Ostravska vlna, Kapitola II.

Ostrava na přelomu osumdesatych a devadesatych roku byla zajimavym mistem. Z šachet, ocelaren, železaren a strojiren každe odpoledne ve 14:00 vychazaly desetitisice hladovych a žiznivych haviřu, hutniku a dělniku. Na jazyku prach z valcovni, fusakle smrděly po osmi hodinach v butach s celodřevěnu podražku, kera jedina dokazala izolovat rozžhavenu podlahu, ruky rozedřene od zbijaka nebo krompača. Pysky měli špinave, haviři černe vička z uhelneho prachu, kery ani na deset razu nešel umyt. Dokažete se představit, jaky maras to muselo robit na pajšlu, když na pysku ta mazlava čerň dokazala odolavat aji solvině?

Cesta těchto otroku socialistycke prace směřovala po každe šichtě do nejbližši hospody. Robilo se na kolotoč, takže mnohe hospody, kere fungovaly non stop, zaživaly tento koloryt rano v šest, odpoledne ve dvě a večer v deset. Ale vlna, kera přichazala ve dvě, byla nejsilnějši. Prvni hospody, kde dorazila vlna žiznivych jak tsunami, byl Kulturni dum Hlubina, kery byl par set metru od stejnojmenne šachty, a Včelin v Hrabuvce, kery byl vzdaleny par zastavek tramvajku.

Je asi jasne, že ani Kulturni dum, ani Včelin neměl s pravu podstatu těchto slov nic společneho. V jednom chyběla kultura, ve druhem včely. Ale v jistem smyslu to cosik ze fčelinem společneho mělo.

Když odbila čtrnacta hodina, čišnici začali svuj neuvěřitelny koncert. V hospodě ještě sedělo sotva deset lidi, ale oni už měli na vyčepnim stole vic jak dvě stě rozčepovanych piv. Pět minut po druhe hodině přijela prvni tramvajka a prvni žiznivci přichazali k pultu, pokladali pětikačku na stul, brali si nedočepovane pivo, naleli se ho do hlavy, aby v hrdle splachli zažrany prach z havirni a o dvě sekundy pozěji na koncu stola pokladali prazdny krygel. Čišnik bral vypite krygle, rychle je oplachoval, rozčepoval novu varku a stavjal plne krygle na taky jezdici dvupatrovy vuzek, kery se do dneška použiva v nemocnicach na rozvoz obědu. Druhy čišnik vyjižďal s plnym vuzkem do terena, a než dorazil na konec uličky mezi sto