top of page

Projev agresora z 9. května 2022

Naše mediální scéna hromadně komentuje projev prezidenta Ruské federace.

Dělá to ovšem skoro tak, jako naše propagandistické Rudé Právo komentovalo dokument Charty 77. Citují z projevu, ovšem projev samotný nezveřejní.


Čeho se obávají?


Netuším. Projev samotný není ani tak zajímavý tím, co tam řečeno je. Zajímavý je spíše tím, co tam řečeno není. A my Češi (aspoň my starší) ještě pořád umíme číst mezi řádky.



A tady je projev celý, ať si můžete přečíst i ta prázdná místa mezi řádky. Překlad je to automatický, tedy strojově neumělý, pro naše účely ovšem bohatě postačující.

Vážení občané Ruska! Vážení veteráni! Soudruzi vojáci a námořníci, seržanti a poddůstojníci, pomocníci a důstojníci! Kolegové důstojníci, generálové a admirálové!

Blahopřeji vám k Velkému dni vítězství!

Obrana vlasti, když bylo rozhodnuto o jejím osudu, byla vždy posvátná. S takovými pocity skutečného vlastenectví se milice Minin a Požarsky zvedly pro vlast, pokračovaly v útoku na polích u Borodina, bojovaly s nepřítelem u Moskvy a Leningradu, Kyjeva a Minsku, Stalingradu a Kurska, Sevastopolu a Charkova.

Také teď, v těchto dnech, bojujete za náš lid na Donbasu. Pro bezpečnost naší vlasti – Ruska.

9. květen 1945 je navždy zapsán do světových dějin jako triumf našeho sjednoceného sovětského lidu, jeho soudržnosti a duchovní síly, bezkonkurenčního výkonu vpředu i vzadu.

Den vítězství je blízký a drahý každému z nás. V Rusku není žádná rodina, která by nebyla spálena Velkou vlasteneckou válkou. Vzpomínka na ni nezmizí. V tento den, v nekonečném proudu "Nesmrtelného pluku", jsou děti, vnoučata a pravnoučata hrdinů Velké vlastenecké války. Nesou fotografie svých příbuzných, padlých vojáků, kteří zůstali navždy mladí, a veteránů, kteří nás již opustili.

Jsme hrdí na nepřemoženou, statečnou generaci vítězů, že jsme jejich dědici, a je naší povinností zachovat památku těch, kteří rozdrtili nacismus, kteří nám odkázali, abychom byli ostražití a udělali vše pro to, aby se hrůzy globální války neopakovaly.

A proto, navzdory všem neshodám v mezinárodních vztazích, Rusko vždy obhajovalo vytvoření systému rovné a nedělitelné bezpečnosti, systému, který je životně důležitý pro celé světové společenství. Loni v prosinci jsme navrhli uzavřít dohodu o bezpečnostních zárukách. Rusko vyzvalo Západ, aby se zapojil do upřímného dialogu, hledal rozumná, kompromisní řešení a bral v úvahu zájmy ostatních. Všechno marně. Země NATO nás nechtěly slyšet, což znamená, že ve skutečnosti měly úplně jiné plány. A to jsme viděli.

Otevřeně probíhaly přípravy na další represivní operaci na Donbasu, na invazi do našich historických zemí, včetně Krymu. Kyjev oznámil možné získání jaderných zbraní. NATO zahájilo aktivní vojenský rozvoj přilehlých území. Tak byla systematicky vytvářena hrozba, která byla pro nás naprosto nepřijatelná, a to přímo na našich hranicích. Vše nasvědčovalo tomu, že střet s neonacisty, benderovci, na které Spojené státy a jejich mladší společníci vsadili, bude nevyhnutelný.

Dovolte mi zopakovat, že jsme viděli, jak se rozvíjí vojenská infrastruktura, jak stovky zahraničních poradců začaly pracovat a jak docházelo k pravidelným dodávkám nejmodernějších zbraní ze zemí NATO. Nebezpečí rostlo každým dnem.

Rusko agresi preventivně odmítlo. Bylo to vynucené, včasné a jediné správné rozhodnutí. Rozhodnutí suverénní, silné, nezávislé země.

Spojené státy americké, zejména po rozpadu Sovětského svazu, začaly mluvit o své exkluzivitě, čímž ponižovaly nejen celý svět, ale i jeho satelity, které musí předstírat, že si ničeho nevšimnou, a poslušně to všechno spolknou. Ale my jsme jiná země. Rusko má jiný charakter. Nikdy se nevzdáme lásky k vlasti, víry a tradičních hodnot, zvyků našich předků, úcty ke všem národům a kulturám.

A na Západě se tyto tisícileté hodnoty zřejmě rozhodly zrušit. Taková morální degradace se stala základem pro cynické falzifikace historie druhé světové války, podněcování rusofobie, glorifikaci zrádců, výsměch památce jejich obětí, přeškrtnutí odvahy těch, kteří získali a trpěli vítězstvím.

Víme, že americkým veteránům, kteří chtěli přijít na přehlídku v Moskvě, to bylo ve skutečnosti zakázáno. Ale chci, aby věděli, že jsme hrdí na vaše výkony a váš příspěvek ke společnému vítězství. Ctíme všechny vojáky spojeneckých armád – Američany, Brity, Francouze – členy odboje, statečné vojáky a partyzány Číny – všechny, kteří porazili nacismus a militarismus.

Drazí soudruzi! Dnes donbaská milice spolu s bojovníky ruské armády bojují na své vlastní půdě, kde byl nepřítel poražen strážci Svjatoslava a Vladimira Monomacha, vojáky Rumyantseva a Potěmkina, Suvorova a Brusilova, kde hrdinové Velké vlastenecké války - Nikolai Vatutin, Sidor Kovpak, Lyudmila Pavlichenko - stáli na smrt.

Nyní se obracím na naše ozbrojené síly a donbasovské milice. Bojujete za vlast, za její budoucnost, aby nikdo nezapomněl na ponaučení z druhé světové války. Aby na světě nebylo místo pro katy, trestance a nacisty. Dnes skláníme hlavy před jasnou vzpomínkou všech těch, jejichž životy vzala Velká vlastenecká válka, před vzpomínkou na syny, dcery, otce, matky, dědečky, manžele, manželky, bratry, sestry, příbuzné, přátele.

Skláníme hlavy před památkou mučedníků z Oděsy, upálených zaživa v Domě odborových svazů v květnu 2014. Před památkou starých lidí, žen a dětí Donbasu, civilistů, kteří zemřeli na nemilosrdné ostřelování, barbarských úderů neonacistů. Skláníme hlavy před našimi soudruhy ve zbrani, kteří padli na smrt statečným ve spravedlivé bitvě – za Rusko.

Je vyhlášena minuta ticha. (Minuta ticha.)

Smrt každého z našich vojáků a důstojníků je zármutkem pro nás všechny a nenapravitelnou ztrátou pro příbuzné a přátele. Stát, regiony, podniky a veřejné organizace udělají vše pro to, aby tyto rodiny obklopily péčí a pomohly jim. Dnes byl v této věci podepsán prezidentský exekutivní příkaz. Přeji brzké uzdravení zraněným vojákům a důstojníkům. A děkuji lékařům, zdravotníkům, zdravotním sestrám, zdravotnickému personálu vojenských nemocnic za jejich nezištnou práci. Hluboká poklona před vámi za to, že bojujete za každý život - často pod palbou, v první linii, aniž byste se litovali.

Drazí soudruzi! Nyní zde, na Rudém náměstí, stojí vojáci a důstojníci z mnoha oblastí naší obrovské vlasti bok po boku, včetně těch, kteří přišli přímo z Donbasu, přímo z bojové zóny. Pamatujeme si, jak se nepřátelé Ruska snažili použít proti nám gangy mezinárodních teroristů, snažili se zasít národní a náboženskou nenávist, aby nás oslabili a rozdělili zevnitř. Nefungovalo to.

Dnes jsou naši bojovníci různých národností společně v bitvě a navzájem se zakrývají před kulkami a střepinami jako bratři.

A to je síla Ruska, velká, nezničitelná síla našeho sjednoceného mnohonárodnostního lidu.

Dnes bráníte to, za co bojovali otcové, dědečkové a pradědečky. Pro ně bylo nejvyšším smyslem života vždy blaho a bezpečí vlasti. A pro nás, jejich dědice, je loajalita k vlasti hlavní hodnotou, spolehlivou podporou nezávislosti Ruska. Ti, kteří rozdrtili nacismus během Velké vlastenecké války, nám ukázali příklad hrdinství pro všechny časy. Toto je generace vítězů a my k nim budeme vždy vzhlížet.

Sláva našim statečným ozbrojeným silám! Pro Rusko! Za vítězství! Hurá!



Kniha Zrnko písku o Čechoslovácích, kteří na pozvání dominikánského diktátora přijeli na počátku druhé světové války na ostrov Hispaňola a vybudovali zde tropický ráj, už vyšla, zatím v neoficiálním, samizdatovém vydání. Koho téma zajímá, může si ji pořídit na E-shopu Knihu chraň, nebo si o ni napsat autorovi: ladislav.vetvicka@centrum.cz
















Comments

Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating