Karel Kryl o Havlovi, Hutkovi, Zemanovi a Klausovi

V knižce Pulkaciř z roku 1993, v kere si Miloš Čermak povida s Karlem Krylem su na koncu hodnoceni 4 osob, z kerych je jasna Krylova genialita. Po čtvrt stoleti neni třeba změnit jedine slovo…

Vychutnejte si Karluv přehled sami:

Miloš Čermak: „Pojďme si zahrát hru. Já budu říkat jména, která mě při našem povídání napadala, a ty se k nim stručně vyjádříš. Souhlasíš?

Karel Kryl: „Dobře. A předem upozorňuji, že budu mluvit pouze o svých pocitech a náladách. Netrvám na tom, že má hodnocení jsou objektivní. Jaké je první jméno?“

Václav Havel:

„Autor, který nikdy nepochopil dělnickou třídu. Vždycky se cítil někým jiným, než kým zrovna byl. Nikdy nepřestal být člen pražské elity, pražské smetánky, ze které vzešel. Vzdor tomu, že byl potahován. Člověk po dlouhou dobu naprosto čestný, a možná natolik nedospělý, aby byl bezelstný. Zneužitelný ve své slabosti intelektuála. Dnes zamilovaný do světa velkoměsta a reflektorů – což je pro dramatika, který má zůstat za scénou, vždy tragické. Snad zamilovaný sám do sebe – a do své pozice. Jako autor je slušný dramatik evropské úrovně.“

Jaroslav Hutka:

„Bolestín, který nikdy nepochopil, co obnáší exil. Přišel do něj jako stipendiant – a setrval tak až do konce. Nikdy nepracoval, vždycky žil z podpory státu – a tudíž se cítil utlačen. Psal v sedmnácti řečech, které se nikdy nenaučil. Velmi tvůrčí člověk, inteligentní a hloubavý. Muž, kterého si musím vážit a uznávat ho. Dobrý a ukázněný partner v rozhlasových povídáních o písničkách. Skvělý interpret svých písní. Bohužel, typ člověka, jenž se sám lituje, když je v úzkých. Mám radši lidi, kteří se perou. Ale to neříkám jako hodnocení – pouze konstatuji naše odlišné charaktery a temperamenty. V každém případě se velmi zasloužil o to, že něco jako folková písnička existuje.“

Václav Klaus:

„Já se bojím computerů. K tomu nemám co říct.“

Miloš Zeman (a Václav Klaus):

„Veliký člověk – vzrůstem i svým chováním. A je si toho dobře vědom, což vždycky přináší rizika. Je tak zamilován do pointy, že by za ni prodal babičku. Za elegantní výrok vymění možná i politický názor. Na druhé straně inteligentní a zřejmě fundovaný. Kdyby zapomněl na zalíbení v sobě, mohl by být důstojným šéfem opozice, případně vládnoucí koalice. Má na to – stejně jako na to má i Václav Klaus. Ale oba potřebují poradce, kteří je budou kopat do nohy a připomínat: nejste tak krásní, jak se vám zdá.“