Vladimír Pikora: „Okolo Rakusko-Uherska“

Tento víkend jsem strávil s knížkou Ladislava Větvičky nesoucí název „S Jarkem Haškem po 100 rokach OKOLO RAKUSKO-UHERSKA“. Je to ten typ knížky, ke které se v myšlenkách neustále vracíte. Nemůžete se odtrhnout. Jíte, jdete spát či napít se a stále přemýšlíte.

Ladika Větvička v knize totiž líčí téma, nad kterým jsem mockrát přemýšlel sám – a na nic nepřišel, protože je moc komplikované a mám nedostatek informací. Některé věci jsem nepochopil už ve škole. Ale když jsem se na ně zeptal, nedostal jsem kloudnou odpověď.

Laďa si dal tu práci a problematiku nastudoval. Zamyslel se nad tím, jaké byly národy uvnitř rakouského mocnářství, co je pojilo a co je pojí dodnes. Zamyslel se i nad tím, jestli bylo dobře, že habsburská říše padla. Zda bylo možné zabránit První světové válce. A kdo na tom všem vydělával.

Překvapivě místo toho, abych si z knihy odnesl jasný závěr, odnáším si milion otázek. Ladik totiž potvrdil, že dějiny píše vítěz. Místo toho, aby papouškoval, co se píše ve všech učebnicích, píše to, co se neuvádí skoro nikde, nebo je to jen naznačeno mezi řádky. Nebo je to označováno dnes moderním spojením konspirační teorie. A tak čtenáři předkládá, že není pravdou, co se dočteme všude, že obě světové války rozpoutalo Německo. On předkládá jiný pohled na věci, které znáte ze školy. Zároveň poukazuje na souvislosti, které jsou až moc divné na to, aby to byly náhoda. Neumím posoudit, co by na to řekli historici, ale tak, jak výklad dějin líčí Ladik, má vše svou logiku.

Historie se opakuje, a proto různé výklady dějin nekončí. Myslím, že to jednou uvidíme u našich dětí či vnoučat, až se budou učit o brexitu. Čekám dva možné výklady dneška: Buď budou učebnice psát, že kvůli fake news vyhráli v referendu přívrženci zrádného Farage a Johnsona, kteří podvedli národ. Nebo se bude psát, že Brusel tak deptal svobodomyslné Brity, až neunesli jeho útlak a volali po svobodě. Oboje popisuje jedno a to samé a každé jinou optikou. Školní verze pak bude odpovídat tomu, co se zrovna bude hodit.

Aby Ladik lépe pochopil situaci říše, rozhodl se ji objet na kole. Kniha tedy popisuje nejen dějiny, ale i současný život na hranicích říše. V určitých pasážích tak kniha přechází v cestopis. Zatímco Podkarpatská Rus mě z vyprávění nenadchla, Bosna mě uhranula. Byl jsem tam naposledy jako dítě a dostal jsem ohromnou chuť tam jet znovu. Bohužel, jak se i v knize píše, Bosna je nejspíš doutnajícím sudem prachu, kde je mír jen dočasnou záležitostí, a proto se tam musím vydat brzo.

Krom toho kniha obsahuje velké citace z Haška. I ten popisuje říši. Člověk tak vidí jedna a ta samá místa sto let od sebe. Často si přitom klade otázku, jaké by to bylo, kdyby říše nepadla. Nebylo by nám líp společně? Já myslím, že bylo, ale z knihy jsem pochopil, že udržet říši nešlo. Ani ne tak z vnitřních důvodů, jako z vnějších. Až moc lidí a moc stran mělo zájem, aby říše nebyla. Jenže pak si člověk říká: a kdyby přece jen říše vydržela, byla by pak Druhá světová válka? Byli by tu komunisti? Na to už kniha neodpovídá.

V každém případě kniha popisuje mezinárodní politiku z jiného pohledu než obvykle a člověk dojde k závěru, že je to ještě větší svinstvo, než si myslel.

A to vše rámuje Ládíkův jazyk. To není čeština. To je ostravština. Když jsem to četl prvně, chytal jsem se za hlavu. To se nedalo číst, bo tem slovům jsem nerozuměl. Pak jsem si ale vytvořil určitý vnitřní překladač a propadl kouzlu toho jazyka, se kterým Ladik krásně pracuje. Doporučuji.

Vladimír Pikora

PS: O knihu samotnou můžete napsat autorovi na jeho mail ladislav.vetvicka@centrum.cz , protože v knihkupectvích není a letos nebude k dispozici. Zdarma si můžete jednotlivé kapitoly přečíst na blogu Ladislava Větvičky.

   
loading...

Komentáře

komentářů

Vaše osobní údaje budou použity k vyřízení publikování Vašeho komentáře, ke zvýšení spokojenosti po celou dobu procházení tohoto webu, a k dalším účelům popsaných na stránce ochraně osobních údajů