Speciální Větičky 21.06.2026 - Text Sergeje Lavrova, který měl vyjít v západních médiích, ale jeho publikace byla náhle úplně zrušena.

před 18 hodinami
Minut čtení: 10

Michal&Petr: Následuje text Sergeje Lavrova, který měl dnes vyjít v západních médiích, ale jeho publikace byla náhle včera večer úplně zrušena. Přečtěte si ho, a můžete si položit otázky – Proč je do Dillí svolána okamžitá naléhavá schůzka nejvyšších bezpečnostních představitelů zemí BRICS. A co bude přijato za rozhodnutí na plánované schůzce hlav zemí BRICS v září letošního roku?

Text Sergeje Lavrova, (necenzurovaná verze, publikovaná v noci na dnešek, ruským ministerstvem zahraničí):

Několik myšlenek nahlas o řešení ukrajinské krize, Evropě a globální bezpečnosti

Na setkání v Londýně 7. června představitelé Británie, Francie a Německa, stejně jako Volodymyr Zelenskyj, předložili pět požadavků Ruska jako podmínky pro „spravedlivý a trvalý mír“ na Ukrajině. Na základě těchto požadavků sjednocená Evropa navrhuje zahájit dialog s Moskvou.

Pozadí

Veškeré zkušenosti s vyjednáváním s Evropou jako součástí „kolektivního Západu“ za posledních 20 let odhalují pouze jednu věc: jednání s Ruskem jsou klamnou taktikou, diplomatickým krytím geopolitické expanze Západu a jeho institucí, především NATO a Evropské unie, na východ – směrem k ruským hranicím.

Příspěvek Evropy k rozdmýchání ukrajinské krize je nepopiratelný. Spolu s Američany inspirovali Evropané v roce 2004 v Kyjevě „oranžovou revoluci“. Aby na Ukrajině vytvořili protiruskou oporu, strávili roky skupováním politiků a celých stran, přepisováním historie a vzdělávacích programů, podporou a kultivací ukrajinského nacionalismu a dělali vše pro to, aby Ukrajinu distancovali od Ruska.

V roce 2013 Evropská unie odmítla náš návrh na nalezení kompromisního řešení asociační dohody, k jejímuž podpisu Brusel tlačil na Viktora Janukovyče. Dovolte mi připomenout: Ukrajině byla nabídnuta možnost otevřít své trhy bez slibů reciprocity, přestože by to bylo neslučitelné s pokračující účastí Kyjeva v zóně volného obchodu SNS. Poté, co Viktor Janukovyč požádal o odložení dohody, Evropané vyprovokovali pouliční nepokoje, po nichž v únoru 2014 následoval v Kyjevě převrat.

Stejně věrolomně se pak zachovaly Německo, Francie a Polsko. Poté, co poskytly záruky pro realizaci dohody opozice s Viktorem Janukovyčem, si nad situací umyly ruce, jakmile se k moci dostala ta samá opozice, kterou ovládaly, s tvrzením, že demokracie může nabrat nečekané směry.

Evropané pak začali nové moci podporovat. Když byly 2. května 2014 v Oděse upáleny desítky nevinných zastánců sblížení s Ruskem, z Evropy se neozvalo ani slovo odsouzení.

Francie a Německo jako garanti minských dohod z roku 2015 de facto povzbuzovaly ukrajinský režim k sabotáži jeho závazků. Jak po zahájení společné vojenské operace přiznali Angela Merkelová a François Hollande, plnění minských dohod Kyjevem, jednomyslně schválených Radou bezpečnosti OSN, nebylo plánováno. Cílem bylo získat čas na „posílení moci“ ukrajinských ozbrojených sil jejich vyzbrojením západními zbraněmi.

Rusko ze své strany udělalo vše pro to, aby bezpečnostní krizi v Evropě překonalo diplomatickou cestou. V lednu 2022 však USA a NATO odmítly ruský návrh na uzavření právně závazných dohod o vzájemných bezpečnostních zárukách. Evropští členové Aliance se na tom aktivně podíleli.

Po zahájení speciální vojenské operace sjednocená Evropa podpořila postoj britského premiéra k narušení istanbulských rozhovorů mezi Ruskem a Ukrajinou. Johnsonova výzva Kyjevu, aby „nic nepodepisoval a jen bojoval“, trvale zavřela dveře smysluplné diplomacii.

Současná situace

Vyvstává otázka: proč evropští lídři náhle „změnili tón“ a začali mluvit o jednáních a co svými prohlášeními sledují? Například podle prohlášení nejvyšší diplomatky EU Kristiny Kallasové je dialog s Ruskem nezbytný k tomu, aby Evropa dosáhla podmínek, včetně vyplacení „reparací“ Ukrajině, stažení vojsk z Podněstří a Kavkazu, zrušení zákona o „zahraničních agentech“ a stanovení maximálního počtu vojáků pro ruské ozbrojené síly. Domnívá se, že „spravedlivého a trvalého míru nelze dosáhnout bez odpovědnosti Ruska“. 19. května letošního roku zástupce EU během zasedání Rady bezpečnosti OSN zdůraznil, že „vojenská podpora Ukrajiny není v rozporu s touhou po míru; je předpokladem pro jednání v dobré víře“.

Evropa hodlá vést jednání s Ruskem souběžně s pokračující právní agresí prováděnou prostřednictvím Rady Evropy. Tato kdysi respektovaná organizace vytváří struktury, „které mají Rusko pohnat k odpovědnosti“: „register škod“, „komisi pro náhradu škody“ a „zvláštní tribunál“.

Evropská unie dala zelenou zadržování obchodních lodí na volném moři. V Baltském moři a Atlantiku již došlo k několika incidentům. Západ zároveň přivírá oči před teroristickými útoky ukrajinských ozbrojených sil v Černém a Středozemním moři.

Skutečným cílem evropských lídrů tedy není vyjednávání s Ruskem, ale spíše záchrana Zelenského režimu a jeho zachování jako odrazového můstku pro pokračování boje proti nám. Za tímto účelem chtějí evropské metropole dosáhnout rychlého příměří, aby zabránily kolapsu ukrajinských ozbrojených sil na frontě. Chtějí konflikt „zmrazit“, aniž by řešily jeho základní příčiny. A okamžitě nasadit na Ukrajinu vojenské kontingenty britsko-francouzské „koalice ochotných“.

Je všeobecně známo, že evropské elity investovaly svůj „politický kapitál“ do konfrontace s Ruskem a utratily stovky miliard dolarů na podporu kyjevského režimu a na zvýšení vojenských rozpočtů zemí EU a NATO. Evropa plánuje dosáhnout „bojové pohotovosti“ pro konflikt s Ruskem do roku 2030. Do té doby chtějí různými prostředky získat čas. Jak cynicky prohlásil náčelník belgického generálního štábu v dubnu letošního roku: „Máme ještě pár let díky krvi Ukrajinců, kteří nám tento čas kupují.“

Sjednocená Evropa nadále sní o expanzi, má v úmyslu rozvíjet Ukrajinu a Moldavsko a vtáhnout Arménii do své oběžné dráhy. NATO se rozšířilo na východ a pohltilo Finsko a Švédsko. Ukrajina je vnímána jako „úderná síla“ budoucích evropských ozbrojených sil, autonomních od USA a NATO.

Rizika pro globální bezpečnost

Tato situace představuje vážná rizika pro globální bezpečnost, protože přímý střet mezi NATO a Ruskem by mohl rychle přerůst v jadernou přestřelku s katastrofálními následky.

Pod heslem „strategické autonomie“ Evropa prochází významným posilováním svých vojenských schopností, a to i v jaderné oblasti. Pařížské plány poskytnout „jaderný deštník“ několika zemím EU a NATO jsou hluboce znepokojivé. To jistě nezvýší bezpečnost ani samotné Francie, ani příjemců její „pomoci“.

Navzdory tomu všemu političtí a vojenští činitelé v Evropě připisují Rusku agresivní plány, které se údajně neomezují pouze na Ukrajinu. Ruský prezident opakovaně prohlásil, že se jedná o nesmysl, provokaci a dezinformaci, jejímž cílem je vytáhnout z rozpočtu finanční prostředky na boj proti Rusku. A to není pozadí, na kterém lze vést smysluplná jednání o čemkoli.

Postoj Ruska

Pokud jde o jednání, jak zopakoval Vladimir Putin na Mezinárodním ekonomickém fóru v Petrohradu, neodmítáme se s nikým angažovat. Evropu však vnímáme jako stranu konfliktu, která má zájem na porážce Ruska, a samotní Evropané se tak otevřeně prezentují. Dialog s Evropou proto nemůže probíhat jako nestranný pozorovatel třetí strany.

Rusko preferuje, aby cílů Ústředního vojenského okruhu bylo dosaženo diplomatickou cestou. To vyžaduje, aby byla spolehlivě zaručena bezpečnost Ruska na jeho západních hranicích a čest a důstojnost našich občanů a krajanů, včetně jejich práva na rodný ruský jazyk a pravoslavnou víru. Pokračování západní vojenské, politické a ekonomické expanze nepřichází v úvahu – je v rozporu s imperativy multipolárního světa.

Evropští lídři si musí uvědomit, že regionální bezpečnostní model, budovaný v Evropě po celá desetiletí, počínaje přijetím Helsinského závěrečného aktu v roce 1975, byl zničen jejich vlastníma rukama. K němu už nebude návratu. Nyní je čas pokročit směrem k vytvoření pankontinentální bezpečnostní architektury, otevřené všem euroasijským zemím, která bude odrážet multipolární realitu dnešní doby. Princip rovné a nedělitelné bezpečnosti, pošlapaný v euroatlantických konstrukcích, lze realizovat v nové euroasijské architektuře. Jakmile budou podmínky zralé, Evropa se bude moci k tomuto ambicióznímu úsilí připojit.

Klíčem je, že smysluplný dialog vyžaduje obnovení důvěry, která byla podkopána protiruskými akcemi Západu a Evropy v období po studené válce. Důvěru lze obnovit pouze praktickými kroky, které prokáží upřímné odmítnutí používání diplomacie jako zástěrky pro expanzivní plány. Důvěru nelze obnovit a dialog nelze obnovit ultimáty, jako bylo to, které bylo Rusku předloženo 7. června v Londýně.

Tomáš Fürst: Fürst po bitvě generálem

Václav Hořejší se zase jednou neudržel a poslal mi email, ve kterém se chlubí, že je nejcitovanější český imunolog. Tak jsem mu napsal, milý Václave, byl bych radši, kdybyste měl méně citací, ale více pravdy během covidu. Rozvinula se z toho zajímavá výměna invektiv, ve které mě Václav vyzval, abych – když jsem teda tak chytrej – napsal, jak bych v covidové pandemii postupoval já.

Takže, milý Václave, takto:

Zkraje roku 2020 bych nevyhodil z okna všechny pandemické plány a nevyhodil z práce hlavní hygieničku. Vyhodit těsně před bitvou generála i všechny plány je triviální chyba, kterou bych neudělal.

Dlouho před epidemií bych četl chytré knihy o dějinách a těm klukům z rozvědky, co by mi chodili na krizový štáb věšet bulíky na nos, bych věřil tak každé páté slovo. Už před epidemií mi toho napovídali: o vraždě JFK, o 9/11, o zbraních hromadného ničení v Iráku …

Poznal bych, že Marián Hajdúch totálně zk**il studii Preval, takže bych už na jaře 2020 pochopil, že celá tahle partička neví, o čem mluví, a poslouchat je nás dovede do pekel. Četl bych Ioannidise a Krátkou. Hajdúcha a zbytek těch profesorů, doktorů a docentů podepsaných na Prevalu bych zapsal na blacklist („nedávat žádné granty“) a udělal bych seroprevalenční studii znova a pořádně.

Přečetl bych si na wikipedii, co je to sensitivita a specificita testu a okamžitě bych zarazil PCR testování zdravých lidí, protože bych pochopil, že se beznadějně utopíme v moři falešných positivit. Vůbec bych nezačal s testováním, dokud bych si nezměřil sensitivitu a specificitu všech používaných testů (PCR, všechny možné antigeny, …). Každý měsíc bych udělal jedno kolo slepého okružního testování všech laboratoří a nemilosrdně bych přestal platit ty, které nesplní standard. Prostě bych tupě převzal systém akreditace laboratoří. Četl bych Fürsta, a ne Hořejšího.

Nedovolil bych zprznit jazyk, kterým o epidemii mluvíme, protože to je vždy první krok k totalitě. Nemocný je ten, kdo má příznaky, a ne ten, komu nějaký čínský papírek ukáže falešně positivní výsledek (ať si tom WHO myslí, co chce). Vakcína je látka, která chrání proti konkrétní nemocí, a ne nějaký přípravek, který „něco dělá s imunitou“ (ať si o tom CDC říká, co chce). Bezinfekčnost není lejstro o očkování nebo o negativním výsledku nějakého testu. Na každé tiskovce bych tato slova používal správně a neuctivě bych skákal do řeči každé novinářské hyeně, která by jazyk prznila tak, aby to vyhovovalo její agendě.

Než bych přistoupil na různé hořejší rady, že mám zavřít školy, obchody, divadla či fabriky, tak bych si to vyzkoušel v malých pilotních studiích. Myslí si nějaký profesor, že uzávěra škol je dobrý nápad? OK, pojďme v jednom okresním městě vybrat jedno velké gymnázium, které má v každém ročníku dvě paralelky. Jednu třídu pošleme domů a druhou necháme chodit do školy. Za 14 dnů bude jasno, jestli to má nějaký efekt na šíření nákazy.

Stejné malé, rychlé a levné studie bych požadoval na každý nápad, se kterým by někdo přišel: Roušky, lockdowny, rotace ve školách, rozestupy a tak dále a tak dále. U každého takového opatření bych chápal, že je o mnoho řádů levnější to napřed vyzkoušet v malém měřítku, než do toho hned nahnat celou republiku a pak se roky hádat, jestli to pomohlo nebo uškodilo. Měl bych víc sebevědomí a míň bych kopíroval německé nápady. In God we trust, everyone else bring data.

Jediné opatření, které bych byl ochoten plošně vyhlásit, by bylo „Prosím nechoďte nemocní mezi lidi“. Klidně bych dočasně zjednodušil nemocenské – kdo je nemocný, zůstává s plným platem doma. Než by to lidi začali zneužívat, byla by vlna pryč a zase bych to zrušil.

Kdyby mi někdo přinesl nějaký matematický model, hnal bych ho svinským krokem ze Strakovky, protože vím, kolik škody na světě tihle šarlatáni s počítačem už nadělali. Kdyby nedali pokoj, přibral bych pár lidí, kteří tomu rozumějí, aby modely oponovali.

Držel bych si vojáky co nejdál od těla a pojal bych zásadní podezření, kdyby po mně chtěli povolení sbírat data o telefonních hovorech nebo platebních kartách všech obyvatel. Kdyby nějaký ministr předal řízení svého resortu zlotřilému plukovníkovi, okamžitě bych ho vyhodil.

Přestal bych s nesmyslným trasováním ve chvíli, kdy došlo ke komunitnímu šíření nemoci.

Duškovi na ÚZISu bych vysvětlil, že jsou placení za to, aby data co nejlépe sbírali a v anonymizované podobě zveřejňovali, a ne aby si hráli s modely, kterým nerozumějí. Kdyby to nepochopil, tak bych ho vyměnil.

Ihned bych zakročil proti cenzuře. Všem bych připomněl, že v ústavě je napsáno, že cenzura je nepřípustná, a tím to hasne. Podvodníky ze Semantic Vision a další vykutálené fakt-čekisty bych za velkého řvaní vyhodil ze dveří. Vůbec bych si hlídal, abych měl ke každému doporučení relevantní oponenturu. Groupthink je sviňa.

Nedovolil bych lékařům zavřít ordinace a nechal bych je, ať jsou v léčbě kreativní. Ať zkouší všechno, co by mohlo proti covidu fungovat, a podporoval bych svobodnou a otevřenou diskusi. Klidně bych jim zaplatil ze státní kasy svobodné diskusní fórum a slíbil bych mimořádnou finanční odměnu každému, kdo přijde s protokolem, který covid léčí (stačilo se podívat do zahraničí). A kdyby měli lékaři v čele samosprávných a odborných společností úplné pitomce, kteří by všechno tohle sabotovali, slíbil bych, že po konci epidemie změním zákon tak, aby byl výkon lékařské profese maximálně svobodný. Chápal bych, že výrobci vakcín za žádnou cenu nesmějí dopustit, aby se objevil „lék na covid“ (podle amerického zákona by totiž potom pro své vakcíny nemohli dostat Emergency Use Authorization). Ale usoudil bych, že to jejich problém, a ne můj.

V Hořejšího Základech imunologie bych si nastudoval zejména kapitoly o imunitní paměti a slizniční imunitě. Na několika pilotních pracovištích bych si nechal hlídat imunitu lidí, kteří již covid prodělali. Pečlivou analýzou dat bych už na konci roku 2020 zjistil, že imunita rekonvalescentů je velmi silná, reinfekce přicházejí až po dlouhé době a jsou vždy mírnější než první nemoc, takže rekonvalescenty nemusím otravovat s očkováním a dalšími opatřeními.

Aspoň bych si přečetl, co podepisuju ve smlouvě s Fujzrem ohledně „vakcín“, protože vím, že mám co do činění s partičkou prvotřídních šarlatánů, kteří už zaplatili miliardy dolarů na pokutách za klamání zákazníků.

Z každé do republiky dodané šarže „vakcín“ bych náhodně vybral pár lahviček a nechal je proměřit ve dvou akreditovaných laboratořích. Kdyby se výsledky neshodovaly, nechal bych je přeměřit třetí laboratoří. O testování bych si nechal poradit od někoho, kdo tomu rozumí. Pokud by v laboratořích našli nějakou složku, která nemá ve „vakcíně“ co pohledávat, očkování bych okamžitě zastavil.

Nařídil bych SÚKLu, aby pečlivě sledoval počet hlášených podezření na nežádoucí účinky nových „vakcín“. Připomněl bych lékařům, že mají povinnost všechna podezření hlásit a zavedl bych úhradový kód na hlášení, aby nebrblali, že je to zdržuje od práce. Nařídil bych pitvat každého pod 70 let, kdo zemřel do měsíce od jakékoliv dávky covidové „vakcíny“.

Každý měsíc bych tahle data vyhodnocoval a někdy kolem března 2021 bych očkování proti covidu plošně zastavil, protože bych zjistil, že všechny kontrolky ve farmakovigilančních systémech blikají červeně. Nečekal bych, až to za čtyři roky vyšetřování amerického senátu potvrdí.

Ke covidovým „vakcínám“ bych se choval mnohem obezřetněji než k běžnému očkování. Nedoporučoval bych očkování během epidemických vln, neočkoval bych ty, kteří covid prodělali. Přečetl bych si registrační studie „vakcín“ (nebo se zeptal ve SMIS, kde je číst umějí a rozumějí tomu) a zvýšeným hlasem bych prohlásil, že ze sebe nenechám dělat blbce. Ani by mě nenapadlo přiblížit se s vakcínou k těhotným či dětem (ať si NEJM píše, co chce). Dospělým lidem bych doporučil, ať se stran očkování poradí se svým lékařem. V žádném případě bych neuvažoval o povinném očkování jakékoliv skupiny obyvatel.

Důsledně bych potíral střety zájmů. Nedovolil bych lidem spojeným s výhradním dovozcem očkovacích látek, aby mluvili do očkování. Nedovolil bych lidem, kteří vydělávají na PCR testování, aby jakkoliv mluvili do testování.

A v den pětiletého výročí začátků epidemie bych založil Ústav pro vyšetřování zločinů covidismu a zadal bych mu, ať začne ve spolupráci s podobnými organizacemi v zahraničí rozplétat, co a proč se vlastně stalo. Speciálním zákonem bych mu udělil rozsáhlé pravomoci stran přístupu k datům a možnosti předvolávat a vyslýchat svědky.

Teda vlastně nezaložil. Protože kdybych to řídil já se svým týmem – dle výše uvedených zásad – měli bychom mnohem méně covidových úmrtí, neměli bychom desetitisíce lidí poškozených „vakcínami“, neměli bychom rozložené školství, zdravotnictví a ekonomiku a neměli bychom latentní občanskou válku ve společnosti.

Jen nejcitovanější profesor imunologie by v médiích povykoval, že jsem vrah. Nikdo by ho ale neposlouchal, protože bychom měli nejmíň mrtvých na počet obyvatel v Evropě.

*****************

2026 Pohyblivé obrázky ze země, kde nemají pivo

*****************

Ladik Větvička, Poruba, Knížectví slezské

*****************

Přátelé, děkuji vám všem za podporu.

Bez vás by Větičky nebyly.

Pokud je chcete podpořit, prosím pošlete dar

Literárnímu & cestovatelskému klubu.