Jak sem potkal Helmuta a vznikla z teho knižka

Tak sem raz seděl v porubske knajpě Čarodějky a přisednul si ku mně synek, kereho sem od viděni znal. Jako muzikanta sem si ho pamatoval z nejruznějšich pankovych seskupeni přelomu osumdesatych a devadesatych roku, ale nikdy buch nesvedl naše kroky…

Vystřizlivěni, Kapitola XVII.

Bližil se Sylvester devadesat dva, na zemi byl taky bily rozšmatlany maglajz, kery se nechtěl roztopit ani zmrznut, typicka směs polske soli a ostravskeho černeho sněha. V takem sajrajtu zme byli lenivi aji do te hospody vylezt, raději zme kupili zasoby…

Helmut zmizel, Kapitola XVI.

Mezinarodni ostuda, to je věc, keru si na Prajzke nikdo nemože dovolit. Prajzaci su hrdi na svoje uspěchy u Stalingradu, na svoje opravene baraky, na čiste ulice. Dokonce jim nevadi ani ty hlupe vtipy o zalevani zahradek olejem. Co jim…

Ukrajinsky atentat, Kapitola XV.

Na podzim jednadevadesateho roka ještě v Evropě nebyl žaden šanghajsky system. Mezi statama byly hranice, na hranicach celnice, v tych celnicach celnici a ti celnici měli za ukol buzerovat lidi. To je jejich ukolem už tisice roku. Nejkratši dobu zme…

Mnichovsky atentat, Kapitola XIV.

Na porubske Myslivně otevirali rano v deset. Tato legendarni knajpa ležela na kraju lesa mezi vysokoškolskyma kolejama a největšim venkovnim umělym kupakem ve středni Evropě. Diky temu měla vždycky staly přisun hostu. Studentky a opilci z baňske tady přichazali hned…

Čas vypadnut, Kapitola XIII.

Situace pro nas začinala byt poněkud nebezpečna už snad uplně všude. Akci, jako byla ta s tenyskama, s mrtvym brachu nebo s prstynkem, přibyvalo. Bohužel s tym ubyvalo mist, kde zme mohli pařit, ubyvalo lidi, s keryma se dalo stykat,…

Mrtvy bracha, Kapitola XII.

Helmut byl svym zpusobem buch. Genyjus. Nikdy si nic na sebe nekupil. Nikdy se nic do kvartyra nekupil. Ale nam kupoval všecko. Sam chodil ve starem montgomeraku, ale my zme od něho měli nakupene nejlepši hadry a nejlepši buty. Helmutovi…

Letadlo do Praglu, Kapitola XI.

Jedneho podzimniho dňa zme se rozhodli, že se podivame do hlavniho města. Teda my zme se nerozhodli. Jedneho rana se u Věcha objevil Helmut, kery měl schovane mega v kapse. Naš stul, jak zme seděli s Dejvem, byl už pomalu…