Pondělní Větičky 29.06.2026 - A co še dziviš, synku? Je leto!

před 2 hodinami
Minut čtení: 6

Do dneška vzpominam na asi osumdesatiletu babku kajsik na vychodnim Slovensku, u kere sem v šalonem vedru kupoval u stanku cosik na osvěženi a povidam ji cosik ve smyslu, jake je to horko přišerne. Podivala se na mě s takym udivenym pohledem: „A co še dziviš, synku? Je leto!“

Petr Žantovský pro Deník TO: Slovo dezinformátor (případně konspirátor) je dnes jedním z nejčastěji slýchaných ve veřejné, politické a mediální debatě. Zpravidla se tím dezinformátorem označuje ideový protivník, proti němuž neumím argumentovat věcně a fakticky, a tak jeho tezi označím za fejkovou, nepravdivou, dezinformační. A pro sichr mu hned za tepla přihodím domnělou motivaci, proč že tento dezinformuje, v čím zájmu a s jakým cílem. Jenomže ten dezinformační svět je mnohem pestřejší. Dojde vám to po přečtení materiálu, který aktuálně putuje v tzv. kolovacích mailech. Posuďte sami:

Projev prezidenta Petra Pavla na Mezinárodní jazykové konferenci Babylon 2026 v Mnichově:

Vážené dámy a pánové,

dovolte mi, abych byl stejně otevřený a upřímný, jako jsem byl na ekonomickém fóru reVize Česka. Pokud nás český jazyk brzdí v našem evropském a globálním rozvoji, musíme mít odvahu ho opustit. Není čas lpět na sentimentu. Musíme se dívat dopředu, ne do minulosti.

Podívejme se na fakta. Velká část našich dětí a mladých lidí má zásadní problém naučit se pořádně cizí jazyk. V dnešním světě jsou tímto způsobem de facto diskriminováni. Pokud bychom přijali jako hlavní komunikační jazyk němčinu, která je v Evropě mnohem více rozšířená, dali bychom našim dětem férovou šanci uspět. Česky se můžou učit jako druhý jazyk.

Stejně jako u koruny platí, že s českým jazykem sedíme za dveřmi. Místo abychom aktivně spolurozhodovali o budoucnosti Evropy, jsme odkázáni na překlady a potom poníženě doufáme, že nás někdo vyslechne. Přijetím eura a racionálním přechodem na moderní, široce používaný jazyk se konečně ukotvíme v evropských strukturách. Posílíme naše demokratické hodnoty a staneme se plnohodnotnými členy u velkého stolu budoucích Spojených států evropských. Ne jen jako folkloristická výjimka, ale jako sebevědomý, moderní národ, který se nebojí dělat strategická rozhodnutí.

A především mysleme na naše děti. Jejich budoucnost dnes vypadá především jako obrovské dluhy, které jim zanecháváme. Pokud přijmeme euro, tyto dluhy budou bezvýznamné díky společné odpovědnosti a solidaritě v Eurozóně. Konečně jim předáme něco pozitivního. Místo starých národních reliktů jim dáme moderní jazyk, plnou integraci do Evropy a šanci žít v prosperujícím, jednotném prostoru. Opusťme staré relikty, které nám brání v postupu. Korunu i jazyk. Budoucnost patří těm, kteří mají odvahu změnit to, co už neslouží pokroku.“

Ačkoli prezident na té konferenci byl, tento projev takto nezazněl.

Vidlák: Najednou zjišťujeme, že ústava tu není od toho, aby rozhodoval lid, ale od toho, aby vyhráli ti správní. A když náhodou nevyhrají, protože jsou to dílem hlupáci, dílem hysterky, dílem mafiáni a dílem Dagmar Pecková, naštěstí je tady Ústavní soud, který rozhoduje přesně tak, jako Baxa prošlapával cestičku své dcerunce na právech v Plzni.

Pro evropské sjednocení to dopadlo dobře, ale už dlouho jsem neviděl tolik lidí, kterým aktivismus deseti ústavních soudců z patnácti vadil.

Andor Šandor: Bez západní pomoci by se Ukrajina už nedokázala bránit. „Nebýt té podpory, nedomnívám se, že by se na Ukrajině ještě válčilo. Ta válka by skončila tím, že by se ukrajinská armáda vzdala.

Vidlák: Nemyslím si, že se v Ankaře se už teď vytvářejí fronty nedočkavých úředníků, aby slyšeli moudra agenta Pávka. Nějaký český rozvědčík v pozici prezidenta je světu dohromady u prdele. Takže si tam stoupne a bude hřímat, že musíme víc utrácet za zbraně a musíme být na Rusko tvrdší, protože mu Kolář nařídil, že teďka má být jako jestřáb. Vypovídá se a pak si pojede zajezdit na motocyklu. Business as usual.

Nicméně základní otázka je jiná. Za celou historii České republiky, Československa a pravděpodobně většiny evropských zemí je to poprvé, co se prezident domáhá své autority soudně. Je to absurdní. Zdrojem prezidentovy autority by měly být jeho postoje, jeho schopnosti, široká akceptace a jeho mandát. Nikoli ovšem soud.

Jinak řečeno, kdyby hradní guma měl na to, aby zastupoval Českou republiku na summitu NATO, neměl by vůbec žádný problém, aby tam byl. Ještě rádi by ho tam vzali. Hradní guma si bohužel svými minulými postoji tuto cestu zkomplikoval a sám je příčinou toho, že se musí domáhat svého mandátu takto potupnou cestou.

Petr Pavel je nezpůsobilý naši zem zastupovat zejména z následujících důvodů:

– není osobností, která by prošla nějakým vývojem uvnitř společnosti ani autentickým vůdcem. Je mocenským vehiklem struktur napojených na deep state a marketingovým projektem.

– nechal se velmi nešikovně „navézt“ do role vůdce opozice, ze které se dosud snaží vymanit, většinou marně. Aby toho nebylo dost, veřejně podporoval politické aktivisty a neziskovkáře, jako například Mikuláše Mináře, což je pro osoby veřejně činné něco jako polibek smrti. Nemůže se pak divit. že jeho vztahy s vládou jsou problematické a že nestojí o spolupráci s ním.

– nelze ponechat stranou, že některými svými minulými postoji a vyjádřeními sám sebe uvedl do pozice, že nebude na summitu NATO vítaným. Například prohlásil o prezidentu Trumpovi, že je odpudivá bytost (tedy ani ne člověk), ale džihádista Šará mu problém nedělal. Také nelze ponechat stranou, že soudruh Pavel je bývalý komunistický agent. Naší zemi nepomáhá posílat komunistické agenty na summit NATO.

Pavel připomíná vztekajícího se pubertálního svazáčka, kterého velký kluci odmítají brát vážně a brát ho na výlety, takže trucuje, frfňá a postěžoval si na ně na schůzi. Nechápu, jak tohle ufňukané tentononc mělo fungovat jako rozvědčík, který měl infiltrovat vrcholové orgány kapitalistického Západu a rozbít základní kameny buržoazního zlořádu. Myslím, že to jeho řídící orgány tehdy neodhadly a my na to teď doplácíme ostudou.

D-FENS: Co bylo hlubší motivací pro to, abych sepsal 152 stran hutného textu koncentrovaného do 17 kapitol? Důvodem bylo, že jsem pořád dokola zaznamenával jeden opakující se vzor. Řidiči jsou v kontaktu s policií a státním represivním aparátem hned od první minuty v obrovské nevýhodě. Neznají postupy a triky, kterými se policisté, strážníci a úředníci pokouší dobrat k tomu, co potřebují. Klamou řidiče, ať již úmyslně nebo v důsledku rutiny a zjednodušování si práce, a chystají na řidiče různé právní, psychologické a technické pasti, které běžný účastník silničního provozu nemůže prokouknout. To nakonec vede k tomu, že jim řidič svolí poškozovat jeho práva a způsobí si újmu, kterou může v případ zákazů řízení nebo likvidační pokuty pociťovat několik let. Ano, často se to týká mého oblíbeného tématu nemluvení s policajty, ale nejen jeho. A tak jsem napsal něco jako manuál, který je ovšem rozšířen o různé související úvahy a postřehy z praxe.

Někdo by si mohl říci, já jsem slušný řidič, mně se tohle netýká, já nedělám nic proti ničemu, dodržuji předpisy, mé vozidlo je v pořádku, mně o nic nejde. V tom případě mám špatnou zprávu. Jsme v prostředí, kde být slušný člověk nepomůže. Naopak, spíš to škodí. Slušní lidé mají ještě méně praxe při jednání s poskoky systému a jsou více zranitelní křivdami a nespravedlností, které prostředí českého silničního fašismu generuje. Proto je kniha určena zejména těmto „slušným lidem“, bez ohledu, jak slušní ve skutečnosti jsou, protože právě oni jsou ideální surovinou pro český stroj na velkovýrobu pachatelů. Opravdoví hardcore silniční piráti si už nějak poradí, jak je také v knize ukázáno.

Zhruba ve dvou třetinách textu jsem se propadl do určité tvůrčí krize, jak ostatně také v jedné z kapitol knihy zmiňuji, protože mi došla jedna věc. Já vůbec nechci žít ve společnosti, kde vznikají takové knihy. Není normální a není v pořádku, aby se občané museli bránit nespravedlivým a nezákonným, nicméně propracovaným a široce tolerovaným postupům těch, kteří měli naopak spravedlnost a zákony chránit, stejně jako není normální, aby lékaři propagovali očkování neschválenými řádně nevyzkoušenými preparáty na nádraží. Něco je tu děsivě špatně, taková kniha je špatná kniha a taková společnost je špatná společnost, kterou je nutné opravit ještě dříve, než se definitivně rozbije.

Já celkem i očekávám, že kniha vyvolá menší nebo větší zpětný ráz a politici, úředníci, policisté a strážníci nás budou ubezpečovat, že to, co tam stojí, není pravda a nikdy se to nestalo ani nestane, a to už sám o sobě bude malý pokrok. Tedy, kniha je něco jako samopopírající proroctví. Věřím, že čtenářům jednou k ničemu nebude, protože zanikne důvod, proč byla napsána. Třeba hned zítra. Nebo třeba po dalších volbách. Je to v rukou každého z nás.

Knihu je možné si předobjednat na e-shopu Spoutaného nakladatelství,

*****************

2026 Pohyblivé obrázky ze země, kde nemají pivo

*****************

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské

*****************

Přátelé, děkuji vám všem za podporu.

Bez vás by Větičky nebyly.

Pokud je chcete podpořit, prosím pošlete dar

Literárnímu & cestovatelskému klubu.