Listopad ’89 – friťakovy a mikrovlnkovy převrat, Kapitola VIII.

Nenasycenost českeho obyvatelstva konzumnim zbožim byla přišerna. Bolševik podcenil dušu českeho maloměšťaka. Malokdo tušil, k čemu bude friťak a mikrovlnku použivat.

Ale za prve se to ukazovalo v reklamach zapadnich televizi, za druhe už to měli všeci susedi. Takže kdo neměl friťak, byl luzr, žebrak, nula a kryptokomunista. Takže v podpalubich českych autobusu, překračujucich rakusko-česku hranicu, projižďaly byvalu železnu oponu desitky, stovky, tisice přistroju, kere ovšem pro kulinařstvi, ani pro narodni ekonomiku, neměly jinu rolu než ryze negatyvni.

Helmut byl u teho. Co u teho? On to řidil!

Organyzoval nakupy stovek kusu tohoto idyjotskeho zboži přimo u vyrobcu nebo velkoobchodu. U něho se schazaly nitky stovek vekslaku z celeho Československa, bo Helmi byl pro ně styčnym dustojnikem ve Vidni. Měl pro ně nevyslovnu cenu, bo plynule hovořil německy, anglicky, česky i slovensky. Všem namluvil, že se pravě vratil z Argentyny, kam jeho sudetska rodina v pětaštyrycatem zdrhla a žila pod ochranu Odessy. A zpatky do Evropy přijel enem proto, aby pomo