Ukrajinska analyza Jana Schneidera



Referendum ze dne 16. března 2014 bylo uplatněním práva vypsat referendum, týkající se podstatných otázek pro krymské obyvatelstvo. Námitky, že se konalo za přítomnosti ruských („okupačních“) vojsk, která tam dokonce byla prý poslána, jsou zcela liché, říká ve svém článku komentátor Jan Schneider.


Rychle se však západní interpretace kerčského incidentu začala hroutit. Sami ukrajinští představitelé byli totiž nuceni přiznat, že na ukrajinských vojenských lodích byli příslušníci ukrajinské rozvědky, takže nešlo o znemožnění námořního obchodu. Spíše šlo o předejití ukrajinskému pokusu poškodit Krymský most, jak již v květnu sugestivně navrhoval komentář v časopise The Washington Examiner (referovala o tom i ČT).


Od samého počátku přitom panuje celkem všeobecná shoda, že kerčský incident vyhovuje ukrajinskému prezidentu Porošenkovi, který hned ukrajinskému parlamentu navrhl vyhlásit válečný stav. Vnější nepřítel je totiž v krizových dobách vždy vítán, zvláště tehdy, když si ho vytvoří sám ten „ohrožený“, protože si pak může ohrožení podle potřeb zvyšovat (když potřebuje navýšit zbrojní rozpočet a omezit občanské a politické svobody) , nebo „vítězně“ snižovat (když chce kvůli klesajícím preferencím navodit dojem, že situaci zvládá).