Schuzka u Štefana Bandery

Pokračovani z obrazove leportaže z navštěvy u sudruha Bandery v jeho rodne vesnici na vychodni Haliči (Rakusko-Uhersko, později Polsko, SSSR, Německo, SSSR, dnes Ukrajina).


Štefan se narodil symbolicky prvniho ledna v Rakusku-Uhersku, tedy jako naš krajan, v roce 1909. Všimněte se, že ty devitky se mu staly osudove.

Vychodni Halič, v kere se narodil, měla podle anglickeho lorda Curzona připadnut po prvni světove podle narodnostniho složeni Rusum, připadně Ukrajincum. Nicmeně oblast si v roce 1919 přisvojili proti veškere narodnostni logice Polaci, do polskeho statu se tak dostaly oblasti s většinovym osidlenim Ukrajincu nebo Bělorusu. Zapad neprostestoval, bo byl rad, že občanska valka a vznikajici bolševicky stat bude posunuty vic na vychod. To bylo Štefanovi deset roku.

V roce 1929, když mu bylo dvacet, vstupil do Organyzace ukrajinskych nacionalistu (OUN), v kere aktyvně vystupoval proti polske nadvladě (okupaci?) na uzemi většinově osidlenem Ukrajincama, bojoval a vystupoval tajak Petr Bezruč proti polskemu vzdělavacimu systemu a polonyzaci. Na rozdil od teho chlopa bez ruky byla ovšem OUN aktyvnějši, o čemž svědči vražda zaměstnanca sovětskeho konzulata, ředitela lvovskeho gymnazia ve Lvově a hlavně polskeho minystra vnitřku. To už bylo aji na polsku spravu moc, tak mladeho, pětadvacetileteho Štefana spolu s dalšima sedmi členama OUN zatkly a Štefan dostal trest smrti. Ten byl na zakladě dohody mezi polskym vedenim a ukrajinsku stranu změněny na doživoti.