Kery z vas vi, co to je kokila?

Pokažde sem zaviděl Mirovi, kery raz za kvartal s celu třidu chodival na exkurzi na enhačko, bo Nova Huť byla patronem jejich třidy a misto matematyky a občanske nauky sedli na devitku a jeli přes celu Ostravu

kolem Bořika a Karoliny až daleko do Kunčic.

Mira se vždycky z enhačka vracal s nadhernyma přiběhama, kere mu vypravjali chlopi v bufetu, kaj pili o přestavkach na šichtě osmičku pivo. Třeba jak si jeden chlop zdřimnul mezi šamotovyma cihlama a po odpichu ho zalalo žhave železo a už ho nikdy nikdo nenašel, nebo jak Žofka jeřabnica nemohla zlezt z jeřaba, aby se vyčurala, bo by narušila plněni pětileteho planu, nebo by se ji v době nepřitomnosti jakysik ingot vysmeknul a kohosik dokaličil.

A řikal sem si, že až budu velky, tak tež budu robit na enhačku a vymyslim zlepšovaci navrh, kery bude spočivat v tym, že aji nahoře na jeřabu budu toalety a všeci jeřabnici mě budu milovat, bo dělnicke třidě ulehčim jejich těžky uděl a nebude se muset čurat zvrchu do rozžhavenych kokil.