Úterní Větičky 30.06.2026 - Když čertu podáš malíček, vezme si celou ruku

před 22 minutami
Minut čtení: 6

Ivan Hoffman na Radiu Universum: Jaké překvapení! V Maďarsku se k radosti Bruselu změnil premiér a Visegrádská skupina je rázem, nepochybně k nelibosti Bruselu, zpět. Přitom ještě nedávno vypadal celý projekt středoevropského partnerství na odpis, kvůli neshodám Česka se Slovenskem, Polska s Maďarskem, a pak Maďarska se Slovenskem. Co tak asi mohlo znesvářené členy neformálního klubu sjednotit? I když se to neřeklo nahlas, je to společný nepřítel: Arogantní, nekompetentní a krachující Brusel.

Vyplývá to z prohlášení jednotlivých premiérů. „Chtěli bychom spolupráci V4, která je schopna dosáhnout skutečně hmatatelných výsledků. Chceme V4 silnou v Evropě,“ řekl Péter Magyar.

„Nemusíme se ve všem shodovat, ale v klíčových tématech máme styčné body. Pokud pochopíme, že to, co nás spojuje, je vždy silnější, než co nás rozděluje, pak nás Evropa uslyší“, prohlásil Donald Tusk.

„Jsem z toho nadšený, těším se na spolupráci. Jsem rád, že jsme opět na stejné lodi a budeme bojovat za zájmy našich zemí,“ řekl novinářům Andrej Babiš s tím, že ve Visegrádské skupině vidí „budoucnost Evropy“.

A Robert Fico se přidal, že členové V4 „nechtějí být jen objektem cizích rozhodnutí, ale naopak chtějí být aktivním aktérem“. Vyzval k obnovení schůzek premiérů V4 před každým unijním summitem. „Nebudeme dávat na stůl témata, která nás rozdělují. Je velký objem agendy, kde budeme silnější, pokud se dohodneme.“

Vypadá to na dobrý plán. V Evropě jde do tuhého. Unii ovládá nevolená elita, která má na svědomí nekontrolovanou migraci, neúnosnou byrokracii či ideologický fanatizmus. Zvrátit migrační pakt anebo zelený úděl je nad síly soliterů, které bruselská mašinerie žere za živa. Blok středoevropských zemí ale představuje hlas, který nelze ignorovat, a také hlas, ke kterému se může kdekdo další případ od případu připojit.

Příběh Visegrádu se začal psát 15.února 1991. Původně Visegrádská trojka Maďarska, Československa a Polska vznikla kvůli evropské integraci, v době, kdy zanikala Varšavská smlouva a RVHP, a zdálo se rozumné nepřetlačovat se ve dveřích do Evropy. Atmosféra ve Visegrádu byla ovšem chladná, bývalí disidenti žárlivě soupeřili o přízeň Západu. Jako reportér jsem cestu do Visegrádu vyhodnotil jako ztrátu času, na článek to tenkrát nebylo. Visegrád pak po roce 1992 upadl v zapomnění.

Jenomže o šest let později se už tento spolek jako Visegrádská čtyřka vynořuje jako ponorná řeka, a chová se tak dodnes. Předností V4 je její neformálnost. Tím, že členy k ničemu nezavazuje, není ani důvod ho v případě nějakých nedorozumění anebo momentální neužitečnosti rozpouštět. V4 je k ruce, když se to hodí, a k ničemu nenutí toho, kdo o společný postup nestojí. To je mimochodem důvod, proč je averze na V4 bezzubá a jejím kritikům chybí publikum.

V časech, kdy se v politice nedrží slovo, ignorují smlouvy a každý si egoisticky hledí svého, je hezké vidět čtyři vysmáté premiéry, kteří právě zjistili, že si mohu být vzájemně k užitku. Jak dlouho jim úsměvy vydrží, je jiná otázka. Brusel má v evropských perifériích své lidi, skrze které u nás ovlivňuje politiku, média i ekonomiku. Unijní jádro kolem Německa a Francie ovládá byrokratickou mašinérii, a ta nedopustí debatu o zásadních otázkách fungování unie. Politické zápasy se vedou pouze o marginálie. Brusel je tvrdý soupeř, a dnes navíc začíná připomínat kobylu, co kolem sebe kope v posledním tažení.

IDNES: Ministr zahraničí Macinka i ministr obrany Jaromír Zůna v neděli uvedli, že delegaci povede premiér a předseda ANO Andrej Babiš. A kabinet to v pondělí potvrdil.

Prezident Pavel naopak zastává názor, že pokud je součástí delegace hlava státu, je jejím přirozeným vedoucím a sama rozhoduje o tom, kterých částí summitu se zúčastní.

Jaky přrirozeny vedouci? Co chce ten duty bambus vest? Vždyť nikdy nic duležiteho sam od sebe neřekl? Co když ztrati inštrukce od protoKolaře?

Vidlák: Tak se nám postupně ukazuje, že náš Pávek nejenže chce jet do Ankary, ale hlavně tam chce mít hlavní slovo. Andrej Babiš ho na pondělní tiskovce vyzval, aby své touhy ještě přehodnotil, ale prezident mu (rovněž přes mééédia) odpověděl, že to nemá v úmyslu a jediný kompromis, který nabízí, je ten, že si Veľký Bocian může vybrat, jestli vystoupí na vlastním summitu a nebo se účastní neformální večeře. Opět se ukazuje, že když čertu podáš malíček, vezme si celou ruku.

Vláda už pro prezidenta zamluvila příslušné letadlo a zařídila akreditaci. Vstřícnost je v našich západních kruzích vždycky slabost. První ústupek byl už akreditování Petra Pavla na summit OSN, ale pro něj to znamenalo jen jasný důkaz, že je možné vystupňovat požadavky na maximum. Před měsícem ještě Petr Macinka tweetoval, že prezident zaručeně do Ankary nepoletí a teď už vlastně začíná být jisté, že tam jede s úkolem, uvrtat Českou republiku do dalšího takřka nekonečného balíčku na pomoc Ukrajině.

Použít předběžné opatření ústavního soudu, které se ještě nikdy nepoužilo, na takovou "drobnost," to znamená, že Koláře buďto hodně přeceňujeme a nebo se v té Ankaře stane něco tak zásadního, že to za to prostě stojí. A protože já mám tendenci se připravovat spíš na ty horší varianty, připravuju se raději na to, že Ankara má být zlomem, než že by byl Kolář blbej a prostě šel s ústavně soudním kanónem na vrabce.

Jiří Šatánek: S bídou, nejistotou, lží a zločiny bojovat nejde, přesněji ty v naší "rajské zahradě Evropa" vůbec nejsou, zde nám problémy a hrůzy působí jen #sodovkovyplyn a Vóva.

Každé zhoršení životních podmínek se ve statistice projeví růstem úmrtí, dokonce i ve skutečné statistice, v takové, co ji není potřeba fabrikovat, v té selektivní, vytvořené pro kšefty a moc, v té lze spočíst cokoliv.

Přiznejme, že jestli je zkoumaná kohorta tvořena především stařečky, tak stresory je zasáhnou více než ty mladší a silnější a Evropa se stává kontinentem důchodců.

Jedna z nejzločinnější organizací na světě, ta která neváhala "přikrýt" očkování homicidu, ta, co se drze maskuje zájmem o lidské zdraví - WHO, bije na poplach, protože #sodovkovyplyn v posledních několika dnech "zavraždil" už 1300 Evropanů a bude hůře, mnohem hůře, protože "Evropa se otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa".

Cynik by dodal, že "zteplala" a fyzik, vlastně kdokoliv při smyslech, by se vysmál instalaci meteostanic ve městech, nejlépe u letišť a dálnic a jiných míst, která se přirozeně zahřívají víc.

A to, jak padá životní úroveň a jistota, jak už nikdo nevěří v lepší, ale každý se děsí přicházejícího horšího, jak vzrůstá strach, jak se blížíme válce ...a samozřejmě včeličky a jiné stresory, co spolehlivě vybíjí lidi, tak o tom se mlčí, to se nevidí, to není, protože jediným cílem je ještě lidi okrást, znevolnit a poslat na Východ do války, zmonetizovat až k smrti.

A tak teď místo Vóvy na chvilku okupuje "jeviště smrti a iluzí" #sodovkovyplyn, protože nejen zbrojaři chtějí žrát a mlaskat, ale i větrníci, slunečníci a jiní zmrdi.

Takže psst!

Boj se, plať… a zdechni, svině.

D-FENS: Co bylo hlubší motivací pro to, abych sepsal 152 stran hutného textu koncentrovaného do 17 kapitol? Důvodem bylo, že jsem pořád dokola zaznamenával jeden opakující se vzor. Řidiči jsou v kontaktu s policií a státním represivním aparátem hned od první minuty v obrovské nevýhodě. Neznají postupy a triky, kterými se policisté, strážníci a úředníci pokouší dobrat k tomu, co potřebují. Klamou řidiče, ať již úmyslně nebo v důsledku rutiny a zjednodušování si práce, a chystají na řidiče různé právní, psychologické a technické pasti, které běžný účastník silničního provozu nemůže prokouknout. To nakonec vede k tomu, že jim řidič svolí poškozovat jeho práva a způsobí si újmu, kterou může v případ zákazů řízení nebo likvidační pokuty pociťovat několik let. Ano, často se to týká mého oblíbeného tématu nemluvení s policajty, ale nejen jeho. A tak jsem napsal něco jako manuál, který je ovšem rozšířen o různé související úvahy a postřehy z praxe.

Někdo by si mohl říci, já jsem slušný řidič, mně se tohle netýká, já nedělám nic proti ničemu, dodržuji předpisy, mé vozidlo je v pořádku, mně o nic nejde. V tom případě mám špatnou zprávu. Jsme v prostředí, kde být slušný člověk nepomůže. Naopak, spíš to škodí. Slušní lidé mají ještě méně praxe při jednání s poskoky systému a jsou více zranitelní křivdami a nespravedlností, které prostředí českého silničního fašismu generuje. Proto je kniha určena zejména těmto „slušným lidem“, bez ohledu, jak slušní ve skutečnosti jsou, protože právě oni jsou ideální surovinou pro český stroj na velkovýrobu pachatelů. Opravdoví hardcore silniční piráti si už nějak poradí, jak je také v knize ukázáno.

Zhruba ve dvou třetinách textu jsem se propadl do určité tvůrčí krize, jak ostatně také v jedné z kapitol knihy zmiňuji, protože mi došla jedna věc. Já vůbec nechci žít ve společnosti, kde vznikají takové knihy. Není normální a není v pořádku, aby se občané museli bránit nespravedlivým a nezákonným, nicméně propracovaným a široce tolerovaným postupům těch, kteří měli naopak spravedlnost a zákony chránit, stejně jako není normální, aby lékaři propagovali očkování neschválenými řádně nevyzkoušenými preparáty na nádraží. Něco je tu děsivě špatně, taková kniha je špatná kniha a taková společnost je špatná společnost, kterou je nutné opravit ještě dříve, než se definitivně rozbije.

Já celkem i očekávám, že kniha vyvolá menší nebo větší zpětný ráz a politici, úředníci, policisté a strážníci nás budou ubezpečovat, že to, co tam stojí, není pravda a nikdy se to nestalo ani nestane, a to už sám o sobě bude malý pokrok. Tedy, kniha je něco jako samopopírající proroctví. Věřím, že čtenářům jednou k ničemu nebude, protože zanikne důvod, proč byla napsána. Třeba hned zítra. Nebo třeba po dalších volbách. Je to v rukou každého z nás.

Knihu je možné si předobjednat na e-shopu Spoutaného nakladatelství,

*****************

2026 Pohyblivé obrázky ze země, kde nemají pivo

*****************

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské

*****************

Přátelé, děkuji vám všem za podporu.

Bez vás by Větičky nebyly.

Pokud je chcete podpořit, prosím pošlete dar

Literárnímu & cestovatelskému klubu.