Kondor, Fantomas, Zorro nebo Zifčák? aneb Všichni Pauknerovi muži

---

TICHÁ DOHODA

OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, to je ale super biják, co? Chyběj už jen Redford s Hoffmanem!“

(Shootterhandovy konspirační fantazie)

Jak známo, Old Shootterhand neměl v lásce aktuální témata, protože nesplňovala jeho požadavek na dostatečnej odstup a nadhled z hlediska věčnosti (sub speciae aeternitatis), ale občas se jim samozřejmě nevyhnul.

Protože udeřily červencový vedra domluvili jsme se, že se v pátek sejdeme až po západu slunce u něj doma na ranči.

Když jsem dorazil a vrznul za sebou brankou, vynořil se Old Shootterhand ze dveří klubovny třímaje v každý ruce jednoho lahváče. Zaspokoval* jsem, na což mi odpověděl pozvednutím lahve v pravý ruce, protože víc udělat nemohl.

„Čus, posaď se,“ máchnul stejnou lahví směrem ke stolu, kde stály již připravený půllitry. Shootterhand položil ke každýmu z nich jednoho lahváče, který se začal ve venkovní teplotě hned rosit.

Zíral jsem na průhlednou třetinkovou láhev s nažloutlým mokem.

„Co je to za chcanky, tyvole?“ zeptal jsem se udiveně. „Kde je hnědá nebo zelená kuželka?“

Old Shootterhand podobnou otázku zjevně čekal, pousmál se a pohotově mi opáčil: „To je lehký letní japonský český pivo, vole. Zez Plzně**. Proud*** se to jmenuje. Neodsuzuj předem jako líbodémo Turka za bouračku a vochutnej.“

Vedle popelníku plnýho vajglů ležel otvírák. Když jsem ho vracel zpátky na místo, všimnul jsem si, že uprostřed stolu leží několik balíčků „průmyslovýho“ popcornu do mikrovlnky.

„Čekáš nějaký děti?“ zeptal jsem se a kejvnul hlavou směrem k popcornu.

Old Shootterhand zavrtěl hlavou, vzal do levý ruky svýho lahváče a do pravý otvírák.

„Né, to sem si koupil na září, abych nezapomněl a měl to po ruce,“ vysvětloval.

Tsss! zasyčela uvolněná zátka Shootterhandova Proudu.

„Proč na září?“ divil jsem se, „je teprve červenec.“

„Na Pauknera,“ vysvětlil mi a položil otvírák zpátky na svoje místo. „Na ty jeho slibovaný Paukner media. To bude bezva biják,“ těšil se. „Čet´s vo tom, ne?“ ujišťoval se.

„Jasně,“ přikývnul jsem a jal se nalejvat obsah svý třetinky do půllitru. Shootterhand mě následoval, bylo slyšet šumění, ale pivní pěny se moc neutvořilo. Dyť jsem říkal, že to budou chcanky, pomyslel jsem si. Žádná japonský český, ale spíš německý pivo. A ani ta třetinka – samosebou – nedala do půllitru míru!

„Jo,“ kvitoval jsem při tom, „ten alias Paukner je zábavnej. Úplnej Fantomas…“

Shootterhand se uchechtnul. „Vidíš, tyvole, to mě nenapadlo. To je dobrý! Já přemejšlel už o všech možnostech, kdo nebo co za tím může vězet a ten Fantomas je super zastřešující název pro všechno.“

Přiťukli jsme si.

„Darmok!“ zvolal jsem a obřadně pozvedl půllitr.

„Darmok a Jallad!“ pokračoval stejně obřadně Shootterhand a přiťuknul si se mnou ještě jednou.

„Na Tanagře!“ dokončil jsem naši přípitkovou mantru.

Napili jsme se. S překvapením jsem musel uznat, že – i když to nebylo typický plný a hořký pivo – chutnalo to příjemně. Možná až moc lehce. Podobně jako cider. Vzal jsem do ruky láhev a zkoumal, kolik to má voltů. 3,9. Aha, jedenáctka. To sice není až tak hrozný, ale zkušenost mi velela, že na tyhlety zdánlivě lehký moky musí bejt jeden vopatrnej. Hlavně v takovýmhle vedru. Dva žejdlíky ti nic neudělaj, ale třetí tě pak zpravidla bez výstrahy nemilosrdně skolí jako infarkt.

„Tak co?“ kouknul na mě významně Shootterhand, „dobrý?“

„Jo, ujde to,“ přikývnul jsem a napil se znova. „Osvěžující,“ připustil jsem.

„No, bať,“ souhlasil Old Shootterhand. „Není to úplně Corona, ale taky je to lehký pití. V těchhle vedrech to funguje líp, než naše plný těžký piva.“

„Jaký máš ty svý teorie na Pauknera?“ zajímal jsem se, abychom se vrátili k původnímu tématu.

Old Shootterhand vzal do ruky papírek a sáček s tabákem a začal si balit.

„Entita Paukner je dokonalá práce. Klobouk dolů. Je to obsazení díry na mediálně politickým trhu, která tady dlouho byla, všichni ji viděli nebo aspoň tušili, že tu je, ale chodili po špičkách kolem a nikdo se ji neodvážil obsadit, totiž zvednout. Ta témata, který Paukner ozvučuje, jsou totiž za a) součástí zkorumpovanýho systému našeho deep state a tudíž za b) je to vo hubu,“ dobalil si cigáro a připálil si svýma kovbojskýma sirkama, který rovněž ležely na stole. Možná mu bylo blbý si říkat o Zippo, protože tam viditelně ležely.

„Jenže všichni řešej identitu Pauknera místo toho, aby se soustředili na obsah jeho zjištění,“ podotknul jsem.

„Ale to je přece logický,“ vyfouknul kouř Shootterhand, „tyvole, to je přesně ten Fantomas, kterýho ´s mi přihrál. Když ti vyleze na světlo Boží někdo v černý kukle, tají svoji identitu a jede takovýhle bomby, tak je jasný, že chce každej vědět, kdo za tím je a jak vypadá. V tý anonymitě – kukle – je de facto nevěrohodnej. Ale je to přesně to, co vzbudí zájem.“

Souhlasně jsem přikývnul a napil se.

„Takže podle mě jsou celkem tři možnosti, KDO nebo CO by entita Paukner mohl/a být,“ Old Shootterhand se taky napil a položil na stůl prázdnej půllitr. I mně zbývalo po dně. Nojo, třetinka, to není - halt - půl litru.

„Safra,“ zaklel Shootterhand, „tohle je naprd!“ sebral ze stolu obě prázdný láhve a vydal se do klubovny do ledničky pro další dvě. Provázel ho přitom dým, jako by byl parní lokomotiva.

Když se vrátil, otevřeli jsme další Proud, nalili si a Shootterhand pokračoval:

„Takže ty tři možnosti, kdo nebo co ten Paukner může bejt:

Za 1) model osamělý bojovník KONDOR (podle filmu 3 dny kondora) nebo taky Zorro mstitel - skutečná osoba, muž z lidu, kterej vzal spravedlnost do vlastních rukou. Je sám za sebe. Je nasranej a je to hrdina. A možná, že nakonec neskončí dobře, jestli na něj přijdou.“

„Nebo Robin Hood,“ přisadil jsem si.

Old Shootterhand zavrtěl hlavou. „Počkej, tenhleten příměr kulhá. To už je spíš až druhej případ, protože Robin Hood nebyl sám, měl družinu. A taky nebyl – na rozdíl od Zorra – maskovanej a vystupoval pod svým jménem.“

„Moment,“ přerušil jsem ho, „Robin Hood se přece správně jmenoval Robert z Locksley.“****

„Ajo, vlastně, sorry,“ plácnul se Shooterhand omluvně do čela a pokračoval:

„Za 2) se pod pseudonymem Paukner může skrývat nějaká skupina, ať už politická, vlivová nebo obchodně zájmová a ten alias a postava v kukle á la IRA je jen její ´frontman´.“

„Zpěvák,“ zavtipkoval jsem.

„Jo,“ kupodivu mě neodmítl Shootterhand, „i tak by to šlo pojmout. Nezapomeň, že ,zpívat´ znamená v muklovsko-policejním žargonu prozradit, udat, práskat nebo bonzovat a on bonzuje velmi nepříjemný věci. Prostě je to jejich mluvčí, personifikace organizace, kecající kebule. Vezmi si, kolik má informací a kolik témat stíhá. Vypadá to, že má kolem sebe nějakou družinu, která na tom pracuje a on pak jen ´zpívá´.“

„Ale mohl by být i sám a místo podpory družiny prostě umí dobře používat umělou inteligenci, ta udělá hodně práce za tebe. A mohl si to dlouho dopředu všechno připravovat,“ namítnul jsem. „Tahle možnost tu je taky.“

„Jo,“ souhlasil Old Shootterhand, „ale celá ta akce působí na mě působí značně profesionálně a promyšleně. Už jen ta dokonale skrytá identita. Copak se dá v dnešní době digitálních stop něco takhle utajit? Jak dlouho? Pamatuješ si, že nakonec odhalili i Vidláka?“

Přikývnul jsem.

„A to se bavíme o digitálním prostředí, pokud se v něm dokáže skrývat, musí mít nadprůměrný programátorský znalosti a hackerský schopnosti. Případně někdo z tý jeho družiny. Druhá věc je ta jeho fyzická identita osoby v kukle se změněným hlasem, když poskytnul ty dva rozhovory, který jsem viděl.“

„Je jako Široko s ježkem v kleci,“ nahodil jsem další asociaci.

Old Shootterhand se pousmál, opět souhlasně přikývl a napil se. Napil jsem se rovněž a Shootterhand pokračoval.

„Dovedeš si představit, jak takováhle zakuklená figura vystoupí z auta a jde přes chodník na rozhovor do nějakýho baráku? Že by si toho nikdo nevšimnul a navyfotil ho na mobil?“

„To jasný, že ne,“ namítl jsem, „to by byl arcinápadnej. Podle mě si tu kuklu nandal až tam.“

„A kdy přesně? Těsně za dveřma než vešel dovnitř?“ uvažoval dál Shootterhand. „A kdy si ji zase sundal? Za těma dveřma? A nikdo za ním nešel nebo neběžel, aby si ho pak vyfotil?“

Pokrčil jsem rameny.

„Spíš bych se vsadil, že ho viděli a zavázali se ho krejt jako zdroj nebo ho možná i osobně znaj, ale proto se nabízí ta druhá konspirační teorie, že je to nějaká širší skupina. Každopádně, ať už to je, jak chce, i kdyby to nebyl sólovej hrdina jako Kondor nebo Zorro, ale nějaká partička, je to skvěle vymyšlený, napsaný a sehraný. Baví mě to.“

„Mě taky,“ přitakal jsem. „Chtělo to už rozčísnout. Těch témat zneužití moci bývalejma vládníma úředníkama je dost a šuškali si o nich i vrabci na střeše, ale nikdo s tím nic nedělal. Je to vlastně taková naše Watergate. Ergo Paukner je Woodward a Bernstein v jednom.“

Old Shootterhand souhlasně přikývl.

„Pauknergate,“ dodal. „No a pak je tady ještě ta – podle mě – poslední možnost, že

Za 3) je to celý akce řízená zvenčí.“

„Tyvole,“ zakuckal jsem se, „model Zifčák? Teď mluvíš, jako když Deník N píše. Chceš jako říct, že je za tím Putin?“

Old Shootterhand zavrtěl kebulí. „Proč by to dělal? Co by z toho měl? Ten už tady přece zmanipuloval volby, aby se k moci dostal Babiš s Okamurou,“ řekl ironicky, „a pokud je Okamura a spol. skutečně pro-russkej šváb a je ve vládě, tak by už dosáhnul svýho. To nemá logiku. Spíš bych tipoval, že vítr fouká z druhý strany. Nezapomeň, že ty skandály, co Paukner odhaluje - nebo spíš ozvučuje, protože ty údaje jsou vesměs známý nebo alespoň veřejně dostupný, jak on tvrdí (a zdrojuje) – mířej na koho? Proti komu jsou namířený?“

„No, na STAN…“

„Přesně, na bývalý vládní strany, a to byly a jsou přece strany liberálně demokratický – původně probidenovský, ergo kladívko tady může probíhat nadnárodní mocenskej boj – snaha je ne-li zlikvidovat, tak alespoň oslabit. A teď hádej cui bono?“ pozdvihl významně obočí.

„No, trumpovcům,“ došlo mi.

„Bingo!“ souhlasil Shootterhand. „Vezmeme-li jako bernou minci tvrzení, že minulá americká administrativa plus Soroš tlačili a tlačí liberální demokracii i Evropskou unii v boji proti Trumpovi, je jasný, že Trump a spol. bojujou proti nim. I tady v Evropě.“

„Jasně,“ souhlasil jsem, „a naše současná vláda je protrumpovská. I novej velvyslanec. To by dávalo logiku.“

„Ještě jedna věc je zajímavá,“ pokračoval Shootterhand, „ty vedlejší detaily.“

„Co myslíš?“ zeptal jsem se a znovu jsem se napil. To lehký pivo mi zachutnalo. Byla to limoška, ale v tom vedru osvěžující. I na ALE a IPY jsem si musel zvyknout.

„Za prvý ten pozdrav Šalom, co používá od začátku jako de facto trademark.“

„Třeba je to fanoušek Oceánu,“ zavtipkoval jsem. Old Shootterhand se uchechtnul a pokračoval.

„Nebo ten jeho styl. Všimni si, že je to velmi dobře, profesionálně psaný proložený občasnýma hovorovýma nebo expresívníma slovama, aby se zvýšila dynamiku textu. Může to být samozřejmě přirozenej talent, ale taky za tím může být schovanej profík, protože na mě to stylově působí, že je to profesionálně vymazlený,“ napil se. „A v neposlední řadě ty klamný cíle, co kolem sebe rozhazuje: prý manželka napsala na sebe doménu, je prý podnikatel v developingu…. Teda podle mě to jsou klamný cíle. Třeba se ukáže, že je vše pravda, ale proč by sám dával nápovědu těm, co ho chtějí odhalit??“

Pokyvoval jsem zamyšleně hlavou a šrotovalo mi to v ní.

„Podle mě to zůstane u legendy osamělýho hrdiny,“ usoudil jsem. „Lid chce být klamán. Ostatně, úspěšných hrdinů je nám, coby národu, třeba. Potřebujeme vzory. Hlavně pro mládež. Nejen mučedníky jako byl Jan Hus nebo Jan Palach.“

„Každopádně je to skvělý kino, navíc v okurkový sezóně, a já mu tleskám,“ pravil uznale Old Shootterhand. „a držím mu nebo jim palce, ať to dotáhne nebo dotáhnou do konce jako Woodward s Bernsteinem.“

„No, je to běh na dlouhou trať,“ souhlasil jsem. „Watergate se taky táhla přes dva roky, než Nixon abdikoval.“*****

„Takže se taky kloníš k tomu, že je to česká Watergate?“ zeptal se a začal si balit další cigáro.

„Asi jo,“ souhlasil jsem, „ale hlavně je to Fantomas!“

Zachechtali jsme se.

„Proto jsem si koupil ten popcorn, abych byl připravenej, až to vypukne,“ připomněl mi Shootterhand a pozvedl svůj poloplnej půllitr se světlým mokem.

„Darmok!“

„Darmok a Jallad!“ zvolal jsem a zvedl svůj.

„…a Paukner,“ doplnil Shootterhand.

Zachechtali jsme se a já náš přípitek dokončil: „Na Tanagře!“

Přiťukli jsme si na zdraví našeho mediálního Fantomase aka Pauknera.

***********

*spokování – vulkánský pozdrav Mr. Spocka ze seriálu Star Trek (čtenáři Kochbuch vědí)

** Zpodstatnělý tvar „zez Plzně“ je specifický nářeční lapsus (či spíše regionalismus), který vznikl spojením předložky z(e) a lokálního plzeňského výrazu z Plzně.

Lidé z jiných částí Česka takto Plzeňáky často s nadsázkou parodují, protože v běžné hovorové mluvě opravdu používáme zdvojené předložky. Podle jazykovědců z Ústavu pro jazyk český se ale tomuto spojení rodilí Plzeňáci spíše vyhýbají, případně jej používají jen jako úsměvnou nadsázku. (Zdroj Ústav pro jazyk český)

*** článek neobsahuje placenou reklamu ani product placement! Źijeme v reálném světě, proto používáme reálné věci.

****Podle slavných středověkých legend se slavný zbojník jmenoval Robert z Locksley (či Robin z Locksley). Historické záznamy se však rozcházejí a někteří badatelé spojují postavu s reálnými psanci jako byl Robert Hood z Yorkshire nebo William z Kenshemu. (zdroj. Wiki)

*****Od vniknutí do komplexu Watergate do rezignace prezidenta Richarda Nixona uplynulo přibližně 26 měsíců (přesně 783 dní). (zdroj. Wiki)

"Bůh žehnej dílu našemu"

Ladik

Nová knížka Ladika Větvičky - bližší informace TADY