Tady přece nejde o blbych 50 milionu ani o rybařeni v Artěku…

Konečně! Buch je mi svědkem, že sem teho chlopa nikdy neměl rad a nikdy sem o něm nic pozityvniho nenapsal. Co sem tež měl o něm napsat pozityvniho?


Že v době největši prosperity tohoto statu nas zadlužil o dalši stovky miliard? Že se podilel na devastaci českeho živnostenskeho prostředi? Že zadupava do země posledni vyhonky maleho podnikani a bere duchodcum aji tu posledni radost z male zahulene knajpy nebo maleho ubytovani? Že jeho poskoci na finančakach kriminalizovali a likvidovali česke firmy?

Mnozi si řikaju – tak, a fčil konečně končiš, Andy. Nic ale není černobile, jak na první pohled vypada. Poďme si zrekapitulovat vyvoj:

– v roce 2007, kdy je malemu Andymu nějakych 24 let, předava mu (a jeho společnikum) tata rekreačni firmu Čapi hnizdo, aby se naučil obchodovat. Bo je to firma mala, enem take hnizdečko