Páteční větičky 12.06.2026 - Prostudujte si naše Krkonošské pohádky - když už neumíte číst dekrety - a uvědomte si, že tady není Trautenberkovo, ale naše - Krakonošovo

před 7 hodinami
Minut čtení: 8

Vidlák: Dnes, v pátek 12.6.2026 začíná platit evropský migrační pakt. To je ten pakt, jak Rakušan říkal, že nás k ničemu nezavazuje a navíc z něj máme výjimku, protože k nám prozatím nechodí chirurgové z Afriky, ale máme tu ukrajinské Banderovce, takže zatím je to cajk. Jestli Vítek mluvil pravdu a nebo jako obvykle lhal, to zjistíme zakrátko. Stejně jako jsme teď zjistili, že Danuše Nerudová lhala o emisních povolenkách u kterých nevyjednala ani zastropování ani nic jiného.

V Německu mají desítky útoků nožem denně a do Británie se vrátily staré dobré časy IRA, kdy hořel Ulster i Belfast.

Jestli to Vítek Rakušan vyjednal špatně, tak si to kulturní obohacení brzy zažijeme i tady. Hezky to teď v té Británii vypadá, že? Hořící ulice a policie, která bije své syny i otce, za to, že bojují v podstatě za své holé životy. Všimněte si prosím, už se nevede zápas za pokrok nebo za hodnoty. Už se nevede zápas ani o peníze nebo privilegia. Už se nebojuje o nějaká lidská práva. Už bojuje jen za to, aby pokud možno nebyli podřezáni či znásilněni. Už nepřemýšlejí o zisku nebo o světovládě. Už chtějí jen přežít.

Takhle nějak to vypadá, když vybuchuje papiňák lidového hněvu. Nevíte, co ho spustí, nevíte, koho to zabije, nevíte, jakou škodu to způsobí, ale už dlouho dopředu je jasné, že se to prostě jednoho dne musí stát.

A já jen připomínám, že někde na začátku těch hořících ulic v Belfastu bylo také nějaké takové průlomové rozhodnutí od místní soudkyně Tiché, že pravda znamená nenávist a je třeba ji potrestat. Nejprve přišli různí Člověkové v tísni a vysvětlili dětem a policistům, že všichni bílí jsou latentní rasisté. Nejprve přišli Vítkové Rakušanové a sáhodlouze vysvětlovali výhody migrace. Pak ještě přišli podnikatelé, kteří měli radost z toho, že jim u pásů v továrnách stojí levná pracovní síla a veškerou kriminalitu mohou hodit na stát. I spekulanti s nemovitostmi měli radost, protože se jejich investiční byty krásně zhodnocovaly nad kupní sílu obyvatelstva. Až potom přišli islamisté a chirurgové z dovozu. Nejdřív se jim dlouho předlouho přepravovaly ideální podmínky.

Teď už se s tím nedá nic dělat. Nepomohl Brexit, nepomohlo střídání vlád, nepomohlo nic. Jen se to pořád zhoršuje. Už může přijít jen výbuch, který vždycky znamená násilí a násilí je z principu nespravedlivé. Už to nejde vyřešit dobře. Už to jde jen vyřešit. Ale jen nespravedlivě a hnusně.

Proto bychom neměli dopustit, aby rozhodnutí soudkyně Tiché nabylo právní moci. Neměli bychom dopustit, aby byl naplněn migrační pakt. A neměli bychom dopustit, aby Rakušan u nás ještě někdy mluvil do vládnutí. Měl by sedět na Borech, protože je lépe, „když je jeden obětován za lid,“ než aby byli za čas obětováni všichni. A Rakušana nikdo rádi nemáme, takže nám chybět nebude. Teď se rozhoduje o tom, jestli u nás budou také jednou hořet ulice a ubytovny. Teď se rozhoduje, jestli jednou budeme bojovat o holé životy a nebudeme myslet ani na hodnoty, ani na budoucnost ani na prachy.

Jestli je v justici někdo, kdo to s touto zemí myslí dobře, teď by se měl angažovat.

Energie života: Alkohol vstoupil do lidských dějin jako nápoj smíru. Číše kolovala mezi rody, hosty i nepřáteli a říkala: dnes odložíme hněv. Dnes nepromluví meč, ale stůl.

Kvašený nápoj patřil zemi. Nesl slunce, obilí, hrozny, čas a trpělivost. Uvolňoval jazyk, změkčoval pýchu a pomáhal člověku vrátit se k druhému člověku.

Pak přišel věk alchymie. Židé přišli s uměním destilace — s oddělováním jemného od hrubého, ducha od těla. Z vína začal vystupovat koncentrovaný oheň. Alkohol už nebyl jen nápojem uprostřed stolu. Stal se silou, která otevírá zavřené komnaty uvnitř člověka.

A tam často čeká hněv.

Závislý nepije vždy proto, aby se veselil. Často pije proto, aby uzavřel krátké příměří sám se sebou. Sklenice mu slibuje: dnes ještě nevykřikneš, dnes ještě vydržíš, dnes ještě odpustíš světu i sobě.

Jenže takové příměří trvá jen do rána. Pak se vrací vina, stud a hněv. A hněv znovu žádá číši.

Tak vzniká kruh. Člověk pije, aby uhasil oheň, ale každou sklenicí pod něj přikládá. Játra, tichý kotel těla, přijímají jed i nevyřčené věty. Mlčí za ústa, která se bála říct pravdu.

Žádný kotel však nevydrží tlak navždy. Co člověk dlouho dusí, jednou vyrazí ven.

Pak kotel bouchne.

A tehdy se ukáže, že láhev byla jen nádoba. Skutečným obsahem byl starý hněv, který příliš dlouho nedostal hlas.

Alkohol kdysi sloužil smíření mezi lidmi. Dnes u mnohých jen odkládá smíření se sebou samým. Skutečný mír nevzniká ve sklenici, ale v okamžiku, kdy člověk konečně vyslechne, co v něm tak dlouho hořelo.

Michal Téra na Radiu Universum: „Při převratu 2014 byla pro změnu vlády v Kyjevě využita šovinistická složka, která z ukrajinského šovinismu udělala následně oficiální státní ideologii, což pochopitelně vedlo k občanské válce na východě, a k odtržení Krymu. Ovšem to bylo zřejmě záměrem architektů tohoto převratu – vyvolat střet s Rusy, a následně s Ruskem“. „Architektem převratu“ byla neokonzervativní složka v americké administrativě. Lidé, kteří v té době ovlivňovali americkou zahraniční politiku. V této souvislosti je známé jméno Victorie Nulandové a předpokládám, že to jejich zájem vychází z koncepce, která se stala pro americkou neokonzervativní velmi vlivnou skupinu, návodem, nebo analýzou. Jedná se o text Zbigniewa Brzezinského „Velká šachovnice“, kde v podstatě už v polovině 90. let o tomto psal.

A tam je jasný plán: Rusko musí uznat, že Ukrajina bude buď vytržena z jeho vlivu, nebo – pokud se tomu bude bránit – bude Rusko vyřazeno ze systému mezinárodních vztahů. To znamená, že plán získat Ukrajinu jako svou kořist byl v této složce americké politické elity přítomen už mnohem déle před těmito všemi krizemi, které potom na Ukrajině vznikly. To znamená, lze předpokládat, že lidé tohoto typu, pokud se dostali do vlivných pozic – jakože se dostali – budou tímto způsobem postupovat. A zdá se, že tímto způsobem skutečně postupovali. Takže, tyto lidi bych považoval za architekty krize na Ukrajině. A myslím, že v jejich plánech – alespoň na mě to tak působí – byla i vzájemná válka mezi Ukrajinou a Ruskem.

Kdyby nedošlo k puči, který proběhl v roce 2014, tak je Krym dodnes ukrajinský. Kdyby nedošlo ke střelbě na východní Ukrajině, kdyby nedošlo k masakrům u Krymu a v Oděse, tak by se pravděpodobně na ukrajinském východě neválčilo. Nebyl by žádný Donbas, nebo Luhansk, Rusko by do toho nevstupovalo.

Kdyby Ukrajina plnila Minské dohody, a kdyby Minské dohody byly myšleny vážně, tak by nikdy nedošlo k tomu, že by Rusko napadlo Ukrajinu. To je právě to, že tady máte vždycky příčinu a následek.

Jindřich Rajchl: DALŠÍ MONSTRÓZNÍ ZELENÝ PODVOD

Včera začal v Německu soud s Michaelem Rothem. Tato bývalá hvězda všech zelených fanatiků se pyšnila fotografiemi se supermoderní linkou na recyklaci všech možných materiálů, a to včetně obřích lopatek z větrných elektráren či baterií z elektroaut. Na tuto činnost vyinkasoval dotace v řádech milionů EUR.

A jaká byla realita? Lopatky a autobaterie končily u nás v České republice na černých skládkách, kam je Rothovi partneři odvezli a naprosto bez uzardění vyhazovali. A to i na území našich přírodních parků.

Celé to prasklo až v momentě, kdy statečná starostka obce Jiříkov Barbora Šisková zablokovala kamiony, které sem odpad z firmy Roth International vyvážely, vlastním autem a v podstatě i vlastním tělem.

Tento případ dokonale ilustruje monstrózní zelenou lež.

Listy z větrných elektráren dodnes fakticky recyklovat nelze. Jen se hledá prostor, kam se vyhodí. A protože si Německo dělá z naší země odpadkový koš i v jiných oblastech, tak proč k nám nevyhodit i tyto vysoce "ekologické" odpadky.

Až vám zase někdo bude vyprávět, jak jsou větrné elektrárny strašně moc ekologické, tak mu jen pošlete tenhle článek. Celé je to jeden velký podvod a mosntrózní kšeft pro vyvolené.

Petr Hampl: Kdybych byl diktátorem já, zavedl bych režim, v němž by se pracovalo tři dny v týdnu (ta práce klidně může být těžká a otravná), tři dny by bylo volno a jeden den v týdnu by každý povinně chodil do školy – po celý život. Jak to financovat? Byly by nižší podnikové zisky, nižší manažerské bonusy a nižší výnosy z kapitálu.

A dost možná by měl každý ze čtenářů svoje nápady a vize, možná mnohem zajímavější než je tahle moje.

Jenže narážíme na stejný problém. Ti, kdo budou tu budoucnost určovat, nebudou vedeni záměrem vybudovat dobře fungující společnost šťastných lidí. Budou motivováni maximalizovat zisk jednotlivých subjektů a svůj vlastní prospěch bez ohledu na následky pro ostatní. A pokud někdo nebude chtít na tuhle logiku přistoupit, bude se muset spokojit s druhořadým postavením (což může být z pohledu jednotlivce velmi moudrá volba, ale problém společnosti to neřeší). Kombinace nových technologií a současného ekonomického modelu nás nutně táhne ke katastrofě.

Jak že to psal Karl Marx? Když se rozpor mezi výrobními vztahy (ekonomickým uspořádáním) a výrobními prostředky (technologiemi) stane neúnosným, následuje společenská změna. Velmi často změna revoluční.

Jiří Jaroš Nickelli pro První zprávy: Naše stanovisko je takové - potomci českých Němců, u vás zvaní Sudetoněmci, jezděte k nám jako folklorní skupiny, jako hosté, jako návštěvníci JEDNOTLIVĚ, ale ne jako členové organizace, která chce to, co my vám nikdy nevydáme. My ten landsmannschaft vnímáme jako organizaci u nás protistátní, protiprávní a protiústavní.

To, že naše vláda vydala protest a radu, aby váš spolek, ne vy jednotlivci! sem nejezdil - což bylo podle nás jedině správné stanovisko - váš Herr Leiter nerepektoval - a místo toho se hulvátsky vyjádřil, že stanovisko parlamentu je jakási fraška. Takže, milí trautenberkovci, nemontujte se do našeho parlamentu. Není to váš parlament a vy máte jedině právo jako spolek zde u nás mlčet a šoupat nohama. Co si můžete dovolovat v Bavorsku nebo v jiných německých zemích, si nedovolujte u nás! Prostudujte si naše Krkonošské pohádky - když už neumíte číst dekrety - a uvědomte si, že tady není Trautenberkovo, ale naše - Krakonošovo, a že Krakonoš není v žádném případě váš Rybrcoul (anobrž po vašem Rüberzahl).

Petr Drulák pro Parlamentní Listy: Znám složité vztahy ve střední Evropě. Díváme se na středoevropský region tak, že jeho přirozenou osou je Dunaj a dvě moře, Černé a Jaderské. Baltský prostor už je něco jiného, to už není střední Evropa. Je tam jiná historie, jiné zájmy. My se Slováky jsme severní hranice střední Evropy a poté to jde dolů k Rumunsku a Bulharsku. Rozlohou jde o region srovnatelný s Francií a Německem dohromady. Co do počtu obyvatel, je to srovnatelné s Velkou Británií. To už je celek, který na globální úrovni něco znamená a je viditelný. Pokud dokáže spolupracovat.

Velká Británie podle mě ztracená je a totéž si bohužel myslím také o Francii, kterou mám rád, zatímco k Velké Británii žádný emocionální vztah nemám. Co nám incidenty posledních týdnů, hlavně v Británii, ukázaly? Ta společnost adoptovala jakýsi protibílý rasismus. V 19. a první polovině 20. století byla Británie rasistická z pozice bílého rasismu proti ostatním. Teď se to obrátilo. Vypadá to, jako by tyto kolébky západní civilizace musely za každou cenu být vůči někomu rasistické. Tyhle země přišly o rasismus, kterým častovali zbytek světa, a nějaká jejich vnitřní potřeba se obrátila proti nim samým, což je zničující. Velmi výrazně to vidíme ve Velké Británii, Francii a otázka je, co se stane s Německem, kde je dynamika jejich sešupu daleko největší,” zamýšlí se.

“Západní státy zkolonizovaly svět a neevropský svět dnes kolonizuje je. Střední Evropa by toho nemusela a neměla být součástí,” varuje Petr Drulák.

*****************

2017 Pohyblivé obrázky z Ost Preussen

*****************

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské

*****************

Přátelé, děkuji vám všem za podporu.

Bez vás by Větičky nebyly.

Už i měsíc červen je zde.

Pokud je chcete podpořit, prosím pošlete dar

Literárnímu & cestovatelskému klubu.