a kádrováci změnili kabáty. Dnes si říkají demokratická opozice, piráti a elfové. Pořád to ale jsou ti samí totalitní kádrováci. Nic se nezměnilo.

„Dusno“ bylo v minulém roce jak kolem Andreje Babiše, tak kolem prezidenta Zemana. Tomu jeho odpůrci vyčítali například to, co pronesl ohledně novičoku, vyjádření pro ruskou televizi s tím, že sankce proti Rusku jsou zbytečné, nebo na sklonku roku i jeho rázná slova vůči BIS. V čem měl prezident pravdu a v čem s ním naopak třeba nesouhlasíte? A byl minulý rok Miloš Zeman dobrým prezidentem?

Já vidím na prezidentovi spoustu chyb. No a co? Prezident není bůh, prezident je člověk, který byl zvolen. Na hodnocení prezidenta Zemana máme spoustu času a objektivně ho budeme moci posoudit tak za padesát let. Teprve s odstupem času vidíme, kolik dobrého vykonal pro národ prezident Masaryk, Beneš nebo Hácha. Až s odstupem času nám dochází, jak důležité bylo, že prezident Novotný odolával tlaku Sovětů na umístění vojsk, prezident Husák zabránil masivním politickým procesům nebo prezident Havel vybalancoval mírový přechod k jinému režimu. Já vím, fundamentalisti budou tvrdit, že Novotný byl šedivá žába na prameni pražského jara, Husák byl hlavním normalizátorem a Havel měl nechat všechny bolševiky zakázat a špičky pokud možno popravit. Hezky se nám to hodnotí po letech. Ručím vám za to, že za dvacet let nebude nikdo vědět ani slovo o kauze „now we choke/novičok“, ani o hodnocení zprávy BIS. Ale za dvacet let budou lidé moc dobře vědět, jestli byl Miloš Zeman dobrým, nebo špatným prezidentem.

Když se podíváme na Andreje Babiše, jak si podle vás jako premiér tento rok vedl? A co říci na to, co se dělo a stále děje v souvislosti s Čapím hnízdem, jeho starším synem a nově i ohledně údajného střetu zájmů v souvislosti s dotacemi?

Já se tomu chlapovi divím. Už dávno měl říct – ano, byl jsem komunista, protože jinak bych nemohl pracovat v Podniku zahraničního obchodu nebo kde to dělal. Ano, bavil jsem se s těmi milými a hodnými chlapci z StB, protože to byla jediná možnost, jak jsem mohl vykonávat svou profesi v zahraničí, a k tomu prostě komunikace s StB patřila. Proč to skrývá? Stydí se za to? No tak to je chyba, protože právě proto je vydíratelný.

Podstatně více mi vadí, že z nás dělá zloděje, že svými kroky s EET zdražil podnikání, znechutil tou byrokratizací ohledně DPH všechny živnostníky a tváří se, jako že se nic neděje. Vadí mi, že omezil aktivitu malých podnikatelů, živnostníků, staré zahnal do důchodu, vadí mi, že se nevěnuje exekučním mafiím, že zaostáváme za Slovenskem, a dokonce i za Polskem, a tisíc dalších věcí. Vadí mi, že verbálně se vymezuje proti mezinárodnímu tlaku na přijetí mloků, ale podle všeho ve skrytu přijímá vše, co je mu diktováno z Bruselu. Možná mu křivdím, ale tak se mi to jeví.

A jeho aféra s 50 miliony? Celá dotační sféra je jedno velké svinstvo, už jen proto, že nikomu nějakých 50 milionů nechybí. Copak je normální brát peníze úspěšným z druhého konce Evropy a rozhazovat je na nesmyslné projekty? Dotace jsou zlodějna sama o sobě. Lidi to vědí, a proto je to nezajímá. Proto Babišovi po pseudoaféře se synem na Krymu nejenže neklesly preference, ale naopak stouply o 5 %. Buďme rádi, že neproběhly volby, taky by mohl získat ústavní většinu. A to, že na něj naši politici jezdí žalovat do Bruselu a Brusel pak vydává podivné zákazy, to je zvrhlost největší.

Tento rok se více než jindy mluvilo o tom, že je český národ rozdělený. Vnímáte to také tak? A pokud ano, tak kdo a proč ho vlastně rozděluje?

To je nesmysl. Kdy nebyl národ rozdělený? Ve volbách v roce 1935, kdy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zvítězila Sudetoněmecká partaj s 15 %, druzí byli zemědělci se 14 % a třetí sociální demokrati se Židovskou stranou se 13 %? Nebo v roce 1946, kdy komunisti získali v českých zemích 43 % a nacionální socialisti 25 %, zatímco na Slovensku měla Demokratická strana drtivých 61 % a slovenští komunisti 30 %? Anebo jsme byli jednotni v roce 1990, kdy Občanské fórum získalo v českých zemích ve Sněmovně národů 50 % a komunisti 14 %? Tak co vlastně chceme? Jednotu? Té jsme si užili dost za nacistů, kdy Národní souručenství mělo 100 % hlasů, i za bolševika, kdy kandidátka Národní fronty získávala okolo 99 %.

V demokracii je síla a rozdělení preferencí je štěstím, pokud probíhá v rámci národa a nikdo zvenčí do toho nezasahuje. Pokud máme to štěstí, že máme homogenní národ a nemusíme se podřizovat různým národnostním uskupením Maďarů nebo Němců nebo třeba Hotentotů (bez urážky kohokoliv, buďme rádi, že můžeme hlasovat v relativně homogenním státě) nebo náboženským uskupením křesťanů, mohamedánů, židů nebo buddhistů, buďme šťastni za to všechno. Mnohé národy na západ, na jih nebo na východ od nás tak šťastné nejsou. A přestože vidím tisíce chyb na prezidentech Benešovi, Havlovi nebo Klausovi, buďme rádi, že se jim podařilo v relativně civilizované formě rozdělit národy žijící na našem území, stanovit jasné hranice, a tak zabezpečit mírové soužití těchto národů a dosáhnout nejlepších vztahů mezi těmito národy, jaké mezi nimi za posledních tisíc let panovaly.

Ano, u nás sice proběhly v minulém roce nějaké demonstrace, nic ale proti tomu, co se odehrálo ve Francii. V menší míře, ale přesto se pak protesty konaly i v Německu. Jak se situace na Západě během tohoto roku změnila? A co byste v této souvislosti vzkázal E. Macronovi a A. Merkelové?

Já bych jim vzkázal „odstupte!“, ale jim je to jedno. V jejich zemích byl nainstalován reálný socialismus se vším, co jsme znali, včetně totality, byrokracie, příkazů, zákazů, šílených pokut, nesmyslných dotací, udavačství a cenzury (politické korektnosti), jen diktaturu proletariátu nahradila diktatura pomatených menšin a multikulturalismu. Utahují šrouby den za dnem a pracují každodenně proti budoucnosti vlastních národů. Čemu se vlastně divíme, když jsou oba jmenovaní bezdětní?

Srovnejte reálný socialismus se socialismem multikulturním. V mnohém se shodují. Němečtí národní socialisté ničili nevhodné knihy pálením, naši bolševici nutili školáky vytrhávat stránky z učebnic, závadné tituly byly na indexu nedoporučených knih, úřad pro tisk a informace cenzuroval a rušičky rušily fejkňůs štvavých stanic. Naši multikulturní socialisté to mají těžké, protože na čas pustili situaci z rukou a vyrojily se jim ty blogy, fejsbůčky a nezávislé servery. Ale za prachy se i tady najdou křiváci, kteří budou tvrdit, že z vlastního přesvědčení a pro dobro našich dětí udávají, práskají a likvidují názory, které jim nevoní. Jsou stejně odporní jako kdysi domovnice a pomocná stráž VB.

A jak za tento rok vnímáte posun v takzvané migrační krizi?

Nijak, vše jede podle scénáře. Tlak na ostblok trochu polevil, protože Brusel asi nepočítal s přímým odporem, a tak to zkouší jinými metodami. Snahy zahltit tento prostor cizí rasou a zničit národní státy, kulturní zvyklosti, vztahy mezi lidmi a rozbít rodiny se nezměnily. Nic se nezměnilo, jen za našimi zády přibylo multikulturních kolaborantů, paradoxně placených z našich peněz.

Podíváme-li se naopak na Východ, co říkáte na to, co se v posledních měsících dělo ohledně Ruska a Ukrajiny? Vy do těchto míst hodně cestujete, jak tu situaci vnímáte? Má pravdu Západ, že Rusko opět tento rok „provokovalo“? Co je pravda na řečech o jeho údajné agresivitě?

Když se ptáte právě na tyto dvě země, jak už jsem zmínil dříve, měl jsem vloni to štěstí, že jsem mohl strávit skoro celý srpen v Povolží. Kromě toho jsem byl osmkrát na Ukrajině. Povolžím jsem projel od Soči přes Krasnodar, Stalingrad, Samaru, Saratov, Uljanovsk, Bugulmu až do Kazaně stopem, vlakem, maršrutkama, celkem dva tisíce kilometrů, z toho podle záznamů Google Maps jsem přes dvě stě kilometrů prošel pěšky – velkoměsty i vesničkami. Stejnou vzdálenost jsem urazil na Ukrajině mezi Užhorodem, Mukačevem, Lvovem, Žitomirem, Kyjevem až po Cherson a Oděsu. Vlastní zkušenost mi tak dává výhodu porovnat zprávy v našich médiích s realitou. Miluju obě zmíněné země i jejich obyvatelstvo, všude jsem se setkal s vřelým přijetím lidí, kteří si váží každého poutníka – a poutníka z bývalého Československa zvlášť. Mrzí mě, že tyto národy byly vmanévrovány do situace, kdy stojí proti sobě. Není to v zájmu ani obyvatelstva Ruska, ani obyvatelstva Ukrajiny. Hra, která se tady hraje, je špinavá. Povedlo se opět uvést v život starou Bismarckovu doktrínu, která hovoří o tom, že slovanské státy je třeba štvát proti sobě, aby nezískaly na síle. Nemá smysl tady rozebírat příčiny, napsal jsem o tom v době vzniku Majdanu dost. Každý rozumný čtenář si pět let po Majdanu sám dokáže odpovědět na starou dobrou otázku „cui bono“ – komu to posloužilo? Rusku, proti kterému je to používáno jako klacek? Ukrajině, která byla ožebračena a okradena o zdroje? Nebylo to v zájmu ani ukrajinských, ani ruských obyvatel.

Ukrajina se chystá na prezidentské volby. Západ podporuje Porošenka, leč ten je podle průzkumů zatím v poli poražených. Když je tak mezinárodně preferovaný lídr tolik vzadu, znamená to, že Majdan byl neúspěšný? Letos od jeho začátku uběhlo pět let. Bylo dobře, že jsme se angažovali?

Naopak, Majdan byl přece úspěšný, byla to dokonale provedená barevná revoluce. Legitimně zvolený (byť po čase neoblíbený) oligarcha/prezident byl svržen a byl nainstalován jiný oligarcha. Země je vybrakovaná, kurz hřivny se zhroutil, úspory obyvatelstva zmizely a lidé se mají hůře než před Majdanem. Opět se hlasuje nohama, jen co se povedlo dohodnout s EuroSajuzem (to není ironie, to je ukrajinský i ruský překlad Evropské unie) bezvízový styk, zmizelo práceschopné obyvatelstvo pryč. Ti, kteří dnes nepracují v Rusku, pracují v Polsku, Česko/Slovensku, Maďarsku a dalších zemích EuroSajuzu.

Prezident Porošenko je dnes neoblíbenou a nevolitelnou ikonou, stal se symbolem „zvrhlé“ demokracie tak jako kdysi Jelcin v Rusku. Nemá šanci být zvolen, pokud neprovede radikální kroky. Nechci domýšlet, jak by musely být radikální, aby ho obyvatelé Ukrajiny zvolili. Paradoxně nejoblíbenějším politikem Ukrajiny je dnes kdysi pravomocně odsouzená Julia Tymošenková, která vede kampaň pod billboardovým heslem „Nový ekonomický kurz Ukrajiny“. To prostě nevymyslíte, to je výsměch občanům. Ale dobře jim tak, když mají krátkou paměť.

Kampaň Julie Tymošenkové. Foto: Ladislav Větvička

Mezi obyvateli Ukrajiny roste napětí, roční inflace je skoro 10 %, ceny plynu koncovým odběratelům byly zvýšeny o 23 % na přání MMF, který před pár dny Kyjevu poskytl další, asi třímiliardovou půjčku v dolarech na provoz země. Ta je rozkradená, přitom v příštím roce má vrátit peníze s úroky ve výši trojnásobku aktuální půjčky, na které samozřejmě nemá. Ale co, po nás potopa, volby budou koncem března, říkají si asi ukrajinští politici. V následujících dnech, týdnech i měsících po volbách můžeme očekávat cokoliv. Pokud někdo venku řekne dalším půjčkám „STOP“, můžeme očekávat opravdu cokoliv včetně eskalace války, bankrotu země a chaosu podle argentinského scénáře

Když se vrátíme opět k nám, co byste České republice přál do roku 2019?

Svobodu, mír a obchodní úspěchy na mezinárodní scéně. Osvíceného vládce, zrušení likvidačních a svazujících zákonů, návrat k rozumným mravům a vzdělané mladé lidi schopné obstát ve světové konkurenci. A nám všem bych přál, abychom se ve zdraví mohli těšit z úspěchů této republiky a abychom se začali starat o to, aby se vrátila svoboda a radosti ze života, které nám jsou den za dnem více a více upírány. Tedy pokud si to opravdu přejeme, pokud pro nás neznamená víc to chcíplé kuře napíchané vodou a šest PET lahví s tekutinou v igelitu…

Napsáno pro Parlamentní listy, 7.1.2019

Knihy Ladislava Větvičky můžete sehnat zde.

Dalši dřisty:

Alternativní zprávy M.M.S: 2018-7-13 Moravskoslezský kraj podpoří alternativní zpracování ovoce. V regionech přibývá seniorů a přísun vitamínů je ve vyšším věku velmi důležitý. Naráží však na problémy. Staří lidé často nemohou tvrdé plody kousat, anebo mají potíže při jejich zažívání. Kraj proto rozdá deset milionů korun mezi majit...
Amman, hlavni město Omanu, rodiště Kofiho Anana "Kaj vališ, Ladik?" volal na mě Jarek, jeden z nejchytřejšich štamgastu knajpy Na rožku, když mě viděl s batohem.  "Do Ammanu", odpověděl sem, bo sem věřil, že ho na hodinu uklidnim, bo bude hledat, kaj to je. Spletl sem se. "Á, Amman. Hlavni město Omanu, rodiště slavneho černocha Kofiho ...
Pruser na trase tramvajky č. 5 Byl příjemný dubnový večer. Na tramvajovou zastávku dobíhala maminka s kočárkem. Řidič počkal. Na této lince vždycky čeká. Toto není tramvaj jako každá jiná. Řidiči jsou vlídnější. Cestující se mezi sebou znají. Tato linka je nejkrásnější v Ostravě. Průvodčí venku zapíská, řidič zavírá dveře a vydáv...
Blba generace Kdysik davno sem si robil srandu z dnešnich mladych a popsal jejich srandovni chovani v textu "Zkurvena generace". Nebyl myšleny zle. Oni za to nemožu, že su taci srandovni. Zme to bohužel my, kdo tuto generaci zkurvil. Bohužel, situace mezi mladyma je horši, než si myslime. Multykulturni debiliz...
Myluju francusky narod! Mam je rad, ty synky francuske. Ta ladnost a jemna arogance, s keru trhaju žabkam zadni nožky a vysvětluju jim přitom nonšalantně, že chodit po dvuch je přirozene. Ta něžnost a jemny nadhled nadřazene rasy, když vytahuju ubohe šneky z jejich baraku a vysvětluju jim, že v takem velkem domku nem...
   

Komentáře

komentářů

Vaše osobní údaje budou použity k vyřízení publikování Vašeho komentáře, ke zvýšení spokojenosti po celou dobu procházení tohoto webu, a k dalším účelům popsaných na stránce ochraně osobních údajů