Speciální nedělní "Větičky 14.09.2025" - Starší, ale klíčové texty
- Větva
- 14. 9.
- Minut čtení: 20
Tuž dneska si dame texty trochu starši, ale myslim, že stoji za to si to v tomto divnem čase přimomenut.
iDnes: Stále víc lékařských studií se shoduje, že přiměřená kombinace českého národního nápoje může zpříjemnit a prodloužit život. Ministerstvo kultury zařadilo letos v lednu českou pivní kulturu na seznam tradičního lidového nehmotného dědictví. Přiblížila se tím možnosti ucházet se o zápis na světový seznam UNESCO.
Lidovky: Jak Petru Fialovi „utekly“ povolenky. Češi zaplatí za Green Deal třikrát víc než Němci. Už za necelé dva roky si Češi zaplatí za vytápění domácností a spotřebu pohonných hmot až o tisíce korun ročně navíc. Cena plynu by měla narůst až o pětinu, u benzinu a nafty by měla stoupnout o tři koruny. Stane se tak kvůli emisním povolenkám ETS 2, které hodlá Evropská unie zavést od roku 2027.
Deník Právo navíc upozornil, že Češi doplatí na povolenky téměř třikrát víc než Němci a některé další státy Unie. Emisní povolenky budou totiž všude stejné bez ohledu na to, kolik lidé ve které zemi berou.
Challenger na D-FENS: Jak se země s obrovským potenciálem jako je Ukrajina dostala až na samé dno? Ještě v roce 1991 měla Ukrajina stejný HDP na hlavu jako Polsko a byla to nejvyspělejší část SSSR. Dnes je Polsko 20. nevyspělejší země na světě měřeno ve velikosti HDP a 53. země měřeno HDP na hlavu, zatímco Ukrajina je v množství HDP na hlavu 3x horší a ekonomicky i politicky je na totálním chvostě. Tak se stalo především z toho důvodu, že Ukrajina (a tím myslím především ukrajinský lid) místo aby si udělala pořádek ve vlastní mocenské hierarchii a zatočila se zkorumpovanými zmrdy, poslouchala kolektivní hodnotový západ.
Kolektivní západ však Ukrajinu jen tahal za nos a zneužíval ji pro své účely. Výsledkem je 800 000 mrtvých a dvojnásobek do konce života inkapacitovaných mrzáků.
Víme, že rozpad SSSR a nastolení normálního kapitalismu v Rusku neoslabilo nenávist západu vůči této někdejší supervelmoci. Víme, že Rand Corporation v roce 2019 zveřejnila svůj dřívější plán na strategické přetížení Ruska a vyvedení Ruska z rovnováhy. Cílem plánu mělo být narušení sociální koheze v Rusku podporou Rusku nepřátelských aktivit v jeho satelitech, což dle soudruhů z Rand Corporation mělo mít za následek jeho mocenské zhroucení (ještě dnes to papouškuje soudruh Farský, pohlédněte zde). Provokace Ruska a válka na Ukrajině byla kýženým cílem, byla součástí a zamýšlenou end-game této koncepce, jak víme a máme prokázáno například od představitele amerického Stratfor (tedy nikoli soudruha gumy Foltýna, ale jistého George Friedmana). Ve skutečnosti tato hra spustila něco úplně jiného.
Nevíme, zda obdobné plány měla FSB, ale zatím se nic takového neukazuje. Naopak se zdá, že po nástupu Putina v Rusku vládla v ruských elitách spíše snaha o deeskalaci napětí se západem a snaha posílit obchodní vztahy, což by samozřejmě Rusku svědčilo daleko lépe a radostněji, než hystericko-narcistní fantazie našich pičulínů o tom, jak noha ruského mužika bude pochodovat Evropou a celou Evropu ovládne a jak tomu pičulín, nejlépe přes nějakého proxy, který to vybojuje za něj, bude bránit. Bez námahy a zadarmo.
A jak se plánovalo, tak se i stalo. Jistá soudružka Nulandová, již v roce 2014 vedla vlivový tým pod hlavičkou ambasády USA, který na Ukrajině spustil coup d’etate (kochejte se zejména proslovy neomarxistického soudruha opičáka Odumba), proti legitimně zvolenému režimu proruského prezidenta soudruha Janukovyče. Inu, soudruh Janukovyč nebyl pro Ukrajince žádná výhra, ale bylo to aspoň východisko z nouze poté, co tam západ před pučem zkusil instalovat barevnou revoluci zmrdů a zkorumpovaných zlodějů vedených jistým soudruhem Juščenkem a zlodějkou Tymešenkovou, čehož výsledkem byl extrémní propad ekonomického marasmu Ukrajinců a rychlý demokratický odchod soudruha Juščenka do propadliště dějin. Již tehdy byly určité tendence k Bandera revival.
Spouštěčem puče byly demonstrace na Majdanu, které vznikly mechanismem prezentace mrkve na klacku oslovi. Tou mrkví na klacku byly asociační dohody s EU, které Janukovyč odmítl výměnou za ruskou nabídku smazání obřího ukrajinského dluhu za nezaplacený ruský plyn. Tím oslem byli běžní Ukrajinci, kteří si mysleli, že tyto dohody jsou zlatým grálem, pro jejich vystěhování ze země a uznání vzdělání a odborných titulů. V klidu v pohodě, zadarmo a bez práce.
Výsledkem demonstrací bylo nakonec nasazení gruzínských snajprů a rychlá násilná eskalace této pouliční akce, které se lživě připsalo Janukovyčovi, ale za mrtvými na Majdanu stály ve skutečnosti USA. To vedlo k puči, po jehož konci se u moci ocitli banderovské bojůvky západní Ukrajiny – šlo o bizarní spojení ukrajinských oligarchů právě s nacistickými paramilitárními politickými bojůvkami Stěpana Bandery, které byly vesměs organizovány z ukrajinských rowdies. (odkazy najdete v originálním textu na D-FENS)
iDnes: Bývalý prezident Miloš Zeman se v rozhovoru ostře vymezil vůči působení současné vlády. „Této vládě za čtyři roky její existence uteklo naprosto všechno!“ říká. Zároveň kvituje spojování menších opozičních stran a naznačil, jak by podle něj mohlo vypadat povolební sestavování vlády.
Může koalici SPOLU, respektive strany vládní koalice ve volbách ještě něco zachránit? Co třeba historky Petra Fialy, kterak vydával samizdat a podporoval Chartu 77, pročež skončil u pétépáků?
Koalici SPOLU samozřejmě nemohou zachránit tyto historky, protože lidé nejsou blbci. Ale může ji zachránit velmi organizovaný pokus, kde by musel hrát v orchestru jak nástroj Ústavního soudu, tak nástroj BIS. Tedy něco jako rumunský scénář, dejme tomu. Který by využil obnoveného trestního stíhání Andreje Babiše, žaloby na Tomia Okamuru a případně i žaloby na to, že předvolební koalice porušují volební zákon, což si já nemyslím. S vědomím, že by to asi rozpoutalo masivně protestní demonstrace. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Ale toto může ještě Fialova vláda jako poslední zoufalý pokus udělat.
Něco takového podle vás opravdu hrozí?
Ano. Několikrát jsem veřejně řekl, že to hrozí.
Může jakákoli příští vláda ještě udělat něco, aby zastavila ty emisní povolenky?
Samozřejmě. Andrej Babiš správně říká, že budou bojovat. Já jsem nedávno řekl, ať se řídí trumpovským vzorem. To znamená vystoupení z Pařížské klimatické dohody. Koneckonců, ani sebevětší pokuta, pokud by vůbec nějaká byla, nemůže být větší než ztráty, které by vyplynuly z dodržování těch emisních povolenek.
Ještě k prezidentovi Petru Pavlovi. Ve vaší i v Klausově prezidentské éře jste oba velmi výrazně vstupovali do povolebního dění a vyjednávání o vládě. Co v tomto smyslu čekáte od něj?
Kdysi jsem říkal, že vládnout se musí umět. Tedy, že i politika se musí umět. Aby se politika uměla, musíte být politik. Petr Pavel prokazatelně není politik. Je to podle mého názoru dobrý odborník na armádní otázky. A to je všechno.
Jan Tománek: Tak tímhle bych mohl od covidu v nejrůznějších variantách tapetovat… Toto je zrovna „verze” na 11. září. Byl jste borec, ale teď…
Ne, pán mě neměl za borce, protože jsem něco dokázal, že třeba něco umím, kam jsem se dostal třeba v poznání, nebo co napsal - ale protože jsem si myslel, to stejné jako ON!
A jakmile to nedělám - tak jsem ho zklamal!
Někdo má prostě hranici poznání a za ní už nechce jít - třeba na to nemá a tak se podvědomě brání…
Občas mi tu ale lidé namítají - ale co třeba placatá Země, o které jsem samozřejmě přesvědčený, že je to naprostá kravina - co když je to něco, kam třeba vy už nechcete jít a otevřít se tomu?
Zde myslím funguje krásně Occamova břitva - toho nejjednoduššího vysvětlení. Například vládní vysvětlení 11. září jsou tak hloupá a děravá a zcela neodpovídají realitě a fyzice, že téměř jakékoli „konspirační” vysvětlení je přijatelnější. Navíc POUZE vysvětlení s řízenou demolicí opravdu fyzikálně objasňují to, co je jinak z oficiální zprávy nevysvětlitelné a hlavně co celý svět viděl na vlastní oči…
To ovšem u placaté Země neplatí - tady je to zcela uměle vytvořený problém hlupáky pro jiné hlupáky (a často velice dobře placené), aby vyráběly tyto falešné vlajky na diskreditaci jakékoli přemýšlející opozice.
Přitom stačí popojet k rovníku (třeba Egypt) a podívat se na Měsíc, který je zde už hodně nakloněný (a třeba místo stínů "Couvá" a "Dorůstá" vidíte krásný stín "U") a na jižní polokouli uvidíte Měsíc zcela vzhůru nohama. Víc nepotřebuju - vidím to na vlastní oči a na placaté Zemi by toto bylo zcela nemožné.
Takže opět Occamova břitva - kulatá Země je nejednodušší vysvětlení a netřeba hledat nějaké záhady.
Echo24: Putinův děsivý projev. „Západ je říše lží. Kdo se nám postaví, následky budou hrozivé“:
Projev prezidenta Ruska Vladimira Putina, který dal dnes svolení „ke speciální vojenské operaci“ vůči Ukrajině, přitahuje pozornost coby zrůdné ospravedlňování útoku na svrchovaný stát, plné demagogických prohlášení. Je z něj cítit ukřivděnost nad upadající rolí Ruska ve světě od rozpadu SSSR. Obsahuje i jasnou výhrůžku: „Ať se nám kdokoli pokusí postavit do cesty nebo tím spíše vytvořit hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že Rusko okamžitě odpoví a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě nezažili.“ Níže přinášíme přepis Putinova projevu v češtině tak, jak byl zveřejněn na stránkách Kremlu.
Občané Ruska, přátelé, považuji za nutné dnes znovu promluvit o tragických událostech na Donbasu a o klíčových aspektech zajištění bezpečnosti Ruska.
Začnu tím, co jsem řekl ve svém projevu 21. února 2022. Hovořil jsem o našich největších obavách a starostech a o zásadních hrozbách, které nezodpovědní západní politici pro Rusko rok od roku soustavně, hrubě a bezohledně vytvářejí. Mám na mysli rozšiřování NATO na východ, které posouvá svou vojenskou infrastrukturu stále blíže k ruským hranicím.
Je skutečností, že jsme se v uplynulých 30 letech trpělivě snažili dohodnout s předními zeměmi NATO na zásadách rovné a nedělitelné bezpečnosti v Evropě. V reakci na naše návrhy jsme se vždy setkávali buď s cynickým podvodem a lží, nebo s pokusy o nátlak a vydírání, zatímco Severoatlantická aliance se navzdory našim protestům a obavám nadále rozšiřovala. Její vojenská mašinérie je v pohybu a, jak jsem již řekl, blíží se k našim hranicím.
Proč se to děje? Kde se vzal tento drzý způsob mluvení z piedestalu jejich výjimečnosti, neomylnosti a všehoschopnosti? Čím si vysvětlit tento pohrdavý a přezíravý postoj k našim zájmům a naprosto legitimním požadavkům? Odpověď je jednoduchá. Vše je jasné a zřejmé. Koncem 80. let 20. století Sovětský svaz oslabil a následně se rozpadl. Tato zkušenost by nám měla sloužit jako dobré poučení, protože nám ukázala, že ochromení moci a vůle je prvním krokem k naprosté degradaci a zapomnění. Ztratili jsme sebevědomí jen na okamžik, ale stačilo to k narušení rovnováhy sil ve světě.
V důsledku toho přestaly být staré smlouvy a dohody účinné. Přemlouvání a žádosti nepomáhají. Cokoli, co nevyhovuje dominantnímu státu, mocnostem, je odsouzeno jako archaické, zastaralé a zbytečné. Zároveň je vše, co považuje za užitečné, prezentováno jako konečná pravda a vnucováno ostatním bez ohledu na cenu, zneužitelně a všemi dostupnými prostředky. Na ty, kteří se odmítají podřídit, se aplikuje taktika silné ruky. To, co nyní říkám, se netýká jen Ruska a Rusko není jedinou zemí, která se tím trápí. Týká se to celého systému mezinárodních vztahů a někdy i spojenců USA. Rozpad Sovětského svazu vedl k novému rozdělení světa a normy mezinárodního práva, které se do té doby vytvořily – a ty nejdůležitější z nich, základní normy, které byly přijaty po druhé světové válce a do značné míry formalizovaly její výsledek -, se postavily do cesty těm, kteří se prohlásili za vítěze studené války.
Praxe, mezinárodní vztahy a pravidla, která je upravovala, samozřejmě musely brát v úvahu změny, k nimž došlo ve světě a v rovnováze sil. Mělo se tak však dít profesionálně, hladce, trpělivě a s patřičným ohledem a respektem k zájmům všech států i k vlastní odpovědnosti. Místo toho jsme byli svědky stavu euforie vyvolaného pocitem absolutní nadřazenosti, jakéhosi novodobého absolutismu, spojeného s nízkou kulturní úrovní a arogancí těch, kteří formulovali a prosazovali rozhodnutí vyhovující pouze jim samotným. Situace nabrala jiný směr.
Příkladů je celá řada. Nejprve byla proti Bělehradu vedena krvavá vojenská operace bez sankcí Rady bezpečnosti OSN, ale s použitím bojových letadel a raket v srdci Evropy. Bombardování mírových měst a životně důležité infrastruktury trvalo několik týdnů. Musím tato fakta připomenout, protože někteří západní kolegové na ně raději zapomínají, a když jsme se o této události zmínili, raději se vyhýbají mluvit o mezinárodním právu a místo toho zdůrazňují okolnosti, které si vykládají podle svého.
Pak přišly na řadu Irák, Libye a Sýrie. Nezákonné použití vojenské síly proti Libyi a překroucení všech rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o Libyi zničilo tento stát, vytvořilo obrovské sídlo mezinárodního terorismu a uvrhlo zemi do humanitární katastrofy, do víru občanské války, která tam trvá již několik let. Tragédie, která vznikla pro statisíce a dokonce miliony lidí nejen v Libyi, ale v celém regionu, vedla k rozsáhlému exodu z Blízkého východu a severní Afriky do Evropy.
Podobný osud byl připraven i pro Sýrii. Bojové operace, které v této zemi vedla západní koalice bez souhlasu syrské vlády nebo sankce Rady bezpečnosti OSN, nelze definovat jinak než jako agresi a intervenci.
Příkladem, který se od výše uvedených událostí odlišuje, je ovšem invaze do Iráku bez jakéhokoli právního základu. Záminkou byly údajně spolehlivé informace o přítomnosti zbraní hromadného ničení v Iráku, které měly Spojené státy k dispozici. Na důkaz tohoto tvrzení americký ministr zahraničí veřejně držel lahvičku s bílým práškem, aby ji viděl celý svět, a ujišťoval mezinárodní společenství, že jde o chemickou bojovou látku vytvořenou v Iráku. Později se ukázalo, že to všechno byl podvrh a podvod a že Irák žádné chemické zbraně nemá. Neuvěřitelné a šokující, ale pravdivé. Byli jsme svědky lží vyslovených na nejvyšší státní úrovni a vyslovených z vysoké tribuny OSN. Výsledkem jsou obrovské ztráty na lidských životech, škody, destrukce a kolosální nárůst terorismu.
Celkově se zdá, že téměř všude, v mnoha regionech světa, kam Spojené státy přinesly své právo a pořádek, to vytvořilo krvavé, nehojící se rány a prokletí mezinárodního terorismu a extremismu. Zmínil jsem jen ty nejkřiklavější, ale zdaleka ne jediné příklady nerespektování mezinárodního práva.
Do této řady patří sliby nerozšiřovat NATO na východ ani o píď. Znovu opakuji: podvedli nás, nebo, jednoduše řečeno, oblafli nás. Jistě, často slýcháme, že politika je špinavá věc. Mohla by být, ale neměla by být tak špinavá jako nyní, ne v takové míře. Tento typ podvodného chování je v rozporu nejen se zásadami mezinárodních vztahů, ale především s obecně uznávanými normami morálky a etiky. Kde je zde spravedlnost a pravda? Všude jen lži a pokrytectví.
Mimochodem, američtí politici, politologové a novináři píší a říkají, že uvnitř Spojených států vznikla v posledních letech skutečná „říše lži“. S tím lze jen těžko nesouhlasit – je tomu skutečně tak. Neměli bychom však být skromní: Spojené státy jsou stále velkou zemí a rozhodující mocností. Všechny její satelity jí nejen pokorně a poslušně přitakávají a papouškují ji při sebemenší zámince, ale také napodobují její chování a nadšeně přijímají pravidla, která jim nabízí. Proto lze s dobrým odůvodněním a jistotou říci, že celý takzvaný západní blok, který Spojené státy vytvořily k obrazu a podobě své vlastní, je ve svém celku právě tou „říší lži“.
Pokud jde o naši zemi, po rozpadu SSSR se nás vzhledem k celé nebývalé otevřenosti nového, moderního Ruska, jeho ochotě poctivě spolupracovat se Spojenými státy a dalšími západními partnery a jeho prakticky jednostrannému odzbrojení okamžitě pokusili definitivně přitlačit, dorazit nás a zcela zničit. Tak tomu bylo v devadesátých letech a na počátku nového tisíciletí, kdy takzvaný kolektivní Západ aktivně podporoval separatismus a bandy žoldáků na jihu Ruska. Jaké oběti, jaké ztráty jsme tehdy museli utrpět a jakými zkouškami jsme museli projít, než jsme mezinárodnímu terorismu na Kavkaze zlomili vaz! Pamatujeme si to a nikdy na to nezapomeneme.
Přesně řečeno, pokusy využít nás ve vlastním zájmu neustávaly až donedávna: snažili se zničit naše tradiční hodnoty a vnutit nám své falešné hodnoty, které by nás, naše lidi, rozkládaly zevnitř, postoje, které agresivně vnucují svým zemím, postoje, které přímo vedou k degradaci a degeneraci, protože jsou v rozporu s lidskou přirozeností. To se však nestane. To se ještě nikomu nepodařilo a nepodaří se to ani nyní.
Přesto jsme v prosinci 2021 učinili další pokus o dosažení dohody se Spojenými státy a jejich spojenci o zásadách evropské bezpečnosti a nerozšiřování NATO. Naše úsilí bylo marné. Spojené státy svůj postoj nezměnily. Nepovažují za nutné dohodnout se s Ruskem ve věci, která je pro nás zásadní. Spojené státy sledují své vlastní cíle, zatímco naše zájmy zanedbávají.
Tato situace samozřejmě vyvolává otázku: co dál, co můžeme očekávat? Pokud je nám historie vodítkem, víme, že v roce 1940 a na počátku roku 1941 Sovětský svaz vynaložil velké úsilí, aby zabránil válce nebo alespoň oddálil její vypuknutí. Za tímto účelem se SSSR snažil neprovokovat potenciálního agresora až do samého konce tím, že se zdržel nebo odložil nejnaléhavější a nejzjevnější přípravy, které musel provést na obranu před hrozícím útokem. Když konečně začal jednat, bylo už pozdě.
V důsledku toho nebyla země připravena čelit invazi nacistického Německa, které 22. června 1941 napadlo naši vlast, aniž by jí vyhlásilo válku. Země nepřítele zastavila a pokračovala v jeho porážce, což ji však stálo obrovské úsilí. Snaha usmířit si agresora před Velkou vlasteneckou válkou se ukázala být chybou, která náš národ přišla draho. V prvních měsících po vypuknutí bojů jsme ztratili rozsáhlá území strategického významu a také miliony lidských životů. Podruhé už tuto chybu neuděláme. Nemáme na to právo.
Ti, kdo usilují o globální nadvládu, veřejně označili Rusko za svého nepřítele. Učinili tak beztrestně. Nenechte se mýlit, neměli k takovému jednání žádný důvod. Je pravda, že mají značné finanční, vědecké, technologické a vojenské možnosti. Jsme si toho vědomi a máme objektivní pohled na ekonomické hrozby, které jsme slyšeli, stejně jako na naši schopnost čelit tomuto drzému a nikdy nekončícímu vydírání. Dovolte mi zopakovat, že si v tomto ohledu neděláme žádné iluze a naše hodnocení jsou nanejvýš realistická.
Pokud jde o vojenské záležitosti, i po rozpadu SSSR a ztrátě značné části jeho schopností zůstává dnešní Rusko jedním z nejsilnějších jaderných států. Navíc má určitou převahu v podobě několika nejmodernějších zbraních. V této souvislosti nesmí být pro nikoho pochyb o tom, že případný agresor bude čelit porážce a hrozivým následkům, pokud přímo zaútočí na naši zemi.
Zároveň se technologie, a to i v oblasti obrany, rychle mění. Jednou je tu jeden vůdce, zítra jiný, ale vojenské síly na území sousedícím s Ruskem, pokud je připustíme, zůstane na další desetiletí nebo možná navždy, což pro Rusko vytváří stále rostoucí a naprosto nepřijatelnou hrozbu.
Již nyní, s rozšiřováním NATO na východ, se situace pro Rusko rok od roku zhoršuje a stává se nebezpečnější. Vedení NATO navíc v těchto dnech neomaleně prohlašuje, že musí urychlit a zintenzivnit úsilí o přiblížení infrastruktury Aliance k ruským hranicím. Jinými slovy, přitvrdilo svůj postoj. Nemůžeme zůstat nečinní a pasivně sledovat tento vývoj. To by pro nás bylo naprosto nezodpovědné.
Jakékoli další rozšiřování infrastruktury Severoatlantické aliance nebo pokračující snahy o vojenskou přítomnost na ukrajinském území jsou pro nás nepřijatelné. Otázka se samozřejmě netýká NATO jako takového. Slouží pouze jako nástroj zahraniční politiky USA. Problém je v tom, že na území sousedícím s Ruskem, které je, musím podotknout, naším historickým územím, se formuje nepřátelský „protiruský“ režim. Je plně řízen zvenčí a dělá vše pro to, aby přilákalo ozbrojené síly NATO a získalo nejmodernější zbraně.
Pro Spojené státy a jejich spojence je to politika zadržování Ruska se zřejmými geopolitickými dividendami. Pro naši zemi je to otázka života a smrti, otázka naší historické budoucnosti jako národa. To není přehánění, to je skutečnost. Je to nejen velmi reálné ohrožení našich zájmů, ale i samotné existence našeho státu a jeho suverenity. Je to červená linie, o které jsme již mnohokrát hovořili. Oni ji překročili.
Tím se dostávám k situaci v Donbasu. Vidíme, že síly, které v roce 2014 provedly na Ukrajině státní převrat, se chopily moci, udržují si ji pomocí ornamentálních volebních procedur a opustily cestu mírového řešení konfliktu. Osm let, nekonečných osm let jsme dělali vše pro to, abychom situaci urovnali mírovými politickými prostředky. Vše bylo marné.
Jak jsem řekl ve svém předchozím projevu, nemůžete se na to, co se tam děje, dívat bez soucitu. Začalo být nemožné to tolerovat. Museli jsme zastavit to zvěrstvo, tu genocidu milionů lidí, kteří tam žijí a kteří upínali své naděje k Rusku, k nám všem. Právě jejich touhy, pocity a bolest těchto lidí byly hlavní motivací našeho rozhodnutí uznat nezávislost lidových republik Donbasu.
Rád bych dodatečně zdůraznil následující. Přední země NATO, zaměřené na své vlastní cíle, podporují na Ukrajině krajně pravicové nacionalisty a neonacisty, kteří nikdy neodpustí obyvatelům Krymu a Sevastopolu, že se svobodně rozhodli pro sjednocení s Ruskem.
Nepochybně se pokusí přivést na Krym válku stejně jako v Donbasu, zabíjet nevinné lidi stejně jako příslušníci trestných oddílů ukrajinských nacionalistů a Hitlerových kompliců za Velké vlastenecké války. Otevřeně si činí nárok i na několik dalších ruských regionů. Pokud se podíváme na sled událostí a přicházející zprávy, nelze se vyhnout střetu mezi Ruskem a těmito silami. Je to otázka času. Připravují se a čekají na vhodný okamžik. Navíc zašli tak daleko, že usilují o získání jaderných zbraní. To nedopustíme.
Již jsem řekl, že Rusko přijalo novou geopolitickou realitu po rozpadu SSSR. Ke všem novým postsovětským státům se chováme s respektem a budeme tak jednat i nadále. Respektujeme a budeme respektovat jejich suverenitu, což dokazuje pomoc, kterou jsme poskytli Kazachstánu, když čelil tragickým událostem a výzvě z hlediska své státnosti a celistvosti. Rusko se však nemůže cítit bezpečně, rozvíjet se a existovat, pokud čelí trvalé hrozbě z území dnešní Ukrajiny.
Dovolte mi připomenout, že jsme v letech 2000-2005 použili naši armádu k potlačení teroristů na Kavkaze a postavili se na obranu celistvosti našeho státu. Zachovali jsme Rusko. V roce 2014 jsme podpořili obyvatele Krymu a Sevastopolu. V roce 2015 jsme použili naše ozbrojené síly k vytvoření spolehlivého štítu, který zabránil teroristům ze Sýrie proniknout do Ruska. Jednalo se o obranu nás samých. Neměli jsme jinou možnost. Totéž se děje i dnes. Nenechali nám jinou možnost obrany Ruska a našeho lidu než tu, kterou jsme nuceni použít dnes. Za těchto okolností musíme přijmout odvážná a okamžitá opatření. Lidové republiky Donbasu požádaly Rusko o pomoc.
V této souvislosti jsem v souladu s kapitolou VII, článkem 51 Charty OSN, se souhlasem Rady federace Ruska a v rámci plnění smluv o přátelství a vzájemné pomoci s Doněckou lidovou republikou a Luganskou lidovou republikou, ratifikovaných Federálním shromážděním 22. února, přijal rozhodnutí o provedení zvláštní vojenské operace.
Účelem této operace je ochrana lidí, kteří již osm let čelí ponižování a genocidě páchané kyjevským režimem. Za tímto účelem budeme usilovat o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny, jakož i o postavení před soud těch, kteří se dopustili četných krvavých zločinů proti civilnímu obyvatelstvu, včetně občanů Ruské federace.
Nemáme v úmyslu okupovat ukrajinské území. Nehodláme nikomu nic vnucovat silou. Současně slyšíme stále více prohlášení přicházejících ze Západu, že již není třeba dodržovat dokumenty stanovující výsledky druhé světové války, jak je podepsal totalitní sovětský režim. Jak na to můžeme reagovat? Výsledky druhé světové války a oběti, které naši lidé museli přinést, aby porazili nacismus, jsou posvátné. To není v rozporu s vysokými hodnotami lidských práv a svobod v realitě, která vznikla v poválečných desetiletích. To neznamená, že národy nemohou požívat práva na sebeurčení, které je zakotveno v článku 1 Charty OSN.
Dovolte mi připomenout, že lidé žijící na územích, která jsou součástí dnešní Ukrajiny, nebyli při vzniku SSSR ani po druhé světové válce dotázáni, jak chtějí budovat svůj život. Naše politika se řídí svobodou, svobodou samostatně rozhodovat o své budoucnosti a budoucnosti našich dětí. Jsme přesvědčeni, že toto právo svobodné volby musí mít všechny národy žijící na dnešní Ukrajině, každý, kdo o to stojí.
V této souvislosti bych se rád obrátil na občany Ukrajiny. V roce 2014 bylo Rusko povinno chránit obyvatele Krymu a Sevastopolu před těmi, které vy sami nazýváte „nacionalisty“. Obyvatelé Krymu a Sevastopolu se rozhodli pro svou historickou vlast, Rusko, a my jsme jejich volbu podpořili. Jak jsem řekl, nemohli jsme jednat jinak.
Současné události nemají nic společného s touhou porušit zájmy Ukrajiny a ukrajinského lidu. Souvisejí s obranou Ruska před těmi, kdo si vzali Ukrajinu jako rukojmí a snaží se ji využít proti naší zemi a našemu lidu.
Opakuji: jednáme na obranu před hrozbami, které pro nás vytvořili, a před horším nebezpečím, než jaké se děje nyní. Žádám vás, ať je to jakkoli těžké, abyste to pochopili a spolupracovali s námi, abychom co nejdříve obrátili tuto tragickou stránku a společně postupovali vpřed, aniž bychom někomu dovolili zasahovat do našich záležitostí a vztahů, ale rozvíjeli je samostatně, abychom vytvořili příznivé podmínky pro překonání všech těchto problémů a posílili nás zevnitř jako jeden celek, navzdory existenci státních hranic. Věřím v to, v naši společnou budoucnost.
Rád bych se také obrátil na vojenský personál ukrajinských ozbrojených sil.
Soudruzi důstojníci,
vaši otcové, dědové a pradědové nebojovali proti nacistickým okupantům a nebránili naši společnou vlast, aby umožnili dnešním neonacistům uchopit moc na Ukrajině. Přísahali jste věrnost ukrajinskému lidu, a ne juntě, protivníkovi lidu, který Ukrajinu drancuje a ukrajinský lid ponižuje.
Vyzývám vás, abyste odmítli plnit jejich zločinné příkazy. Vyzývám vás, abyste okamžitě složili zbraně a vrátili se domů. Vysvětlím, co to znamená: vojenský personál ukrajinské armády, který tak učiní, bude moci volně opustit zónu bojů a vrátit se ke svým rodinám. Chci znovu zdůraznit, že veškerou odpovědnost za případné krveprolití ponese plně a beze zbytku vládnoucí ukrajinský režim.
Nyní bych chtěl říci něco velmi důležitého pro ty, kteří by mohli být v pokušení zasahovat do tohoto vývoje zvenčí. Ať se nám kdokoli pokusí postavit do cesty nebo tím spíše vytvořit hrozby pro naši zemi a náš lid, musí vědět, že Rusko okamžitě odpoví a následky budou takové, jaké jste v celé své historii ještě nezažili. Bez ohledu na to, jak se budou události vyvíjet, jsme připraveni. Všechna nezbytná rozhodnutí v tomto ohledu byla přijata. Doufám, že má slova budou vyslyšena.
Občané Ruska,
kultura a hodnoty, zkušenosti a tradice našich předků byly vždy mocným základem blahobytu a samotné existence celých států a národů, jejich úspěchu a životaschopnosti. To samozřejmě přímo závisí na schopnosti rychle se přizpůsobovat neustálým změnám, udržovat společenskou soudržnost a připravenosti konsolidovat a mobilizovat všechny dostupné síly k postupu vpřed.
Vždy musíme být silní, ale tato síla může nabývat různých podob. „Říše lží“, o níž jsem se zmínil na začátku svého projevu, vychází ve své politice především z hrubé, přímé síly. Tehdy se uplatní naše rčení o tom, že jsme „samá síla a žádný mozek“.
Všichni víme, že mít na své straně spravedlnost a pravdu je to, co nás činí skutečně silnými. Je-li tomu tak, těžko bychom nesouhlasili s tím, že právě naše síla a připravenost k boji jsou základem nezávislosti a suverenity a poskytují nezbytný základ pro budování spolehlivé budoucnosti vašeho domova, vaší rodiny a vaší vlasti.
Vážení krajané,
Jsem si jist, že oddaní vojáci a důstojníci ruských ozbrojených sil budou plnit své povinnosti s profesionalitou a odvahou. Nepochybuji o tom, že státní instituce na všech úrovních a specialisté budou efektivně pracovat na zajištění stability naší ekonomiky, finančního systému a sociálního blahobytu, a totéž platí pro vedení podniků a celou podnikatelskou komunitu. Doufám, že všechny parlamentní strany a občanská společnost zaujmou konsolidovaný, vlastenecký postoj.
Budoucnost Ruska je nakonec v rukou jeho mnohonárodnostního lidu, jak tomu bylo vždy v naší historii. To znamená, že rozhodnutí, která jsem přijal, budou vykonána, že dosáhneme cílů, které jsme si stanovili, a spolehlivě zajistíme bezpečnost naší vlasti.
Věřím ve vaši podporu a nepřemožitelnou sílu, která má kořeny v lásce k naší vlasti.
Vladimír Vladimírovič Putin, 24. 02. 2022
Echo24: Co bylo v mírové dohodě mezi Ukrajinou a Ruskem? Welt zveřejnil její text. Dohoda mohla ukončit válku.
Krátce po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 připravili vyjednavači obou stran mírovou smlouvu, která byla podle dříve zveřejněných zpráv, blízko podpisu. Následně ale Kyjev po návštěvě tehdejšího britského premiéra Borise Johnsona od jednání odstoupil a válka, ve které jsou zřejmě už stovky tisíc mrtvých, pokračuje více než dva roky. Německý list WELT AM SONNTAG má k dispozici exkluzivní kopii sedmnáctistránkového dokumentu mírové dohody. Dnes částečně zveřejněný dokument shrnula ukrajinská agentura UNIAN. Podle Weltu se i po více než dvou letech války tato dohoda zpětně jeví jako výhodná.
Německý nedělník zveřejňuje návrhu smlouvy, na kterém se obě válčící strany dohodly k 15. dubnu 2022. Pouze několik bodů zůstalo „otevřených“. Měli je osobně projednat ruský prezident Vladimir Putin a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na summitu, který se ale nikdy nekonal. Poté, co Ukrajina začala dosahovat větších úspěchů na bojišti, tedy vytlačila Rusy z okolí Kyjeva a Charkova, Rusko ustoupilo od svých maximalistických požadavků a strany začaly vypracovávat návrh této mírové dohody.
Podle dokumentu byla Ukrajina povinna:
Dodržovat „trvalou neutralitu“, tj. vzdát se členství ve vojenských aliancích včetně NATO;
odmítnout výrobu nebo získání jaderných zbraní, nevpustit do země cizí vojska a nepouštět do země zbraně;
neposkytovat svou infrastrukturu, včetně letišť a námořních přístavů, jiným zemím;
neprovádět vojenská cvičení se zahraniční účastí a nezapojovat se do žádných vojenských konfliktů;
právně zakázat „fašismus, nacismus a agresivní nacionalismus“.
Kreml se měl zavázat k těmto bodům:
žádné další útoky na Ukrajinu;
v případě útoku na Ukrajinu by garantující země byly povinny podpořit Ukrajinu do 3 dnů;
Rusko by nebylo proti bezpečnostním zárukám Ukrajině ze strany jiných zemí, tento bod byl podobný pátému článku NATO;
okupované části Doněcké a Luhanské oblasti by byly částečně ponechány Rusku. Krym a přístav Sevastopol by byly z bezpečnostních záruk vyloučeny, což by fakticky znamenalo předání kontroly nad poloostrovem Rusku.
Rusko chtělo do smlouvy zahrnout také Bělorusko, zatímco Ukrajina chtěla zahrnout Turecko.
Během jednání Rusko uvedlo, že je připraveno stáhnout své vojáky z Ukrajiny, ale nikoli z Krymu a části Donbasu. Hlavy států měly o podrobnostech stažení vojsk jednat přímo. V komentářích pro WELT to potvrdili dva ukrajinští vyjednavači.
Podle německého listu se text mírové dohody obecně podobá tzv. Istanbulskému komuniké. Jde o dvoustránkový dokument, jehož kopii má rovněž Welt k dispozici. Ukrajina v něm představila své požadavky před jednáním vyjednavačů 29. března 2022 v Istanbulu. Komuniké obsahovalo klauzuli o tom, že status Krymu má být vyjasněn na jednáních během příštích deseti až patnácti let. Tento požadavek však již není součástí konečného návrhu mírové smlouvy.
Nevyřešena zůstala také otázka budoucí velikosti ukrajinských ozbrojených sil. Podle Dodatku 1 Moskva požadovala, aby Kyjev zredukoval svou armádu na 85 tisíc vojáků, v ukrajinské armádě v současnosti slouží asi milion příslušníků. Ukrajina požadovala armádu o velikosti 250 000 vojáků.
Názory se lišily i ohledně množství vojenské techniky. Rusko požadovalo snížení počtu ukrajinských tanků na 342, zatímco Kyjev chtěl počet zachovat na čísle 800. Ukrajina souhlasila se snížením počtu svých obrněných vozidel na 2400, zatímco Rusko požadovalo, aby jich zůstalo jen 1029. Podle Moskvy si měla Ukrajina ponechat pouze 519 dělostřeleckých systémů, Kyjev požadoval 1900.
Ukrajina si chtěla ponechat 600 raketových systémů s dosahem až 280 kilometrů, podle ruského plánu jich mělo být jen 96 a to s maximálním dosahem 40 kilometrů. Moskva navíc požadovala, aby na Ukrajině zůstalo 102 stíhaček a 35 vrtulníků, Kyjev trval na 160 letadlech a 144 helikoptérách. Podle ruských plánů by zůstat Ukrajině dvě válečné lodě, Ukrajinci trvali na osmi.
Podle německého nedělníku, i když klíčové body dohody zůstaly otevřené, návrh ukazuje, jak blízko byly strany v dubnu 2022 k možné mírové dohodě. „Putin a Zelenskyj měli vyřešit zbývající rozpory při osobním jednání, ale po slibném summitu v Istanbulu předložila Moskva další požadavky, s nimiž Kyjev nesouhlasil.“ Mezi takové požadavky, které jsou pro Ukrajinu nepřijatelné, patřilo učinit z ruštiny druhý úřední jazyk, zrušit vzájemné sankce a zastavit soudní spory u mezinárodních soudů.
----------------------------
------------------------------------------------------------------------
Milí čtenáři, přátelé, děkuji vám za podporu velice velmi!
Kniha stojí 390,- Kč plus poštovne 79,- Kč
----------------------------------------------------
"Bůh žehnej dílu našemu"
Ladik
Je to trochu delší, ale pokud takhle promlouvá Putin k národu, tak se nedivím, že je v Rusku velmi oblíbený. A opravdu nevím o někom v EU, kdo by ho"ukecal". A moc by mě zajímalo, kdo si vezme na triko tu hromadu mrtvých v naprosto zbytečné válce, která vůbec nemusela začít a po dvou měsících vlastně mohla skončit.