Pět let od zahájení občanské války na východní Ukrajině

Jaroslav Bašta:  Válka s mnoha pseudonymy

V tomto týdnu uplynulo už pět let od začátku nejnebezpečnějšího válečného konfliktu ve východní Evropě, připomíná Jaroslav Bašta.

Shodou okolností toto výročí si připomínáme jen týden před tím, než na Ukrajině proběhne druhé rozhodující kolo prezidentských voleb. Tento souběh představuje dobrou příležitost nejen k pohledu do minulosti, ale také na možnou budoucí podobu dlouhé a krvavé války.
   
Dne 13. dubna 2014 A. Turčynov, který v období do voleb zastupoval prezidenta, a byl předsedou Rady národní bezpečnosti Ukrajiny, vyhlásil Protiteroristickou operaci v Doněcku, Luhansku a Charkově. Toto datum lze považovat za počátek války na východě Ukrajiny.
   
Cesta k ní byla relativně dlouhá – začala ještě v listopadu roku 2013 demonstracemi na kyjevském Majdanu, které skončily svržením legálně zvoleného prezidenta Viktora Janukovyče a následným rozvratem celé ukrajinské státní správy. Moc přebírali aktivisté, kteří se dle příkladu revoluce v hlavním městě shromažďovali  na náměstích ukrajinských měst a sesazovali dosavadní představitele regionálních administrativ jmenovaných sesazeným prezidentem. Tato fáze státního převratu v regionech se nejprve omezovala jen na Halič, ale po odtržení Krymu a jeho přechodu do Ruské federace na počátku dubna, začali stejně postupovat ruskojazyční občané jihovýchodní Ukrajiny.
   
Demonstrovali, obsazovali administrativní budovy a dožadovali se federalizace země. Kyjev (Turčynov a premiér Jaceňuk) odmítl politické řešení krize, označil občany ukrajinského východu za separatisty a teroristy, a poslal na ně armádní jednotky, aby (v té době ještě nekrvavé) povstání potlačily. Část armády přešla i se svou výzbrojí na stranu vzbouřenců a tak začala regulérní občanská válka. Ozbrojená opozice se nazvala domobranou a domobranci kladli vládním jednotkám, které se rozšířily o dobrovolníky z nově vytvořené ukrajinské Národní gardy překvapivě účinný odpor.
   
Ukázalo se, že proti veškeré vojenské logice vládní jednotky přes svoji asi sedminásobnou početní a technickou převahu nedokázaly splnit dva základní strategické cíle: obsadit hranici s Ruskou federací a přerušit spojení mezi Luhanskem a Doněckem. Kvůli tomu došlo k prvému ukrajinskému pokusu o internacionalizaci konfliktu sestřelením malajsijského letadla. Cynická intrika však nevyšla, místo vojenského zásahu proti Rusku přišly ze strany Západu jen sankce.
   
Naopak, na konci léta roku 2014 došlo ke katastrofální porážce ukrajinské armády u Ilovajska. Jejím výsledkem byla první mírová jednání v Minsku mezi oběma povstaleckými republikami a Ukrajinou pod patronací OBSE. Ujednání nebyla dodržena, protože ukrajinská armáda se znovu pokusila roztrhnout spojení mezi Doněckem a Luhanskem u Debalceva. Dopadlo to stejně jako u Ilovajsku, shodou okolností závěrečná porážka ukrajinských jednotek proběhla v době opakovaného mírového jednání v Minsku, které ovlivnila, jak dokazují mírové dohody Minsk II.
   
Od té doby lze konflikt považovat za zamrzlý. Změnil se v poněkud virtuální zástupnou válku mezi Západem (především Spojenými státy) a Ruskou federací, která se však kdykoli může zase rozhořet. Ukrajina, respektive současný prezident Porošenko, kromě dvou původních nedosažených strategických cílů přidal ještě třetí, a tím je rozšíření současné občanské války v celoevropský konflikt.
 
   
Ostatně, Petro Porošenko ve funkci prezidenta za posledních pět let ve vztahu k válce zastává ty nejtvrdší možné postoje. Nejprve, hned od svého zvolení (přísahu složil 7. 6. 2014) prosazoval ten nejbrutálnější možný postup proti povstalcům, v červenci 2014 nechal bombardovat obytné čtvrti a infrastrukturu. Po druhých Minských dohodách sice ustoupil od pokračování v bojových akcích, nicméně odmítá jakékoli politické řešení krize, zejména pak vyjednávání se separatisty, které nazývá „bandity“ a „ruskými teroristy“. Na konci loňského roku vyprovokoval námořní konflikt s Ruskou federací v Kerčském průlivu ve snaze oddálit prezidentské volby a při té příležitosti se snažil konflikt internacionalizovat. Nic z toho se mu nepodařilo.
   
Na tomto nesmiřitelném postoji postavil také svoji předvolební kampaň, která vyvrcholila jeho výrokem o tom, že všichni jeho protikandidáti jsou objektivně agenty ruského prezidenta Vladimíra Putina. Vyjádřil to předvolebním heslem Porošenko – Putin 20: 80. Jak se ukázalo, byl přílišným optimistou, dostal pouhých 16%, nikoli těch dvacet procent, ve které doufal. Druhé kolo ukrajinských prezidentských voleb tak možná bude plebiscitem o válce a míru. Proto není vyloučeno, že jeho výsledek bude v duchu těch ukrajinských tradic, kvůli kterým vypukla Oranžová revoluce v roce 2004. Důležité přece je, kdo hlasy sčítá.
Jaroslav Bašta

Dalši dřisty:

Svatky neklidu No tak to vidite, jak su ty přijemne věci pomijive. Měsic se prodirate narvanyma hytlermarketama, kde si mladi asi mysli, že ustředni vybor těsně před Vanocama pusti do prodeje jakesik podpulťaky, tyden se stresujete doma, bo stara ukliza jak kdyby očekavala kontrolu z komise pro veřejny pořade...
Pohoda v Rusku a mrtvo v normalizovane Porubě Po pěti rokach sem se zas podival do Ruska. naposledy sem tam byl pracovně kratce před začatkem sankci. Tenkrat to byla země obrovskych rozdilu. Na jedne straně bohatstvi a potěmkinovy vesnice, na druhe straně špina a bida. Bylo na čase zjistit, jak se Rusum žije po pěti rokach sankci, a tak se...
Kurva fix… "Kurva fix..." Žili jsme si své životy... Potkávali jsme se a povídali si v hospodách, pili pivo, kořalku a kouřili...  Pěstovali jsme na zahrádkách zeleninu a prodávali ji na farmářských trzích...  Chovali jsme slepice, ovce, krávy, prasata a co jsme nesnědli, mohli jsme prodat ne...
Pruser na trase tramvajky č. 5 Byl příjemný dubnový večer. Na tramvajovou zastávku dobíhala maminka s kočárkem. Řidič počkal. Na této lince vždycky čeká. Toto není tramvaj jako každá jiná. Řidiči jsou vlídnější. Cestující se mezi sebou znají. Tato linka je nejkrásnější v Ostravě. Průvodčí venku zapíská, řidič zavírá dveře a vydáv...
Ti dole byli a budou vždy jen otroky… Někdy se vracam ke knižkam, kere sem si z nějakeho duvodu nechal ve svoji knihovně, bo mi připadalo, že to može byt dobry napad. Odevřu je, zalistuju, a narazim na věc, kere sem si při prvnim čteni nevšimnul, nebo mi tenkrat nepřipadala duležita (a to poznam, bo si v mojich knižkach hned robim po...
   
loading...

Komentáře

komentářů

Vaše osobní údaje budou použity k vyřízení publikování Vašeho komentáře, ke zvýšení spokojenosti po celou dobu procházení tohoto webu, a k dalším účelům popsaných na stránce ochraně osobních údajů