Brutalni drahota ukončí klid a mír v Česku...

iDNES, Lukáš Kovanda:

Co mají Češi v následujících měsících čekat? Úplně dramatický pokles životní úrovně. Za svoje peníze si budou moci koupit daleko méně věcí, než jsou zvyklí. Energie se propisují do všeho. Zdraží jídlo, materiály, služby... To už se nyní děje, ale očekávám to v mnohem vyšší míře. Loni se třeba tuna pšenice prodávala na burze za tři tisíce korun, dnes už šplhá přes devět, deset i více tisíc. Navíc za takhle vysoké ceny uzavírají zemědělci smlouvy už na rok 2023. O tisíc procent narostla cena plechu. Navíc když roste cena jedné energetické komodity, třeba plynu, hledají se náhrady, ale ty tím také zdražují. Takže o chvíli později se to promítne do ceny uhlí, a klidně i do dřeva, i tím se dá topit. V moderním světě nelze bez energií existovat, jsme v podstatě v době elektrické. A třeba sklárny potřebují nejen elektřinu, nýbrž i spoustu plynu. Podobně chov prasat. Pak se ty problémy vrství a jede to jako spirála, bez plynu nevyrobíte hnojiva, takže se příští rok urodí méně obilí a krmiva. Bez krmiva další rok klesne chov prasat, takže podraží a bude nedostatkové maso. Podobně komplikovanou a v podstatě rozoranou situaci jsem ještě nikdy neviděl a rozhodně to nebude úplně na krátkou dobu. Nebude to tak, že se třeba za půl roku jako mávnutím proutku všechno najednou zlepší.

Ceny energií letí do nebe a není zřejmé, kdy a jestli vůbec se je podaří zastavit. Megawatthodina plynu v roce 2019 stála 10 eur (a určitou část roku jen 6 eur), teď 160 eur. Elektřina? Třeba na Slovensku ji stát zastropoval do konce roku 2024 na ceně necelých 1 500 korun za megawatthodinu, v Česku je nyní už několikrát dražší. Pohonné hmoty? Renomovaní američtí experti varují, že pokud Putin coby odvetu za sankce sníží produkci ropy, může se benzin v Česku vyšplhat až na 88 korun za litr, a při očekávaném oslabení koruny vůči dolaru až na stovku.

Lze čekat v Evropě i nějaké sociální bouře, masové protesty? Myslím, že nakonec ano. Politici to zatím podceňují, myslí si, že tenhle problém nějak takzvaně vysedí, ustojí. Jezdí do Bruselu, tam si řeknou Wir schaffen das (“zvládneme to“ – heslo kancléřky Angely Merkelové v době migrační krize, pozn. red.), a všechno jede dál. Jenže lidé historicky vycházejí do ulic teprve ve chvíli, kdy začnou doopravdy trpět. Ani u nás se objektivně zatím nemají zas tak špatně. Pořád mohou žít celkem komfortně, nepřicházejí ve velkém o zaměstnání, ale to se může velmi rychle otočit. Když tohle všechno ekonomiku příliš přidusí, k propouštění dojde. A potom vás jeden den propustí z práce a druhý den vám dorazí nové zálohy, kde bude nárůst ceny energie o 300 procent. Lidé pak budou volit totální politický extrém, pokud nesmetou vládu ještě dřív. Zatím je to ve fázi, kdy mají pandemické úspory, rekordní počet Čechů je na dovolených, restaurace jsou plné, ale některým lidem už peníze docházejí. V ekonomice jsou ty procesy pozvolné a jedou setrvačností. Zatím jsme před bouří a dosud se to řešilo na globální úrovni vzrůstajícím dluhem. Problém je, že kvůli inflaci už to tak snadné se zadlužováním státních kas nebude. Inflace znamená, že lidé už nyní dramaticky chudnou, jen to zatím mnozí úplně nevnímají.

V Nizozemsku probíhají nevídané protesty zemědělců, kteří se nechtějí smířit s tím, že tamní vláda rozhodla snížit kvůli uhlíkové stopě o třetinu stav dobytka (a v některých oblastech chov úplně zakázat) i používání hnojiv. Již týdny blokují silnice i dálnice a policie proti nim nezvykle tvrdě zasahuje. Dokonce se vyšetřuje i střelba ostrými náboji proti demonstrantům na severu země. Nizozemsko je přitom druhým největším exportérem zemědělských produktů na světě.

Zatím se hovoří o záchranných balíčcích pro nejchudší a podobně. Bude to stačit? Neodnese nakonec tyhle problémy nejvíc střední třída? Jednoznačně to na střední třídu dolehne v konečném důsledku nejvíce. A je logické, že se politici snaží pomoci těm nejchudším a nejohroženějším. Ti obrazně řečeno nemají co ztratit, mohou vzít ty vidle a vyrazit do ulic. Když jsou navíc třeba nezaměstnaní, mají na protesty i čas. Střední třída ne. Živnostníci, podnikatelé i zaměstnanci musejí pracovat, aby se uživili, a nebudou zatím riskovat. Většinou to trvá a musí jít opravdu do tuhého, aby vyrazili do ulic právě oni. A ti nejbohatší? Když to řeknu cynicky, často se i v krizi dokážou o sebe postarat a rozmnožit svoje prostředky, aby na ně inflace nedopadla tak drasticky. Mají co investovat, dokážou převést peníze do daňových rájů. Nechci, aby to znělo jako útok na bohaté, to vůbec ne. Jde o prosté konstatování. Sice věřím, že se to nakonec všechno spraví, ale bojím se, aby to nebylo za cenu sociálních bouří, krveprolití a válek.

Celý rozhovor iDnes a Lukáše Kovandy zde: https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ekonomika-lukas-kovanda-energie-ropa-inflace.A220714_102532_ekonomika_javu?zdroj=otvirak

Svobodná diskuse k textu přístupna tady.

POKUD CHCETE ZROBIT RADOST SOBĚ I AUTOROVI, POŘIĎTE SI JEHO KNIHY

Kniha Zrnko písku o Čechoslovácích, kteří na pozvání dominikánského diktátora přijeli na počátku druhé světové války na ostrov Hispaňola a vybudovali zde tropický ráj, už vyšla, zatím v neoficiálním, samizdatovém vydání. Koho téma zajímá, může si ji pořídit na E-shopu Knihu chraň, nebo si o ni napsat autorovi: ladislav.vetvicka@centrum.cz