Vystřizlivěni, Kapitola XVII.

Bližil se Sylvester devadesat dva, na zemi byl taky bily rozšmatlany maglajz, kery se nechtěl roztopit ani zmrznut, typicka směs polske soli a ostravskeho černeho sněha.

V takem sajrajtu zme byli lenivi aji do te hospody vylezt, raději zme kupili zasoby a filozofovali doma.

Stejně zme byli všeci v depresi, bo během pul roku jakasi partyja, keru zme si navolili ve volbach, rozpustila ten divny paskvil s nazvem FRSČ a rozhodla, že Slovensko už nebude muset instalovat ty federalni cedule.

Netušili zme, jestli nahodu na plaž chudych na hlučinskem jezeře nenajedu polske tanky aby chranily mistni menšiny tajak na tym plitvickym jezeře a nebude valka. Ale jinak zme to moc neproživali, bo zme přece měli modre knižky a Helmut v případě problemu mohl svobodně odjet do Argentyny. Fčil by mu už nikdo nebranil.

Seděli zme s Dejvem na kobercu mojeho kvartyra v Porubě na Lenince, čuměli na vzdalenu Lysu horu a bylo nam vlastně fajně. Na Lysu horu zme čuměli proto, abyzme se nemuseli divat dule. Bo na druhe straně mojeho bydleni vedla okna kvartyra na ulicu Dělnicku. To byla oblast plna zvlaštnich, interesantnich egzystenci cyganskeho ghetta.

Byl to paradox. Sudruz