Rusko vypada jinak, než nam ho popisuju v medyjach

Trolejbus ze stalingradskeho letišťa mě odvezl do centra přimo k soše děcek tančicich okolo krokodyla. Znate to. Každy, kdo viděl zaběry Stalingrada z podzima roku 1942, ma v podvědomi tuto sochu, za keru hoři baraky bombardovaneho města, kere se provinilo enem tym, že mělo blbe jmeno. Malokdo ovšem vi, že děcka tancuju kolem krokodyla. To už je asi u Volhy takovy zvyk, tancovat kolem krokodyla.


Bylo teprve šest rano, všecko zavřene, tak sem se vydal na pěši prohlidku. Sednul sem na klander stareho klepača a pozoroval řeku. „Tak tady někde sedaval koncem sedumdesatych roku ve vyhnanstvi ten znamy česky dyzident, čuměl na řeku tajak fčil ja a psal zname dilo Dopisy Volze,“ pomyslel sem si.

(…předchozi diltady)

Volha nepusobila nijak majestatně, ale respekt nahaňala. Řeka byla široka, to ja, ale nedokazal sem pochopit