Listopad ’89 – friťakovy a mikrovlnkovy převrat, Kapitola VIII.

Nenasycenost českeho obyvatelstva konzumnim zbožim byla přišerna. Bolševik podcenil dušu českeho maloměšťaka. Malokdo tušil, k čemu bude friťak a mikrovlnku použivat.

Ale za prve se to ukazovalo v reklamach zapadnich televizi, za druhe už to měli všeci susedi. Takže kdo neměl friťak, byl luzr, žebrak, nula a kryptokomunista. Takže v podpalubich českych autobusu, překračujucich rakusko-česku hranicu, projižďaly byvalu železnu oponu desitky, stovky, tisice přistroju, kere ovšem pro kulinařstvi, ani pro narodni ekonomiku, neměly jinu rolu než ryze negatyvni.

Helmut byl u teho. Co u teho? On to řidil!

Organyzoval nakupy stovek kusu tohoto idyjotskeho zboži přimo u vyrobcu nebo velkoobchodu. U něho se schazaly nitky stovek vekslaku z celeho Československa, bo Helmi byl pro ně styčnym dustojnikem ve Vidni. Měl pro ně nevyslovnu cenu, bo plynule hovořil německy, anglicky, česky i slovensky. Všem namluvil, že se pravě vratil z Argentyny, kam jeho sudetska rodina v pětaštyrycatem zdrhla a žila pod ochranu Odessy. A zpatky do Evropy přijel enem proto, aby pomohl československe ekonomice při přechodu od komunyzmu k tržnimu hospodařstvi a k postupnemu začleněni do německeho hospodařskeho prostoru.

To zme ovšem tenkrat netušili, že pravě to bylo smyslem celeho převratu, vstupit do německeho hospodařskeho prostoru Nove Evropy a tym se zaslužit o blahobyt našich zapadnich mentoru.

Ale to nam Havel tenkrat neprozradil a tvařil se, že nezaměstnanost ani inflace neegzystuju a až začneme kapitalistycky pracovat, brzo ty kapitalisty doženeme a předeženeme a budeme aji kapitalistycky žit.

Nestalo se to ani brzo, nestalo se to ani za čtvrt stoleti a dnes už všeci vime, že se to nestane nikdy, bo od teho tady my z ost bloku nejsme.

Navštivil sem v te době Helmuta ve Vidni několikrat. Byl ve svojem živlu. Ojebaval velke rakuske společnosti o procenta jejich zisku a s minimalnim profitem prodaval ty činske ksindly československym klientum. Přestože se nesnažil ždimat z nich majlant, vydělaval měsičně statisice. Bylo to nadherne. Chlop, bez pasu a bez povoleni k pobytu, organyzoval z několika nenapadnych mist ve Vidni veškeru pašeracku činnost, kera ožebračila československu ekonomiku o hezkych par miliard korun diky temu, že šeptanda přesvědčila naše hospodyňky, že doma musi misto panvičky na řizky mět energetycky neefektyvni friťak s desetinasobnu spořebu oleja a nesmyslny přistroj zvany mikrovlnka, určeny k ohřivani starych rohliku a zbytečně zamraženych přebytečnych řizku, kere někdo nestihnul zavčasu zežrat.

Helmut byl buch. V te době už věděl, že nepotřebuje argentynsky raj. Vytvořil si svuj raj tady, ve středni Evropě.

Ale všeho do času, jak řika přislovi. Doba friťakova přešla během par měsicu a Helmut se vratil přes pole u hraničniho přechoda Laa an der Thaya zpatky do republiky.

Ovšem byl to kadr, rozhodně na mě nezapomněl.

* * *