Zakazana literatura: Likvidace bílé rasy

Tak jestli Hovory s generalem Mladičem byla idealni literatura do Bosny, Robot na konci tunela idealni do Albanie, pak Likvidace bile rasy je idealni knižky na vylet do brusele, centra Protievropská unie.

S knižku Hovory s generalem Mladičem mam fajny zažitek, i když vubec nemusel dopadnut dobře. Nedaleko Srebrenice mě zastavila policejni kontrola, že mi nesviti světlo. Byli protivni a trvali na tym, že si to musim na mistě vyměnit. To už je u policajta taky zvyk, čim je hlupši, tym robi většiho machra. Naštěsti sem měl žarovku nahradni, odevřu kufer a ztuhnul sem, bo hned nahoře ležela Rajkova knižka, kera ma na tytulni straně podobiznu generala Mladiča.

„Co to je?“ povida policajt. Nevypadal moc nadšeně. Srebrenica je sice součast Republiky srbske, ale Bosňaku tu žije tež dost. Těžko řict, na či straně byl policajt. Cosik vyhybaveho sem mu řekl, abych nenaštval ani jednu, ani druhu stranu. „A jak se v te knižce o generalovi piše? Pozityvně nebo negatyvně?“ A fčil sem byl v dupě, to už se okecat moc nedalo. Vsadil sem na jednu kartu a povypravjal sem mu, o čem knižka je a jak ju Rajko napsal.

„Tuž ode mně Rajka pozdravujte a vzkažte mu, že mu držim palce, bo je to spravedlivy chlop. Mnoho oběti muslimskeho řaděni jsem osobně pohřbival.. Mimochodem, to světlo neměň. V dalši vesnici je u pumpy servis, řekni, že tě posila Dragomir…“