Milion chvilek pro lidovou demokracii

Dnes v poledne, po par dňach na Ukrajině zme překročili moravske hranice, pustili radyjo a srazili se s nečekaně silnym proudem propagandy. Čim byl silnějši, tym vic za nim byla prazdnota.


A ještě cosik bylo zajimave. Smich. Každu chvilu zme se všeci spontanně rozesmali, jak křečovitě a pseudonadšeně se k odkazu Vitězneho listopada všeci hlasili.

Co mi to připominalo? Bylo to 40. vyroči Vitězneho unora, Vzpominam na stejně silny tok propagandy a pseudonadšeni, kere ovšem většina naroda nesdilela, bo zme všeci věděli, že cosik se posralo, cosik je špatně a přesto nikdo nic nerobi, aby došlo k napravě. Naše země nevzkvetala a bohužel, nevzkveta ani fčil. Možete mět jakukoliv politycku orientacu, ale po par dňach v Polsku, nebo Ukrajině, nebo na Balkaně dojdete ke stejnemu nazoru. Předbihaju nas. U nas nad nima ohrnujeme frňaky. Ale dohaňaju nas. A předbihaju. V mnoha ohledach.

A ještě jedna věc – neni duležite, jaka propagandystycka slova se řikala (25. unora 1988 aji 17. listopada 2019). Duležitějši je to, co se neřikalo. Co se všeci boji řict. Proč řikali Mohoritovi na jaře 89 v Moskvě, že prezidentem bude Havel? O čem se bavil Havel s prezidentem Nixonem v řijnu 89 v Praze? Že to nevite? Bo vam to neřekli? Hmm… Proč ležel mlady Zifčak na Narodni třidě přikryty vlajku? K čemu měl vystavenu letenku do Moskvy? O čem si 17. listopada 89 povidal trockista Uhl na britske ambasadě? Čim přesvědčil premier Čalfa komunystycke poslance, že všeci zvedli ruku pro svojeho uhlavniho nepřitela Havla, aby se stal prezidentem? Nemluvi se o tym, že? Odkaz Vitězneho listopada nesmi byt pošpiněny…

——