Probuďte se, malověrni!

Jak symbolicke.

Byla středa 27. kwětna 1942 a proti silnějšimu protivnikovi zme prohravali 0:2. Všecko vypadalo ztraceně. Nebyl nikdo, kdo by se postavil do čela odporu.


Vudce lapěl na střidačce, nepil, nekuřil, nehnul ani obočim. Byl to taky nemastny, neslany cyp. Co tež chcete od chlopa, kery nekuři, nepije, nema děcka a neřekne sproste slovo? Byt Mirkem Dušinem je fajne v komiksu, ale ni v opravdovem životě.


Nikdo nevěřil, že by se ve zlomenem mužstvu našla jiskra odporu. Ani velky, škaredy chlop s frňakem jak židovsky klakson temu nevěřil. Proto jezdil v odevřenem kabryju, bo to byl velky frajer. Jeho mise byla splněna. Vyhraval 2:0 a těšil se na setkani s vudcem, s kerym měl probirat dalši plany proti dalšimu tymu. Netušil, že neni nic horšiho, než naštvat cyklistu, kery se nahoře naoko hrbi, ale dole furt šlape.