Frustrovani mladi a 17. listopad

Tak jsme zažili vzrušující 17. listopad. Na jeho začátku vyhodili aktivisté do koše květiny od Zemana a Babiše, protože květiny od nich ,,jsou v rozporu s demokracií” a ,,lide jako Babiš rozbourávají demokracii”. Lze to pochopit?

Lze to pochopit. Ti lidé jsou frustrovaní, že není po jejich. Představte si, že už patnáct let pobíhají po ulicích, fasují červené karty, vyrábějí transparenty, kupují vajíčka, demokraticky je vrhají na ty, kteří byli zvoleni jinak, než si frustráti představovali a … nic.

Už patnáct let nemají ani toho svého vytouženého prezidenta. To musí být frustrující. Představte si, že ji bylo třeba osmnáct let, když skončil mandát jejich idolu, prezidenta Havla. Dnes jim tedy je třiatřicet. Mládí v hajzlu, tolik úsilí a …nic. Tak se radikalizují a dělají prasárny (viz třeba ty kytky v koši).

Na akcích se objevily transparenty jako ,,Babiš je čurák” či výzvy k Miloši Zemanovi, aby už umřel. Miroslav Kalousek se vyfotil s dětmi, které nesly transparent ,,děti na Krym nepatří”. Desetitisíce lidí žádali demisi vlády. Jsou takové oslavy svátku přehnané, nebo si to Babiš zaslouží? A co vlastně Ladislav Větvička a 17. listopad? Komunista jistě nejste, takže slavíte?

Já slavím 17. listopad jako návrat svobody. V létě roku 89 jsem smutně chodil okolo berlínské zdi (z té blbé strany) a nenapadlo by mě, že rok poté se budu po Západním Berlíně svobodně procházet. Dva týdny před 17. listopadem jsme s přáteli poslouchali ve Wroclavi naživo Kryla a Hutku spolu s Nohavicou, Dobešem a Streichlem a nevě