Rozhovor o Helmutovi
Ostravský antihrdina Helmut, byl ikonou devadesátek. Kniha absurdních historek o Helmutovi, sepsaná v porubské knajpě s neostravským názvem Sparta, vám rozhodně vybudí úsměv na pysku.
Foto: Grada Publishing, a.s.
Jak vznikala kniha Helmut a o čem je?
Kniha je o Helmutovi, mladém muži z Prajzka, specifické oblasti mezi Hlučínem a Opavou, která byla za války přičleněna k říši nikoliv jako protektorát, ale jako tzv. altreich, což mělo pro místní obyvatele nepříjemnou vlastnost, že muži na rozdíl od protektorátních kolegů museli Češi z Prajzka rukovat do Wehrmachtu. Mnoho se jich nevrátilo, mnoho se jich vrátilo zmrzačených, nicméně i přesto v oblasti Prajzka dodnes panuje náklonnost k Německu, Němcům a německé kultuře. V tomto prostředí Helmut vyrůstal.
Není to žádný pozitivní chlapec, který v životě neřekl sprosté slovo, právě naopak. A tak není divu, že tento antihrdina si na základě povídání svých sousedů vzal do hlavy, že přece není možné, aby velký vůdce německého národa zahynul vlastní rukou ve špinavém berlínském bunkru, ale že musí žít někde v jižní Americe. Helmut rozhodně není nacista, spíš historik amatér, kterého tato záležitost fascinovala natolik, že v roce stého výročí narození vůdce se rozhodne emigrovat ze socialistického Československa do Argentiny a udělat s fýrerem velký rozhovor, který bude otištěn ve světových médiích a Helmut se stane slavný a bude bohatý, což se na Prajzké vždy cenilo.
Při své prostotě se mu opravdu povede překročit slovensko-maďarskou a poté i otevřenou maďarsko-rakouskou hranici. Ano, jak známo, sto let by vůdce oslavil v roce 1989, kdy Maďaři na podzim strhli železnou oponu a cesta byla volná. Helmut ovšem není jen jednoduchý chlapec, on má také štěstí ve smůle a smůlu ve štěstí. Jak asi tušíte, hranici překročil ve večerních hodinách pátku 17. listopadu a netušil tedy, co se právě odehrávalo v Praze. Na rakouské straně se zamiluje do rakouské vdovy, která samozřejmě nemá zájem mu referovat o tom, že československý režim padnul a hranice již je volná. Zjistí to sám až po několika týdnech, kdy překvapeně zjišťuje, že tisíce česky mluvících lidí na vídeňských ulicích nejsou emigranti a že jsou zde legálně, na rozdíl od něj. Rychle se zorientuje v situaci a stane se obervexlákem, poskytujících českým ženám to, proč na Václaváku cinkaly klíči – friťáky a mikrovlnky. Další děj už nechám na knihu samotnou.
To je ovšem silná konstrukce a velice specifické vysvětlení sametové revoluce, ne?
My jsme se taky divili, že se společnost Grada rozhodla tuto nekorektní, „dirty“ knihu vydat. Myslíme si, že tím u pražskokavárenského publika ztratí své příznivce. Ale my jsme je varovali, že to není čtení pro děti.
Nicméně k té konstrukci – nejedná se o vymyšlený příběh. Helmut byla skutečná osoba, příběhy, které zažil, se všechny staly a za ta léta se staly legendárními. Je pravda, že k postavě Helmuta jsme přičlenili i příběhy a příhody, které se třeba staly o něco později než jak je popisováno, nebo se staly jiným osobám. Ovšem staly se. Z Helmuta se na počátku devadesátek stal muzikant a legendární postava nejen na ostravské scéně. Legendy bohužel umírají předčasně, takže Helmut už není mezi námi, jména osob byla také změněna, mnozí tehdejší aktéři jsou dnes seriozními manažery, nemohli jsme si dovolit je přímo jmenovat, ale myslíme si, že se všichni poznají.
Jak se vám jako dvěma autorům spolupracovalo?
Výborně. Kniha vznikala hrabalovským způsobem v příliš hlučné samotě porubského pajzlu s neostravským názvem Sparta, kde jsme po tři měsíce dávali Helmutovy příběhy dohromady a z původně krátké vzpomínkové knihy se stala obsáhlá oslava nádherného začátku devadesátých let. Kniha vlastně symbolicky začíná 17. listopadu 1989, kdy Helmut překračuje hraniční potok u obce Slovenské Ďarmoty a končí též symbolicky 31. prosince 1992, kdy končí nejen Československo, ale zároveň Helmutovi kolegové dostávají jeho parte do svých schránek.
Rozhovor vyšel v Deníku: https://doporucujeme.denik.cz/doporucujeme/rozhovor-s-autory-knihy-helmut-vitou-hrckou-a-ladou-vetvickou-20200225.html
Comments