Pořád nám chybí hlava k přemýšlení a chováme se jak stádo i po tolika zkušenostech?

S šokující zprávou o střelbě do demonstrantů v Kyjevě měla mainstreamová média okamžitě jasno: Byl to Janukovyč! Hrr na něj!

Veřejné mínění celého Zapadu ani na chvíli neuvažovalo způsobem cui bono. Janukovyč byl ten poslední, komu by to v dané chvíli prospělo.

Když před dvěma lety promluvil bývalý příslušník zvláštních jednotek a jeden ze střelců o okolnostech střelby do davu na Majdanu, nakreslil zcela jiný obrázek, který Janukovyče vůbec nezahrnoval.

Byl jsem na několika akcích, kde svědčili bývalí účastníci Majdanu. Všichni dnes smutné přiznávají, že tehdy byli zmanipulováni médii a stali se nechtěně aktéry představení, které tehdy doufali spoluřídit a až časem zjistili, že režie seděla dost daleko od Kyjeva.

Na Ukrajině skončil nedostatečně prozápadní korupčník, domácí demonstranti a zahraniční konzumenti mediálního mainstreamu jásali.

Jásali podobně, jako v roce 2011 po Arabském jaru. Tehdy jsem tvrdil, že nepřinese ani píď demokracie, ale chaos, rozvrat a zabíjení.

Jásali, důvěřivci a demokratizátoři i po Majdanu. Nechtěli vidět a slyšet o působení Victorie Nuland na Ukrajině, o motivacích jednotlivých aktérů.

Nezajímala je podivná, či děravá minulost mnoha nových ministrů s ještě čerstvými ukrajinskými pasy a novými jmény. Hlavně že je Janukovyč pryč.

Převrat ulice a liberálních médií přinesl Ukrajině ještě větší chaos a rozvrat státních struktur, horší korupci a hlubší bídu obyvatel, nemluvě o občanské válce a odtržení částí území.

Před pěti lety zaplavila česká i zahraniční média jiná mediální vlna. Jeden nechvalně proslulý plukovník pod ochranou státní zástupkyně, oba známí afinitou k tehdejší reprezentaci Schönborského palace Na Tržišti, řádil v Kramářově vile jako černá ruka.

Veřejnost byla zahlcována bombastickými zprávami o propojení mafie na nejvyšší místa, záhadnými hromadami zlata a hotovosti, jen o Temelínu a Westinghousu se tak nějak nemluvilo, přestože to bylo tehdy, stejně jako dnes, velmi aktuální téma.

Po pár letech zbylo několik kabelek, zlato a peníze se musely potupně vrátit, nepotvrdila se ani bombastická tvrzení o obrovském komplotu, média nás amorálním využitím nezákonných úniků z vyšetřování ještě dva roky snažila konejšit aspoň nechutným zásahem do soukromí bývalého premiéra Nečase a přepisy jeho soukromých rozhovorů.

Toto mediální divadlo přineslo rozpačitý úřednický kabinet Jiřího Rusnoka a umožnilo nástup Andreje Babiše na politické výsluní. Na dlouhou dobu byla narušena důvěryhodnost pravice.

Když média informovala o vraždě novináře Kuciaka, měla hned jasno. Může za to Fico. Mafián. Media vykreslila emotivní a falešný obraz, jako v minulých případech, nicméně svůj účel splnil, Fico se musel odklidit, i když síla Smeru a vyjednávací schopnost jeho předsedy zajistily, že neodešel ani úplně, ani natrvalo.

Nyní tu máme další divadlo. Zase je na něm jistě kousek pravdy, zase nevíme jak je velký, ale zase jsme hotovi ihned jednat a už už se šikujeme na náměstí s předem připravenými transparenty, které nám někdo strčí do ruky a poplácá nás po zádech za náš zápal pro demokracii. Nikdy není dost užitečných idiotů.

Nepodléhejte omylu, Babiše jsem nikdy nevolil. Považuju ho za naprostého oportunistu, člověka se strašnou obchodní i lidskou morálkou, s predátorskými praktikami, kterému je demokratický způsob vlády cizí. Kauza Čapího hnízda působí dojmem jednoznačného dotačního podvodu. Nicméně nechme v té věci rozhodnout soud.

Nepodléhejme na efekt vypointované mediální hysterii. O vládě se rozhoduje ve volbách. Je zajímavé, jak liberální opozice jednou považuje hlas lidu za tupce a hovoří pejorativně o ulici, zatímco druhdy se jím zaklíná a svolává jej do ulic. Demokracie ale na ulici častěji trpí, než získává.

Zbyněk Passer