Turistycka sezona? Ni, enem smutne čekani na totalni krach…

V medyjach sem tam prosakuju zpravy, kere realně popisuju aktualni stav. Propad letecke dopravy o devadesat procent, propad prodeju aut o osumdesat procent, propad obratu v hospodach o sedumdesat procent…


Celkově ovšem převlada klid, připominajici ticho před buřku. Ovšem před pořadnu buřku. Bo propady obratu ukazuju enem tu viditelnu čast ekonomiky. Ta neviditelna, v podobě nezaměstnanosti, jaku svět neviděl, vlny bangrotu, egzekuci, vyprodeju předraženych a nezaplacenych aut a baraku na dluh, to všecko bude nasledovat po kratkem letnim nadechnuti, kdy to na prvni pohled vypada, že svět je ještě v pořadku.

Už davno neni. Řizena demolice ekonomiky probiha na pozadi, tajak ju kdosik naplanoval a koordynovanyma opatřenima celosvětově prosadil. Polityci si mysli, že to jaksik zvladnu, vytisknu nove prachy a budu je rozhazovat z vrtulnika, přitom to je přesně to, o co jde, aby se cely svět dostal do spiraly, z kere nebude uniku.

Dluhama se prosperita nebuduje. Dluhy funguju jen chvilu, su jak drogy, po kerych se vam zrobi blbě a potřebujete dalši davku, keru už ale nedostanete. To věděl davno už stary Baťa, jeden jak druhy, to vnitřně citime všeci. A přesto nechavame tu hydru nahoře schvalovat gigantycke sumy dluhu ve vyšce sto, třista a fčil už neuvěřitelnych 500 milijard