Rozhovor rakouského eXXpressu s ruským velvyslancem

Via Ivan David:

Exkluzivní rozhovor rakouského Exxpressu s ruským velvyslancem ve Vídni – 20 let všichni ignorovali zájmy Ruska.

Velvyslanec sdělil pozadí speciální operace ruských ozbrojených sil na Ukrajině: „Nikoho nezajímalo 14 000 lidí zabitých v Donbaské oblasti, nikoho v západní Evropě nezajímaly zájmy Ruska, významné evropské země, a to po dobu 20 let. Rusko se nikdy nebralo vážně. Na konci prosince se mělo mluvit o nové evropské bezpečnostní architektuře, dali jsme na stůl novou dohodu - ale nikdo o ní nechtěl mluvit. Tak začala speciální vojenská operace.“

Samozřejmě nejdůležitější otázkou od šéfredaktora Exxpressu Richarda Schmitta bylo, jak může Evropa rychle znovu najít mírové soužití. Ruský velvyslanec odpověděl: „Kdo teď mluví o míru v Evropě? EU hovoří o „vítězství Ukrajiny“, o „neomezené solidaritě s Ukrajinou“. Dodávají se stále těžší zbraně, ignorují se všechny zásady EU. A Ukrajině slibují neskutečně velké množství peněz – co se s těmito penězi stane? Zelenskij potřebuje devět miliard eur, pak zase osm miliard. A víme, že na Ukrajinu míří jen některé zbraně, mnohé končí v jiných krizových regionech.“

Dimitrij Ljubinskij nevěří, že je EU připravena na mír: „Evropa hraje vabank. Protiruská politika je důležitým stavebním kamenem pro sjednocení Evropské unie – proti společnému nepříteli zvenčí.

Na otázku, zda účast EU není pochopitelná, když celá Evropa viděla obrázky masakru v Buči, diplomat odpověděl: „Byla to skvělá inscenace západních tajných služeb. Fotografie jsou velmi působivé. Ale: Když se to stalo, naše jednotky byly již staženy."

Šéfredaktor Exxpressu u tohoto důležitého tématu zůstal a ptá se, proč by to nemohla objasnit nezávislá vyšetřovací komise Červeného kříže nebo OSN. Velvyslanec odpověděl: „Kdo to zdokumentuje? Dokážete si představit nezaujaté vyšetřování? Ne, nejprve musíme znovu získat důvěru v tyto instituce. A navíc: V západoevropských zemích tak jako tak už padl rozsudek.“

Ruská vláda také pravděpodobně již vynesla soud ohledně role rakouské spolkové vlády ve věci neutrality. Velvyslanec řekl velmi jasně: „Neutralita Rakouska není předmětem diskuse. Velmi pečlivě sledujeme každé konkrétní rozhodnutí rakouské vlády a své závěry poměřujeme s konkrétními činy.“ Neutralita byla „úspěšnou historií Rakouska“, zdůraznil ruský velvyslanec: „Vídeň se vždy těšila skvělé mezinárodní pověsti v diplomacii. V současné krizi však není rakouská diplomacie žádaná.“ Proč? „Kvůli opatřením rakouské spolkové vlády. Máme zájem o konstruktivní vztahy. Ale musíme reagovat na nepřátelské akce rakouské spolkové vlády. Diplomat pak říká: "Ale i tuto fázi přežijeme. Nálada se mění."

A ruský velvyslanec kritizuje rakouskou černo-zelenou vládu (ÖVP, Zelení) v dalším bodě: „Dlouhodobé dodávky plynu hrály důležitou roli i v dlouhodobé rakouské prosperitě. Toto partnerství nyní rakouská vláda ničí – stále slýcháme, že chtějí zastavit dovoz plynu a ukončit závislost. Co je tak špatného na získání smluveného množství plynu?"

V rozhovoru samozřejmě nemohla zůstat opomenuta jedna otázka důležitá pro všechny Evropany: Jaké jsou cíle kremelského vedení v tomto současném vojenském konfliktu – dojely by ruské tanky až do Česka, kdyby byla Ukrajina poražena? Nebo dále? „Co bychom měli chtít v Evropě? Proč bychom měli jít dále? Kvůli čemu?“ odpovídá velvyslanec. A dodává: „Nyní jsme v ekonomické válce mezi EU a Ruskem. Nálada se ale mění, a to nejen z ekonomických důvodů. Protože lidé jsou chytřejší, než si mnozí myslí."

Tady je celý rozhovor, kde najdete všechny písemné odpovědi na otázky v rozhovoru s velvyslancem Dimitrijem Ljubinskim:

Exx: V této válečné situaci v Evropě mnoho Rakušanů intenzivně přemýšlí o naší budoucnosti – jak lze pokračovat ve velmi dobrých vztazích mezi Ruskem a Rakouskem až do února tohoto roku?

DL: Máme za sebou dlouhou, pestrou historii našich bilaterálních vztahů, vzájemných vazeb mezi národy, ale i kulturami našich zemí. Již více než 500 let. Tato historie zná jak prosperující časy, tak nechvalně známé nejtemnější stránky 20. století.

Od zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině politické vedení Rakouska opakovaně a jednoznačně vyjadřovalo svou neomezenou solidaritu se současným kyjevským režimem. A v důsledku toho bylo mnoho pozitivních společných úspěchů posledních desetiletí zmařeno. Všeobjímající nezákonné sankce proti Rusku Vídeň plně podporuje.

Naši diplomaté byli vyhoštěni bez jakéhokoli odůvodnění, v rozporu s předchozími politickými prohlášeními. Rusko je obviňováno, že je zodpovědné za všechny světové krize, včetně energetické a potravinové krize. Zdá se, že nikoho nezajímá, že skutečné důvody jsou mnohem hlubší a širší, mají komplexní charakter a jsou v mnoha ohledech způsobeny nedbalou a nepromyšlenou sankční politikou. Dva kontakty mezi prezidentem Ruska a rakouským kancléřem (Karlem Nehammerem, ÖVP), které proběhly z rakouské iniciativy (návštěva Moskvy 11. dubna a telefonický rozhovor 27. května), byly prakticky pouze věnovány Ukrajině a upřímně řečeno, s ničím nepohnuly. Jinak je dialog mezi Vídní a Moskvou na politické, kulturní či občanské úrovni prakticky zastaven, a ne z naší strany. Pro mě jako ambasadora je to naprosté zklamání. Ale to je dnešní realita.

Určitě může vzniknout nový začátek. To však vyžaduje několik podmínek.

1. Mnoho v našich vztazích bylo zbořeno, ale stále existují mosty, které nás spojují. Za žádných okolností by se neměly pálit. (Viz „Cancel Russia")

2. Celoevropská situace. Rakousko je nedílnou součástí evropského společenství a nelze ho od něj oddělit. Ekonomická a informační válka se musí zastavit.

3. Závislost na vnitropolitické situaci v Rakousku - je důležité, aby tu zůstaly politické síly, které mají i nadále zájem na dobrých a konstruktivních vztazích s Ruskem.

Rusofóbie je v Rakousku cítit všude, ale jsem přesvědčen, že to většina rakouské společnosti nesdílí ani nepodporuje. Také jsem si všiml, že slovo „rozumějící Rusku - Russenversteher“ si nyní stále častěji nachází cestu do každodenního používání jako nadávka. To vyvolává otázku, co je tak špatného na tom, že někdo dobře rozumí Rusku, Číně nebo Americe? A co můžeme očekávat, když tady v politice získají převahu ti, kteří Rusku nerozumí?

Naše dlouhodobé kulturní vazby mohou sloužit jako důležitý pilíř pro oživení našich bilaterálních vztahů. O to smutnější bylo pozorovat bující nenávistné kampaně proti významným ruským umělcům (Valerij Gergiew, Anna Netrebko, Teodor Currentzis) v rakouských médiích a veřejnosti v posledních několika měsících.

Ale také v této zemi vidím tendence, které dávají naději – sílí hlasy těch, kteří odmítají „rušení“ ruské kultury. Na téma cancel culture v rakouské historii jsem nedávno napsal článek, který byl nabídnut ke zveřejnění všem předním rakouským tištěným médiím. Přes počáteční velký zájem to všichni odmítli. Tolik k pluralitě názorů v Rakousku.

Důležitou konstantou by měla zůstat i naše společná připomínka obětí druhé světové války. Vysoká kultura paměti národa na válku zavedená v Rakousku k tomu poskytuje vynikající základ.

Situaci kolem pamětní kultury v Rakousku považuji za nejednoznačnou. Na jedné straně pokračuje naše pravidelná spolupráce s rakouskými oficiálními orgány v oblasti péče a údržby sovětských válečných hrobů. Rakouská policie vždy rychle a vysoce profesionálně reagovala na ostudné jednotlivé případy extremistického aktivismu, jako byl symbol ukrajinského nacionalistického praporu „Azov“ na zdi za sovětským pomníkem na Schwarzenberském náměstí v květnu tohoto roku.

Na druhou stranu jsou zde znepokojivé tendence, jako je vyloučení ruské a běloruské oficiální delegace z každoročních vzpomínkových ceremonií v bývalém koncentračním táboře Mauthausen nebo odvolání pozvání na tradiční zasedání správní rady rakouského Černého kříže - organizace, se kterou jsme vždy velmi úspěšně spolupracovali při práci v oblasti péče o válečné hroby. Zůstáváme v naději, že tyto tendence budou překonány a že vysoká kultura paměti Rakouska, jak již bylo zmíněno, nebude zatemněna.

Exx: Co by podle vás bylo nutné k tomu, aby bylo možné vyjednat příměří mezi znepřátelenými stranami?

DL: Ruské návrhy na ukončení konfliktu jsou na stole už nějakou dobu, ale zdá se, že druhá strana v tuto chvíli nemá o rozhovory zájem. Válečná strana získává v Evropě převahu. Říká se, že evropské hodnoty je třeba bránit do posledního Ukrajince. Miliardy eur se vypařují do vzduchu, aniž by se kdokoli zeptal obyvatel, zda s tím souhlasí. Jen část toho všeho končí na Ukrajině. Kdo to vůbec kontroluje? Kde jsou přísné evropské normy? To platí i pro zbraně – stopy po takových dodávkách pocítí celý svět roky, ne-li desetiletí. Střední východ, Asie, Afrika. No, pokud se některé nevrátí také do Evropy.

V určité chvíli však zvítězí rozum a přijde čas jednání. Čím déle však nepřátelství potrvá, tím obtížnější bude nalezení dohody.

Exx: Jak Ruská federace aktuálně vidí roli Evropské unie?

DL: Bohužel EU hraje v ukrajinské krizi extrémně destruktivní roli. Naše vztahy dosáhly dna a už jdou do mínusu. Vše, čeho se za léta spolupráce podařilo dosáhnout, bylo zničeno. A „business as usual“ už nemůže existovat.

V posledních letech jsme byli svědky degradace Evropské unie z jednoho z hlavních center multipolárního světa s určitou strategickou autonomií na pomocný blok NATO.

Pokud jde o protiruské sankce, ruská strana ještě plně neuplatnila svá protiopatření, skutečný dopad západních sankcí na jejich vlastní ekonomiku a občany je již vážný. Vyhrazujeme si však právo dále zpřísnit naše protiopatření.

Exx: Co může rakouská spolková vláda udělat, aby zajistila ukončení nepřátelství?

DL: Mým úkolem není dávat rady. Otázka je jiná: Čím a jak chce Rakousko přispět? A v tuto chvíli o tom nemám jasnou představu ani žádná konkrétní očekávání.

Vídeňská diplomacie se může pyšnit bohatými tradicemi, ale teď bohužel není žádaná.

Exx: Co vám chybí v informacích západoevropských médií o pozadí současné ruské speciální operace na Ukrajině?

DL: Mediální politika velkých západních mediálních vydavatelů je vůči Rusku zaujatá a jednostranná. Výsledkem je, že většina lidí v Evropě absolutně netuší, jak k tomuto konfliktu došlo. Nezačalo to 24. února 2022.

Na rozdíl od záruk Francie, Německa a Polska, které měly zaručit dohodu mezi tehdejším ukrajinským prezidentem Janukovyčem a opozicí, došlo v roce 2014 v Kyjevě k ozbrojenému státnímu převratu. V Kyjevě se k moci dostali neonacisté a radikálové. EU uvedla, že to vše bylo „součástí demokratického procesu“.

Eskalace pokračovala 2. května 2014, kdy neonacisté zaživa upálili v Oděse 50 lidí. 2. června 2014 ukrajinská armáda a letectvo bombardovaly centrum Luhanska a d jiných měst na východě země jen proto, že jejich obyvatelé odmítli přijmout výsledky protiústavního puče a žít v rusofobní společnosti. Minské dohody podepsané v roce 2015 za účasti Německa, Francie, Ruska a Ukrajiny nabídly další reálnou šanci na zachování územní celistvosti Ukrajiny. Jednoduché podmínky v něm obsažené však ukrajinské vedení nedodrželo. Za léta sabotáže minských dohod zemřelo v důsledku přímého ostřelování měst, civilní infrastruktury včetně škol, nemocnic a školek 14 000 civilistů. V západních médiích se o tom nedočtete. Stejně jako o válečných zločinech spáchaných ukrajinskými ozbrojenými silami a bojovníky v těchto dnech.

Exx: Kdo by vlastně mohl zprostředkovat příměří přijatelné pro obě strany konfliktu – turecký prezident? Nebo papež, jak to nabídl Vatikán?

DL: Nejsou potřeba prostředníci, ale suverénní stát se suverénní státní mocí, který suverénně rozhoduje. V Kyjevě už nikdo takový není.

Exx: Jste dlouholetým diplomatem a pracujete na ministerstvu zahraničí – neměla by teď nastat chvíle pro diplomacii?

DL: Jako diplomat jsem pomáhal utvářet naše vztahy v různých oblastech. Hodina diplomacie už dávno udeřila, ale její role bohužel není zcela pochopena.

Dobrým příkladem je koronavirová pandemie. Před pouhými dvěma lety jsem řekl, že pro lidstvo existuje příležitost odložit rozdíly a postavit se této výzvě společně. Ale už teď se obávám, že žijeme ve věku promarněných příležitostí.

Později v prosinci 2021 jsme představili naše návrhy na evropskou bezpečnostní architekturu. Nebyli jsme vyslyšeni.

Hodina diplomacie však nevyhnutelně přijde, až si sedneme k jednacímu stolu, abychom diskutovali o společné bezpečnostní architektuře pro Evropu.

Exx: Mohla by Ruská federace na znamení dobré vůle souhlasit s misí OSN s ruskou účastí, která by přezkoumala události v Buči a všechny podobné činy obou válčících stran?

DL: Rusko nezahájí mezinárodní vyšetřování toho, co se děje na Ukrajině, protože si za současných okolností není jisté objektivitou vyšetřování. Bohužel zkušenosti z předchozích vyšetřování, včetně vyšetřování Mezinárodního trestního soudu (Rusko a Ukrajina nejsou členskými státy), ukazují extrémně zaujatý postoj vůči Rusku.

Pokud jde o provokaci v Buči a dalších podobných, existují spolehlivá fakta ukazující na zinscenování ukrajinskými a západními tajnými službami. Je to součást masivní dezinformační kampaně. Západ vsadil vše na jednu kartu. Takové inscenace jsou prováděny záměrně, aby bylo dosaženo rozsudku ještě před soudem. Naše ministerstvo obrany hlásí takové fejky každý den a víme, že další se chystají.

Máme tedy vážné pochybnosti o tom, do jaké míry je nyní možné skutečně nestranné vyšetřování – neutrální a nezaujaté. Vzpomeňte si na situaci kolem Domu odborů v Oděse, kdy byli zaživa upalováni lidé, kteří stáli na parapetech a prosili o milost. Takzvané „civilizované“ mezinárodní společenství to ochotně akceptovalo a nikdo neskončil na lavici obžalovaných.

Pokud jde o válečné zločiny na Ukrajině, ruská prokuratura jich denně eviduje desítky. Vyšetřování je v plném proudu. Spravedlnost je plně zaručena.

Exx: Co se stane s mnoha cizinci, kteří bojují na straně ukrajinské armády proti ruským ozbrojeným silám a jsou zajati – jsou mezi nimi prý dva Rakušané?

DL: S pomocí zemí NATO se Ukrajina stala centrem koncentrace teroristů a žoldáků s bojovými zkušenostmi. Kyjevské vedení se stále snaží naverbovat co nejvíce bojovníků ze zahraničí. Ukrajinská ambasáda ve Vídni se také podílela na náboru rakouských žoldnéřů pro účast v bojových operacích. Jasné porušení mezinárodního práva a zákona. Teprve po intervenci ruské ambasády byla tato činnost Ukrajinců okamžitě zastavena rakouským ministerstvem zahraničí. A vůbec mě nepřekvapí, když se mezi zajatými a padlými žoldáky a bojovníky objeví další lidé s rakouskými pasy.

Pokusy ukrajinského vedení prezentovat zahraniční žoldáky západní veřejnosti jako „zahraniční dobrovolníky“ se zdají být obzvláště cynické. Ostatně od roku 2014 je na Ukrajině koncentrace žoldáků z 27 zemí. Mnoho z nich mělo vazby na krajně pravicový pluk Azov a další. Podle Ženevské konvence nemají zahraniční žoldáci nárok na status kombatanta nebo válečného zajatce.

Ukrajina ale rekrutuje nejen zahraniční žoldáky. Podle našich informací dal kyjevský režim svým diplomatickým misím pokyn k náboru ukrajinských občanů žijících v zahraničí, především těch, kteří jsou v konzulárním rejstříku. Proti těm, kteří se vyhýbají mobilizaci, by měly být prosazovány příslušné normy ukrajinského práva – od pokut až po trestní stíhání. Jsou jim také odepřeny konzulární služby, aby je donutili vrátit se domů.

Podle ruského ministerstva obrany od zahájení speciální vojenské operace na Ukrajinu dorazilo 6956 zahraničních žoldáků, z nichž 1956 zahynulo a dalších 1779 se vrátilo domů. Na Ukrajině bojovalo celkem pět žoldáků s rakouským občanstvím. Dva z nich zemřeli a jeden již zemi opustil.

Exx: Jednou z našich největších obav v současné době v Rakousku je, zda Gazprom bude i nadále dodržovat platné smlouvy o dodávkách plynu. Jak hodnotíte situaci?

DL: Všichni teď mluví o energetické závislosti Rakouska na Rusku. Ale zapomíná se zmínit, že celých těch 50 let to byla vzájemná závislost. I my jsme měli zájem najít spolehlivého kupce pro náš plyn. V neposlední řadě je prosperita Rakouska založena na tomto vzájemně výhodném partnerství s Ruskem. Nikdy jsme neustoupili ze svých závazků. A pokud Rakousko udělá obrat a odmítne energetickou spolupráci s Ruskem, nemělo by se od nás čekat, že tam budeme i nadále stát s nataženou rukou. Vždy platí zásada reciprocity. Nebudeme nikomu dávat žádné speciální dary.

Exx: Nám novinářům ukrajinská vláda vždy říká, že jakmile si Ruská federace podmaní celou Ukrajinu, přijde na řadu další země dále na západ – má Rusko takové plány? A co je nyní vlastně skutečným politickým cílem Ruska?

DL: Nemám žádný zvláštní zájem komentovat Zelenského – v Rakousku se mu už dostává příliš mnoho pozornosti a je všudypřítomný na všech obrazovkách. Celý kyjevský hollywoodský stroj neustále pracuje na plné obrátky a vyrábí desinformace, aby ve světě vyvolal strach z Ruska.

Exx: Co si myslíte o tom, jak Rakousko nakládá se svou neutralitou – jsme stále neutrální s naší účastí na sankcích EU a našimi platbami EU, která je používá k zbrojení pro Ukrajinu?

DL: Díky svému trvalému neutrálnímu statutu, který je zakotven ve spolkovém ústavním zákoně o neutralitě Rakouska, se Vídeň právem těšila po dlouhou dobu vysokému uznání, také jako místo dialogu a „ostrov rozumu“ v Evropě. Je to skutečně ochranná známka.

Z průzkumů víme, že tento princip stále podporuje více než 80 procent rakouské populace. Existují ale i jiné názory. Velmi pozorně sledujeme, co se o tom říká v rakouské politice. Kancléř Nehammer například nedávno prohlásil, že o rakouské neutralitě se nebude diskutovat. Ale to, co je pro nás skutečně důležité, je rakouská reálpolitika, nikoli to, co se hlásá z vysokých tribun, ale bezprostřední činy.

Vídeň výrazně ztrácí na atraktivitě mezinárodního centra dialogu. A nejen v našich očích.“

Svobodná diskuse k textu přístupna tady.

POKUD CHCETE ZROBIT RADOST SOBĚ I AUTOROVI, POŘIĎTE SI JEHO KNIHY

Kniha Zrnko písku o Čechoslovácích, kteří na pozvání dominikánského diktátora přijeli na počátku druhé světové války na ostrov Hispaňola a vybudovali zde tropický ráj, už vyšla, zatím v neoficiálním, samizdatovém vydání. Koho téma zajímá, může si ji pořídit na E-shopu Knihu chraň, nebo si o ni napsat autorovi: ladislav.vetvicka@centrum.cz