Chutě Rakusko – Uherska

Kery z nas si to vlastně uvědomuje? Žijeme v kulinařsky nejnadhernějši oblasti na světě. V okruhu několika malo set kilaku od Ostravy mame všecko, po čem cely svět slinta a touži.


Polske plněne taštičky, žurek a uzene haličske syry. Slovenske halušky, žinčicu a borovičku. Maďarske halaszle, perkelt a tokajske vino. Rusinske šašliky, boršč a pelmeně. Rakuske teleci řizky, štrudly a hruškovicu. Bavorske parečky, pečene kolena a pšenične pivko. Saske knedliky, ajntopf a prokvašeny ležak. Když k temu dodate moravske švestkove knedle s buchtama a se slivovicu a k temu česke vepřo-knedlo se škvarkama, tvarglama, svičkovu a fajnym pivkem, pak si řikam, čemu byzme vlastně měli vyjižďat pryč?


Uzene ryby kajsik v Karpatalja (později Podkarpatska Rus, fčil Ukrajina)

A přece je třeba vyjižďat. Bo enem, když je člověk kajsik v dupě, tak si uvědomi, jak je mu doma fajně. Vidi všecky ty chyby, kere jine narody robi, ale hlavně vidi všecky ty chyby, kere robime my sami.