Masomaso!!! Kapitola IX.

Tuž fčil vam kura povim, jak cely ten fičak vlastně opravdově začal. To zme tak raz na jaře devadesateho seděli v hospodě, kera se jmenovala Věchytek. Ten znate, ni? To bylo v centru na Černe luce. Je pravda, že Věch patřil kdysik k cimrmanovskym knajpam, kaj hostinsky neměl velku radost z teho, že mu tam chodili lidi. Projevovalo se to tym, že třeba dovalil jakysik cizinec z jineho města, frajersky přikračal k baru a zeptal se bez pozdravu:

„Heleee, mate ňakej hamburgeeer nebo čizburgeeer?“

A servirka bez mrknuti oka šahnula dozadu do regala a hodila mu na pult pytlik čehosik pomačkaneho ze slovy: „Tady maš arašidove křupky, naproti ve stanku se kup husku a uplacej si z teho, co chceš, cype.“

Tak už to u nas chodi. My prostě nemame radi, když kdosik přileze namyšleny jak francuska socha svobody dočasně umistěna v Ameryce, neumi pozdravit a ještě si mysli, že kolem něho kvuliva jeho hlupemu přizvuku budeme poskakovat jak pajtaši.

Tuž raz zme v tym Věchu seděli s Dejvem a Helmutem a kromě nas kajsik v druhem rohu seděli tři vekslaci. To byl tenkrat v te době v Ostravě taky zvyk. Tuzex už krachoval, ale vekslaci byli furt bohove a navštěvovali bary prvni cenove skupiny. A na Věchytku jich kura vždycky sedělo jak kur na hřadle, aji když to žadna světova skupina nebyla.

Ale jinak tam lidi bohužel nechodili. Akorat jeden černoch z baňske, kery vždycky chlastal do mrtva, takže se vybulil před barem a usnul na zemi. Takže ho museli pokažde odnašat vyspat ven do křaku. V tu dobu ale byly noce furt studene, byla hrozna kosa, a tak vekslaci povidali: „