Svět při ranní kávičce už nebude jako dřiv…

„Fascinujici. Ja temu nerozumim, děvucho, jak to robiš“, povidal sem ji v knajpě U Zlateho hrozna u sklenky Tramina. „Jak možeš každy den vydavat take moře informaci? To musiš vstavat snad v pět rano, ni?“

Usmala se: „Ni, vstavam ve štyry, bo v pět bych to lidem k te ranni kavičce už nestihla dodat.“

Tak už si nedame flašku bileho u Hrozna v Rumunske, ani pivko při vyhlašovani Krameriovy ceny, ani arak v Damašku. To je fčil taka divna moda, že nepohodlni novinaři umiraji mladi a zdravi na infarkt, tajak Udo Ulfkotte, autor knihy „Koupení novináři“.

Tereza se nebala popisovat realitu za jakychkoliv okolnosti. Jeji přehled a informace, vychazejici