Čtvrteční větičky 30.04.2026 - My Češi jsme prý historickým omylem a skvrnou na germánské půdě, měli bychom se stydět a co nejrychleji zmizet

před 56 minutami
Minut čtení: 6

Jaroslav Foldyna: Včera předseda TOP09, Ondřej Matěj Havel, navrhl zařadit do programu jednání Poslanecké sněmovny bod „Miloš Vystrčil“ patří na Tchaj-wan“. Hlasoval jsem pro.

Jindřich Rajchl: Sjezd Sudetoněmeckého landsmančaftu v Brně je to samé, jakoby Ku-Klux-Klan pořádal setkání v Bronxu, jen ty kápě by si schovali do baťůžku.

Daniela Zahajská: Jak jsou nám neustále předhazována témata, o kterých se pak poslušně baví celý národ, unikají nám věci, o kterých bychom se bavit měli. Třeba o tom, že dnes už jsou města, kde normální návštěvník nezaparkuje.

Je to dost podivné. Protože všichni platíme daně. A ty daně se přerozdělují! Platím tedy daně v každé obci, do které přijedu.

Jak je tedy možné, že na veřejném prostranství musím platit znovu? Ale kdyby jen to!

Máme tak neschopně vedený stát, že není s to ani zajistit, aby to bylo v celé republice stejné. Co město, to jiné barevné čáry, jiné podmínky pro placené parkování. A jiné automaty.

Kdo jede jednou za rok s rodinou na výlet, nemůže se jen tak někde zastavit. Ani na záchod. Musí si předem nastudovat trasu a podmínky parkování v každé obci, kterou projede. A musí mít také v telefonu dost místa. Protože co obec, to jiný provozovatel automatů. Někde totiž už nemůžete zaplatit ani v hotovosti, ani kartou. Musíte mít jejich aplikaci!

Začíná to tu být k nežití. Jak kriminál. A přitom se často jedná o jednoduché věci, ze kterých se udělal nesmyslný extrém. Do Prahy už je lepší ani nejezdit.

Viktória Nikiforová: Po stáročiach susedstva Ruska s európskym dravcom si v Rusku zvykli, že tam klamú tak prirodzene, ako dýchajú – najmä keď sa pripravujú na ďalší útok na Rusko. Preto by malo Rusko k dátumom agresie, ktoré oficiálne stanovili, malo pristupovať s istou dávkou skepsy. Aké sú to roky 2029 alebo 2030? Do tej doby sa tam už všetky vlády vymenia.

Omnoho bližšie k realite sú slová besného militaristu Borisa Pistoriusa. Už koncom minulého roka minister obrany Nemecka povedal prekvapeným Nemcom, že leto 2025 bolo pre nich možno posledným pokojným letom. Je charakteristické, že o pár mesiacov neskôr v Nemecku potichu prijali zákon, ktorý nemeckým mužom zakazuje opustiť krajinu bez oznámenia vojenskému úradu. Keď sa verejnosť ozvala, vláda odpovedala, že platnosť zákona je zatiaľ pozastavená, ale kedykoľvek ho môžu opäť uviesť do platnosti.

Aby však tento systém fungoval, nemecká vláda bude musieť v podstate uzavrieť hranice pre výjazd. Von pustia len mužov s potvrdením z vojenského úradu. Čo iné by to malo byť, ak nie príprava na plnohodnotnú mobilizáciu? K zamysleniu vedie aj šialené tempo vojenskej výstavby v Európe. Závody Volkswagen prechádzajú na výrobu vojenskej techniky a zbraní. Krajiny EÚ jedna po druhej sa zapájajú do výroby dronov pre ukrajinské ozbrojené sily – práve Oslo uzavrelo s Kyjevom príslušnú dohodu. Vracia sa povinná vojenská služba. Do armády sú povolaní nielen muži, ale aj ženy. Pri ruských hraniciach prebiehajú rozsiahle cvičenia NATO: už na začiatku leta budú francúzski piloti simulovať jadrové údery na Petrohrad.

Všetko toto stojí šialené peniaze, a pritom väčšina európskych krajín je aj tak na pokraji bankrotu. Úplne nerealisticky vyzerá myšlienka oživiť svoju ekonomiku prostredníctvom investícií do vojensko-priemyselného komplexu – je to rovnako hlúpe, ako keby sa barón Münchhausen snažil vytiahnuť sa za vlasy z močiaru. Keďže neexistuje skutočná a víťazná vojna, ide o zlé a nenávratné investície. Preteky v zbrojení v mierových časoch zničili nejednu svetovú ekonomiku. Európania budú môcť takéto obrovské výdavky kompenzovať len tým, že nejakým spôsobom zaberú ruské zdroje. Vojna s Ruskom je pre nich teda naliehavo potrebná – nie zajtra, ale, ako sa hovorí, už včera.

Rusko sa nesmie nechať oklamať prejavmi politikov z „Alternatívy pre Nemecko“ ani náhlymi prebudeniami nemeckých novinárov, ako bolo to včerajšie vyhlásenie Berliner Zeitung: „Nemecko potrebuje dialóg s Putinom“. V „štvrtej ríši“ sú rozumní a mierumilovní ľudia, ale k rozhodovaniu ich nepustia ani na krok. Inak by sa Európa už dávno odklonila od militarizmu a opäť by začala prosperovať a bohatnúť. Áno, ale budú predsa potrebovať nejakú zámienku? Nejaký čin Ruska, ktorý by sa dal vydávať za akt agresie? To nie je isté. Hitlerovci, ktorých tak usilovne napodobňujú Merz a Pistorius, sa pri vpáde do ZSSR zaobišli bez akýchkoľvek provokácií.

A ak má Rusko veriť európskym propagandistom, Rusko už dávno spáchalo všetky smrteľné hriechy a zaslúži si „trest“. Pozrite sa na titulky európskych médií: „Rusko vtrhlo do Nemecka“, „Moskva zaútočila na Európu“, „Rusko sa venuje sabotáži“. No tam je to už jasné: „Si vinný už len tým, že si.“ Všetky masky sú odhodené, všetky pokusy tváriť sa ako slušní ľudia sú zabudnuté. Spod demokraticko-ekologických kukiel vyliezli desivé tváre fašistických vlkolakov a už teraz nemecké ministerstvo obrany po prvýkrát od roku 1945 vydáva vojenskú stratégiu krajiny. Rusko je v nej označené za hlavnú hrozbu – kto by o tom pochyboval? Netreba čakať od Európanov slávnostné vyhlásenie vojny a rozsiahlu inváziu v štýle „prvá kolóna pochoduje, druhá kolóna pochoduje…“

V snahe zbabelo sa vyhnúť odvetnému úderu budú pokračovať v tom istom, čo robia teraz, len s väčším nasadením. Budú stavať do služby obyvateľov Pobaltia, Poliakov a ukrajinských utečencov. Rozšíria výrobu zbraní a dronov. Budú útočiť na územie Ruska. Budú ničiť ruskú ekonomiku. Presne tak vyzerá nová hybridná vojna: viacrozmerný tlak na nepriateľa dovtedy, kým sa nezlomí na fronte alebo sa nezrúti v dôsledku vnútorných nepokojov. V podstate ju Európa vedie proti Rusku už dávno – podlo, zbabelo, zradne a, samozrejme, bez vyhlásenia vojny. Slová tam môže vyslovovať kto chce, Európania vedia a radi krásne klamú. Rusko sa však nebude pozerať na slová, ale na činy. A bude reagovať zodpovedajúcim spôsobom.

Markéta Kutilová: V těchto dnech před 111 lety začalo peklo na zemi pro Armény žijící na území tehdejší Osmanské říše. Během jednoho roku bylo povražděno kolem 1,5 mil. Arménů - dětí, žen, mužů, starců....Nešlo o žádné náhodné vzplanutí nenávisti, ale o státem a stranou Mladoturků řízené vyhlazení arménského národa, pečlivě připravené a organizované. Arméni byli upalováni v kostelích, shazování z lodí i ze skal, pohřbíváni zaživa, sekáni na kusy nebo hnáni jako dobytek do pouště v Sýrii, kde umírali hladem a žízní. Samozřejmě veškerý jejich majetek, dobytek, peníze, firmy...byly zabaveny. A tol jeden z cílů genocidy - zmocnit se majetků a firem Arménů, kteří v té době v Osmanské říši ovládali velkou část bankovnictví, průmyslu a zahraničního obchodu. Prostě v tom byli dobří.

Genocida Arménů byla první genocidou 20. století a strůjci holokaustu se jí později inspirovali. Vyhlazení téměř všech Arménů tehdejší Osmanské říše umožnila i tehdejší politika evropských mocností. O celém kontextu - který je vlastně i nezbytný k pochopení toho, co se děje ve světě dnes - je fantastická kniha od mladého historika Marek Jandák. Je plná faktů, souvislostí, skutečných příběhů, výpovědí svědků, map, fotek.....Prostě neuvěřitelná práce a k tématu nejlepší, co znám. A pokud budete v Arménii, tak rozhodně i tamní muzeum arménské genocidy v Jerevanu.

V důsledku rozpadu Osmanské říše vznikla v roce 1918 samostatná Arménie, plná zbídačených lidí a nesmírně chudá. Už v roce 1920 se stala součástí Sovětského svazu a to až do roku 1991.

Nedávno Arméni prohráli válku o Náhorní Karabach po útoku Ázerbájdžánsko-turecké koalice. 150 000 Arménů muselo Karabach opustit a vše zabral Ázerbajdžán. V Turecku roste pod taktovkou Erdogana opět šíření nenávisti vůči Arménům, genocida je tam popírána a ázerbájdžánský diktátor Aliev se nedávno nechal slyšet, že Jerevan a velká část samotné Arménie bude v brzké době také patřit Ázerbájdžánu.Českou arménskou genocidu uznalo jako jedna z prvních zemí. USA až v roce 2021 za Bidena. 106 let po genocidě, která je navíc dobře zdokumentovaná!

Petr Hampl: Kdo se prokousal tlustou knihou Oskara Krejčího Geopolitika střední Evropy, narazil na kapitolu o českém myšlenkovém proudu, který se táhne od začátku 20. století a který vidí svět velmi podobně. My Češi jsme podle něj historickým omylem a skvrnou na germánské půdě, měli bychom se stydět a co nejrychleji zmizet. To nejlepší, v co můžeme doufat, je, že laskaví Němci umožní těm nejlepším z nás asimilovat se do rasově kvalitnějšího národa. Z toho vycházejí jejich historické texty a odpovídající výklady historie. Vlastně je to taková myšlenková kuriozita, jejímž nejvýznamnějším žijícím představitelem je Petr Pithart (psal ty strašlivé protičeské věci pod přezdívkou Podiven).

https://www.youtube.com/watch?list=PL6hzTnCQX9BAWhyNyl6_I0URLCeYzA3D5&v=LyDhB_4mQ9U

Ivan Hoffman pro Parlamentní Listy: Vracet se do normálu znamená vracet se před křižovatku, kde lidstvo špatně odbočilo. Do sedmdesátých let minulého století! Před dobu, kdy jsme se stali zajatci globálních bank a největších finančních institucí, které ovládly stát, aby sloužil jejich zájmům, nikoli občanům.

V glose „Nepropásněme tuto krizi“ o tom chytře píše Zbyněk Fiala: „Nečekejme svobodu shora, větší šance je dole. Decentralizovaná energetika a finance, ekonomika krátkých vzdáleností, větší podíl daňových výnosů do obcí a regionů, družstevnictví, snižování tlaku zahraničního kapitálu, to jsou svobody nejen na papíře… Potřebujeme obnovu masového družstevnictví energetického, výrobního, stavebního, dopravního, finančního a nejrůznějšího dalšího. Malé podniky vlastněné zaměstnanci a obcemi…“