Pondělní Větičky 02.11.2026 - Nemáme mnoho času
**********
**********
Deník TO: Po více než 270 letech končí ve Velkém Březně na Ústecku výroba piva. Společnost Heineken přesune vaření Březňáku do jiných pivovarů, značka však z trhu nezmizí. Rozhodnutí se dotkne přibližně dvaceti zaměstnanců. Ještě před několika měsíci přitom firma ujišťovala, že pivovar nezavře.
Kurvy z Hajnekena likviduju další česky skvost a blbci z medyjalni sfery chrochtaju, že „značka z trhu nezmizi…“
Hovada. Všecko robte v Hajnekenu, enem temu davajte ruzne nalepky, prasata!
Martin Bauer a Martina Kociánová na Radiu Universum: Ivan Noveský shrnul největší rizika větrných elektráren do několika bodů: Zničení krajinného rázu. Ztráta ochrany UNESCO. Slyšitelný hluk a pulzní infrazvuky. Znehodnocení zemědělské půdy, velké omezení obdělávání pozemků. Ohrožení ptactva a netopýrů. Změna lokálního klimatu a vysychání půdy pod větrníkem. Narušení podzemních toků vody. Blikající efekt a padající led. Snížení ceny či neprodejnost nemovitostí.
Martin Bauer: Musím říct, že ty besedy s energetiky a občany trvaly dvě, tři hodiny a končily potleskem. Udržet zájem a pozornost tři hodiny v kuse je nadlidský úkol pro jakékoliv jednání jakéhokoliv orgánu, a to, že se to povedlo v případě občanů, je jenom dokladem toho, že ta beseda byla interaktivní. To, co nám sdělili energetici, dokázali lidé z titulu své profese ještě rozvádět.
Takže když jsme zmínili krajinný ráz, chtěli jsme po společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje, aby nám provedla vizualizaci svých záměrů, a bylo nám sděleno, že nejsme obec dost aktivní a nakloněná výstavbě, to znamená, že mají jiné, přednější, a nic takového nám nevytvoří. Firma TCNE nám vizualizaci dala. Byla to vizualizace dvou větrníků z pohledu z jiné, okolní obce směrem k naší. A pak už jsme si jenom říkali, jestli je to v pořádku, nebo není.
Musím říct, že energetici pro nás vypracovali reálný pohled na naši krajinu z Bezdězu – máme tuto fotku na webu –, jak by vlastně vypadaly větrníky v našem prostředí. Takže se z Bezdězu rovnocenně koukáme na větrníky, přičemž dole v krajině nevidíme sídla, tedy domy, nebo je vidíme velmi miniaturní, takže je to strašně zajímavý pohled. Co se týká narušení krajinného rázu, tak tady nemůžeme mluvit o narušení, jako spíše o přeměně.
Petr Hampl: Hamplův železný zákon dějin říká, že silní vítězí nad slabými a silní vládnou slabým. Nikoliv bohatí chudým. Když jsou chudí dost silní, tak si to bohatství prostě vezmou. Což vede k otázce, jak se stát silnějším než protistrana.
*********************************************************************************
Přátelé, je tady listopad, děkuji vám všem za podporu.
Bez vás by Větičky nebyly.

číslo účtu Literárního klubu LV: 1030513055/5500
Diky za každou korunu, kterou posíláte, bo provoz Ostravského večerníku není bohužel zadarmo.
A speciální poděkování za říjen Barbaře K., Viktoru V., Anně M., Marii K., Josefu V., Květoslavu O., Danieli R., Miroslavě Ch., Radomíru K., Petrovi F., Luboši G., Dagmar D., Pavlovi O., Jaroslavu R., Marii P., Jiřímu V., Michalovi P., Janě W., Michaele J., Haně B., Stanislavu J., Markovi F., Tomáši O., Anně L., Petrovi S., Petrovi B., Radkovi H., Filipu Ř., Jaroslavu P., Jiřímu V., Martinu D., Janu J., Drahomíře H., Luďkovi T., Pavlu H., Michalu P,. Evě B., Martinu M.,
*********************************************************************************
Jindřich Rajchl: ČEZ oznámil výrazné zdražení plynu a elektřiny.
Na vině jsou dvě zcela selhávající ideologie. Jedna se jmenuje Green Deal a druhá odstřižení se od energií z Ruska. Obě tyto idiotské politiky je třeba neprodleně zrušit. Ideálně i s hnízdem, kde vznikly – Bruselem.
Václav Klaus: Rozhodování v Evropě si přivlastnila skupina vyvolených, nikoli přímo volených evropských elit, která se – i při evidentním nárůstu potíží všeho druhu a při stále rychlejším zaostávání Evropy za světem – dokonale imunizuje od své viny na vzniku všech těchto problémů.
Tváří se, jako kdyby byl vinen někdo jiný, ale v Evropě nikdo jiný nevládne. Když se někdo, kdo by to dělal jinak, na krátký čas o něco takového pokusí, jsou použity všechny způsoby, jak ho této možnosti zbavit. Letošní osud Viktora Orbána je toho důkazem.
Od loňského 28. října se navíc prosazuje jedna mimořádně nebezpečná změna, a tou je militarizace veřejného mínění a veřejného diskursu a lehkomyslné zahrávání si se slovem válka. V televizi od rána do noci vidíme startující vojenská letadla a helikoptéry, střílející děla, letící drony, výbuchy, trosky domů. A spousty mrtvých. Probíhá intenzivní příprava na válku řinčením a šermováním slovy. Naši veřejnost to přesto nechává v klidu, jako by se jí to netýkalo, což je nezodpovědná krátkozrakost.
Ti z nás, kteří nepřehlížejí zkušenost z historie, přirovnávají dnešek k roku 1914, kdy – zdánlivě náhodnou či okrajovou událostí kdesi na Balkáně – vypukla první světová válka.
Nemáme mnoho času.
Jsme dědici zbytečné a svět měnící první světové války více, než se po dlouhých 108 letech zdá. I ta druhá světová válka byla vlastně jen projevem snahy doříci to, co tou první dořečeno nebylo. Teď by to v žádném případě nebylo o nic lepší. Spíše naopak. Zbraně jsou daleko ničivější.
Jiří Šatánek: Z EU se stal "idol", objekt pseudonáboženského kultu, který nelze zpochybnit, který je zde v myslích uctívačů navždy, možná odjakživa, a který je prostě dobrý a především zcela nezbytný. Jen tak lze nevidět, čím současná EU je a ignorovat její úplné selhávání.
Vzhlížet k EU je jako vzhlížet k vlastní rakovině, učinit z ní svůj "idol", znamená to toužit po smrti a bídě.
EU selhala ve všem, jejímu vedení se podařilo proměnit ve všech ohledech prosperující kontinent v implodující monstrum, které se z vlivného subjektu mezinárodních vztahů proměnilo v objekt.
Ze všech plánů na rozvoj vědy, techniky a ekonomiky nezbylo nic, vůbec nic se nepodařilo realizovat, místo růstu Evropa ve všech ohledech padá.
A stačilo málo - svěřit vedení EU těm nejhloupějším a nejzkorumpovanějším byrokratům, kteří nepodléhají prakticky žádné kontrole.
Nikdo za nic nemůže, nikdo nenese žádnou odpovědnost za své činy, všichni z nich jsou nepostižitelní a podle toho jednají.
O současné podobě EU nemá s uctívači "idolu" žádný smysl diskutovat, EU je zvrácený moloch, který končí, protože je zcela nefunkční a stal se pouze poslušným nástrojem cizích zájmů.
Byli jsme obráni na kost a nekonečně poníženi za potlesku naších zfanatizovaných spoluobčanů povzbuzovaných dotačními feťáky předstírajícími úspěšné podnikatele.
Michal&Petr: Poslední vývoj války na Ukrajině už hrozí zahubit celou Evropu. Hlavní evropská válečná fanatička, Bruselská Komisařka Kaja Kallasová, po včerejším jednání skupiny G-20 v USA, na kterém Rusko zastupoval Sergej Lavrov, prohlásila, že Lavrov je lhář, a dále tvrdila, že na Rusko je třeba, místo zasílání pozvánek k diplomatickým jednáním, zvyšovat tlak, aby bylo donuceno uzavřít mír podle bruselských a ukrajinských požadavků.
Vidlák: Myslel jsem, že se dneska rozepíšu o detailech, protože je to velmi zajímavá (a tragická) sonda do hlubin českých státních institucí a úřadů, ale smůla, oni si v Polsku vzpomněli, že mají málo liberální demokracie a evropských hodnot a rozhodli se, že do toho včera v noci praští, protože prezident letí do Senegalu. A tak jsme se probudili do soboty, kdy je kolem polského ústavního soudu spousta policistů se samopaly i spousta demonstrantů a uvnitř nová samozvaná předsedkyně Anna Korwin-Piotrowska zcela nezávisle posilovala pozice Donaldu Tuskovi.
Prezident Nawrocki ovšem není žádné ořezávátko, nechal otočit letadlo, vrátil se do Varšavy a šel si soudkyni srovnat ručně stručně, osobně si rozehnal policii a víceméně anuloval Tuskův pokus o instalaci pravdoláskařských soudců, od kterých odmítl převzít přísahu. Klobouk dolů před Nawrockim, měl koule, což bude nejspíš v celém sporu s Tuskem rozhodující faktor, teď se dá čekat, že si tam všichni půjdou brutálně po krku, budou na sebe navzájem štěkat, že jsou vlastizrádci a Putin se bude chechtat, až budou z Kremlu opadávat cihly. Oni tam v Polsku totiž jsou všichni tak nějak mimo zákon a nikdo není úplně v právu. A to je přesně ta situace, při které přestanou rozhodovat argumenty, ale dojde na klacky.
Ivan Šrámek pro Radio Universum: Budu používat Francii jako ilustrativní příklad, ale ve stejném duchu, se stejnými motivy a pod „vedením“ stejných sil se to dělo všude jinde; ve Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Německu, Švédsku a tak dále a tak dále…
Sleduj tok peněz a víš komu ku prospěchu
Co je „malá výměna“, kým byla vyvolána a kdo ji provedl?
Malá výměna je termín, který reprezentuje „dovoz levné pracovní síly“ především z exkolonií Francie do Francie za účelem zaplnění nedostatku pracovní síly v málo placených oborech, nebo takových oborech, ve kterých se podnikatelská elita nechce vzdát svých zisků. Během „malé výměny“, která se datuje od 1945 do 1975, organizoval nově založený Národní imigrační úřad (Office national d’immigration – ONI), příchod zhruba 3,5 miliónu lidí na základě bilaterálních smluv s danými státy.
Struktura a počty příchozích:
Portugalci: Stali se nejpočetnější skupinou. Zatímco v roce 1954 jich ve Francii žilo jen kolem 20 000, do roku 1975 jejich počet legální i nelegální migrací vzrostl na 759 000.
Alžířané: Počet Alžířanů vzrostl do roku 1975 na 711 000. Jejich příchod byl specifický – do získání nezávislosti Alžírska (1962) byli bráni jako francouzští občané, poté byly roční kvóty regulovány vzájemnými dohodami (např. 35 000 ročně v roce 1968).
Španělé: Jejich počet vzrostl z 289 000 v roce 1954 na přibližně 600 000 na konci 60. let.
Italové: Tradiční levná pracovní síla z poválečného období. V roce 1962 jich ve Francii pracovalo a žilo kolem 629 000.
Maročané a Tunisané: Nábor z těchto zemí zesílil hlavně v 60. letech po podpisu oficiálních smluv (1963). Do roku 1975 žilo ve Francii zhruba 140 000 Tunisanů a 260 000 Maročanů.
Výsledný stav v roce 1974/1975:
Když byl nábor v červenci 1974 zastaven, tvořili cizinci přibližně 7,4 % až 7,5 % celkové populace Francie a tvořili více než 7 % aktivní pracovní síly v zemi. Čistá zahraniční imigrace se na celkovém poválečném demografickém růstu Francie podílela z celých 20 %.
Čili lze s hraničící jistotou tvrdit, že „malá výměna“ byla diktována politikům podnikatelskými kruhy, kapitalisty, vznikajícím nadnárodním kapitálem, za účelem maximalizace zisku. Všichni prezidenti se v těch letech vyznačovali „liberálním“ přístupem k podnikání, tedy k maximalizaci zisků a volnosti kapitalistů a kapitálu. Není divu, protože bez výjimky všichni po De Gaullovi měli ke kapitálu, kapitalismu a kapitalistickým, či bankovním kruhům blízko, resp. z nich vycházeli; a tudíž se legitimně zamýšlím nad příslovím „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“.
Start a posílení „velké výměny“
Start velké výměny lze spojit s následnou populační explozí pocházející z první vlny migrace. Když k 7 milionům imigrantům (první generace žijící ve Francii) připočteme zhruba 7,5 milionu přímých potomků (druhá generace) a přibližně 6 až 7 milionů lidí s alespoň jedním imigrujícím prarodičem (třetí generace), docházíme k závěru, že kolem jedné třetiny (cca 32–33 %) současné populace Francie do 60 let má přímé rodinné pouto k migraci v rozsahu tří generací. Bližší informace lze najít přímo v jednom z francouzských zdrojů, a to Francie, sociální portrét. Neevropské země (především severní a subsaharská Afrika) se na tomto růstu podílejí zhruba polovinou.
Ale skutečná „velká výměna“ nastala, když prezident Valéry Giscard d’Estaing, spoluautor a signatář vládního dekretu o slučování rodin toto slučování rodin prosadil. Díky tomu postupně přibylo dalších přes jeden milión migrantů, ale ta zásadní změna nebyla až tak ve slučováním samotném, ale ve změně podmínek migrace, tj. místo časově omezené pracovní migraci, se tato migrace změnila na trvalou, tj. již bez jakéhokoliv časového omezení.
Zepar obrazku z počatku koronopodfucku v Maroku 2020
*****************
Přátelé, děkuji vám všem za podporu.
Bez vás by Větičky nebyly.
Pokud je chcete podpořit, prosím pošlete dar
Literárnímu & cestovatelskému klubu.

číslo účtu Literárního klubu LV: 1030513055/5500
"Bůh žehnej dílu našemu"
Ladik







Pýtal som sa v malom francúzskom mestečku, či im nevadí, že to u nich vyzerá ako v Afrike, všetky ženy večer na ulici zahalené, jedině podniky kde sa dalo najesť boli kebab. Nemáme kvôli tomu žiadne problémy, bola ich odpoveď. Takže asi tak.
🤗