Nedělni "Větičky 24.08.2025" - Předválečný deník III
- Větva
- před 4 dny
- Minut čtení: 3
Nova knižka je jak nove děcko.
Člověk z teho ma radost jak cyp, aji když už to je knižka sedumnacta... no a co?
Třeti dil trilogie začina v unoru tohoto roku, měsic po nastupu noveho koštěte do Bileho baraku. Koště začalo zametat velice dobře, pak se to začalo zadrhavat. Rusko-amerycku valku na uzemi Okrajiny nezastavil za 24 hodin, v dalšich tydnach je těžko řict, jestli vic robil, než mluvil, anebo vic mluvil, než robil, každopadně to obdobi skončilo dnem 22. června 2025, kdy zautočil na jiny stat. Bez suhlasu Rady bezpečnosti, bez pověřeni OSN... prostě tam poslal letadla s raketama a rozjebal iransky jaderny program. Anebo ni? Byla to enem hra, aby se židovsky vlk nažral a perska koza zustala cela? Anebo opačně? Šlo o vyměnu garnytury v nejvyššim vedeni perskeho statu? Čert vi. To se dozvime později.
Každopadně, jestli chcete mět pisemny zaznam eto zvlaštni doby doma, piště. Bo nic neni zničitelnějšiho než včerejši zaznamy na webu. Ten papir přece enem cosik vydrži.
Ladik Větvička, Chujland
----------------------------
------------------------------------------------------------------------
Milí čtenáři, přátelé, děkuji vám za podporu velice velmi!
Kniha stojí 390,- Kč plus poštovne 79,- Kč
Tuž tak.
Tady je předmluva:
V neděli 22. června 1941 v ranních hodinách zaútočil Hitler na SSSR.
V neděli 22. června 2025 v ranních hodinách zaútočil Trump na Írán.
Tentokrát nepotřeboval ani rozhodnutí OSN jako v Libyi, ani vymyšlené vlastnictví
zbraní hromadného ničení jako v Iráku, dokonce si nevymyslel ani žádné krycí
causus belli jako v případě jiných agresivních akcí USA, a že jich za posledních
80 let bylo.
Název Předválečný deník tak bohužel nezůstal jen v provokativní rovině
a je symbolické, že závěrečnou kapitolu píšu právě v neděli 22. června.
V předmluvě k prvnímu dílu jsem napsal:
„Vím, název „Předválečný deník 2025“ je provokativní. Přál bych si, aby
provokativním i zůstal, i když procesy, které se odehrávají na pozadí dnešního světa,
ukryté mimo pohled pseudonovinářů dnešních režimních médií, nasvědčují tomu,
že i na dnešní časy budeme brzy s lítostí vzpomínat tak, jako dnes vzpomínáme
na doby relativní svobody slova z počátku desátých let tohoto století, které jsou
už dávno pryč. Přeji si, ať nám to ještě chvilku vydrží…“
Tak nám to tedy příliš dlouho nevydrželo. Přemýšlím, jestli takhle vypadala i ta letní
neděle v červnu 1941.
Korektury dělám na levém břehu řeky Dněstr, v takzvané Podněsterské moldavské
republice, kterou uznaly jen tři státy, též nikým jiným neuznané – Karabach, Abcházie
a Jižní Osetie. Karabach už neexistuje, byl kompletně etnicky vyčištěn. Na druhém
břehu řeky se dívám na klidnou moldavskou vesnici, na naší i na druhé straně řeky
se koupou děti. Není se co divit, je příjemných 28°C a to, co se stalo dnešního rána,
pro ně není důležité, tak jako to nebylo důležité toho tehdejšího červnového rána.
Obávám se, že jsem tady naposledy. Protože pro příští návštěvu už budu potřebovat
ruské vízum. A místní obyvatelé proti tomu nebudou nic namítat, protože si to již
přes třicet let přejí…
Svět je divné místo k životu.
Ladik Větvička, Tiraspol, Podněstří, neděle 22. června 2025
----------------------------------------------------
"Bůh žehnej dílu našemu"
Ladik
👍