Nedělní "Větičky 27.07.2025" - Stav česke justice a politiky je přišerny...
- Větva
- před 12 hodinami
- Minut čtení: 12
David Martínek: Protest Ukrajinců proti Zelenského vojenské diktatuře signalizuje, že ukrajinskému režimu začíná téct do bot. Protesty jsou prvním krokem ke vzpouře proti banderovskému Gileádu. Odpor ale přichází pozdě. Přichází v okamžiku, kdy je již Ukrajina v situaci, kdy ani pád režimu nedokáže zamezit hrozivým následkům války. Je evidentní, že protesty mají podporu Západu. Téhož Západu, který tento režim instruoval, podporoval, vyzbrojoval, zasahoval do jeho fungování a podporoval politiku, vedoucí k bratrovražedné válce. Režim se začíná hroutit, ale ještě není konec. Zelenský, tragická postava ukrajinské politiky je jen pokračováním série mizerných vládců, které si Ukrajina od osamostatnění v roce 1991 sama zvolila. Jestliže jeho nástup byl spojen s nadějemi, že ukončí bratrovražednou válku na jihovýchodě země a najde rozumný, balancující vztah jak s Evropou, Amerikou i Ruskem, omezí korupci, posílí demokratické instituce a ukrajinský stát bude v prostředí bývalých států sovětské říše fungovat jako most mezi západem a východem, tak v této roli jednoduše selhal.
Zelenský nedokázal změnit politiku násilí a trvalé konfrontace, prosazovanou ukrajinskými nacionalisty. A posléze evidentními nacisty. Přiznejme, pokusil se o to. V jednání s polními veliteli, kteří se mu ale jednoduše vysmáli.
Stát, řízený oligarchy, vlastnící soukromé armády není státem. Stát je o koncentraci moci do rukou lidem zvolených zástupců. Zelenský, namísto potlačení moci militantů a oligarchů, se nakonec rozhodl, že bude pokračovat v politice předchůdců, proti kterým se původně vymezoval. Rozhodnutí, že obsadí vzbouřený Donbas a Luhansk vojensky byla osudová chyba. Konfrontace a potlačení odporu, namísto dialogu, je nástroj politiky, sloužící jen k odvedení pozornosti od vlastních vnitřních problémů. Rozhodnutí, které režimu vydláždilo cestu k válce. A ruské invazi.
Možnost zastavit válku v zárodku, v roce 2022, Zelenský za povzbuzování Západu odmítl.
Uzavřít mír a dohodu na počátku války by bylo riskantní a nesmírně obtížné politické rozhodnutí. Ale bylo by správné.
Zelenský vsadil na konfrontaci a podporu Západu. Namísto uklidnění situace a rychlé dohody s Ruskem nechal Zelenský vtáhnout Ukrajinu do dlouhodobého západního konfliktu s Ruskem.
Jako hloupá loutka se poté nechal vláčet západními vůdci před kamerami západních televizí. Přijímal pocty od západních vládců, aby jim výměnou za podporu ochotně podepisoval smlouvy na dodávky zbraní. Za cenu extrémních dluhů a fatálního a dlouhodobého zadlužení Ukrajiny.
Pravidlem politiky je rčení: Smyslem války není válka samotná, ale dluh, který válka vytvoří.
Ukrajina bude za Zelenského špatná politická rozhodnutí splácet po desetiletí. Aby nakonec, v podmínkách totální podřízenosti vynucené situací na frontě poskytl Americe a Donaldu Trumpovi 50% práva na ukrajinské surovinové zdroje. Formou podepsané Dohody o minerálech. To je skutečný výsledek jeho politiky.
Zelenský po ruské invazi zavedl v zemi totální kontrolu. Zatímco západní propagandisté vykreslovali režim jako demokracii, jeho suita ovládla prakticky všechny aspekty moci. Z někdejších rozjásaných teorií o porážce Ruska je prach. Dnes vidíme reálný výsledek. Diktaturu, v níž jsou odvedenci odvádění a unášení z ulic, z domovů, násilím a bitím. K výkonu vojenské služby a podepisování smluv jsou na základnách donucováni brutálními postupy.
Ze země není možné svobodně odejít. Tohle, je demokracie?
Hodnocení fialové vlády po dvou a půl letech – po dalším roce musíme konstatovat, že vše se ještě zhoršilo. Snad už je tedy všem jasné, že se jedná o kolaborantskou vládu škůdců této země:
Současná vláda České republiky, vedená premiérem Petrem Fialou, nastupovala s příslibem kompetence, transparentnosti a odpovědné správy. Po více než dvou a půl letech v úřadu je však stále obtížnější tyto sliby obhájit. Ve světle aktuální ekonomické situace, nepřesvědčivé zahraniční politiky, rostoucího napětí ve společnosti a problémů s důvěrou občanů se ukazuje, že místo systémových reforem a konsolidace státu jsme svědky série přešlapů, nekoncepčních kroků a ztracené šance.
Ekonomika: Inflace, daně a neřešené strukturální problémy
Ekonomická politika vlády působí spíše jako improvizace než strategie. Přestože se kabinet rád chlubí konsolidačním balíčkem, realita je pro občany tvrdá: vysoká inflace dlouhodobě decimuje úspory i kupní sílu, zatímco vláda zvyšuje daně a snižuje dostupnost některých služeb. Namísto prorůstových opatření a podpory domácího průmyslu jsme svědky škrtů, které dopadají nejvíce na střední a nižší vrstvy. Chybí vize daňové reformy, důchodového systému i efektivní digitalizace veřejné správy.
Zahraniční politika: Věrnost bez vlastní iniciativy
V oblasti zahraniční politiky vláda pokračuje v jednoznačné orientaci na EU a NATO, což samo o sobě není špatně. Problém je, že Česko stále častěji působí jako pasivní přihlížející spíše než jako aktivní hráč, který by prosazoval vlastní národní zájmy.
Bezvýhradná podpora Ukrajiny, bez odpovídající domácí debaty a jasně definovaných cílů, vyvolává u části společnosti frustraci. Místo diplomatické vyváženosti a budování širších vztahů (např. s V4, Balkánem nebo Izraelem), se ČR profiluje jako poslušný následovník unijního mainstreamu.
Sociální politika: Důchody, zdravotnictví, školství na pokraji kolapsu
Sociální systém je dlouhodobě přetížený a vláda není schopna navrhnout účinné reformy. Důchodová reforma byla s velkou pompou oznámena, ale její konkrétní podobu stále nikdo neviděl. Zdravotnictví čelí vyčerpanému personálu, nedostatku léků a stagnaci investic. Školství se potýká s podfinancováním, přetížením učitelů a odcházejícími odborníky.
Namísto dlouhodobé strategie a investic do lidského kapitálu jsme svědky pouze hasení požárů – a to velmi opožděně.
Transparentnost a právní stát: Dvojí metr a vyprázdněné sliby
Současná vláda slibovala transparentnost a konec klientelismu. Výsledkem je ale spíše série politických kauz, kontroverzních personálních rozhodnutí a rostoucí podezření z propojení politiky a byznysu. Střet zájmů, který byl tak často vyčítán předchozímu premiérovi, se v různých formách objevuje i nyní – jen v sofistikovanějších podobách.
Boj s korupcí stagnuje, zákony o střetu zájmů se nikam neposunuly, a důvěra veřejnosti v instituce klesá.
Komunikace s veřejností: Arogance, odtrženost a rozdělování společnosti
Jedním z největších selhání vlády je její komunikace. Premiér i ministři často vystupují arogantně, s pocitem morální nadřazenosti a bez snahy o skutečný dialog s občany. Kritici jsou nálepkováni, obavy veřejnosti zlehčovány a každá jiná perspektiva než vládní je prezentována jako dezinformace.
Vláda tak přispívá k prohlubování příkopu mezi elitami a zbytkem společnosti – což v konečném důsledku vede k radikalizaci a nárůstu nedůvěry v demokratický systém.
Závěr: Promarněná šance a rostoucí deziluze
Vláda, která měla být symbolem profesionality a změny, se stala synonymem stagnace, odtrženosti a neschopnosti čelit výzvám moderní doby. Česko tak ztrácí čas, důvěru lidí i pozici v mezinárodním prostředí.
Pokud se kabinet nezastaví a nepodívá do zrcadla, hrozí, že jeho odkazem nebude obrat k odpovědné správě, ale zklamaní občané a hlubší krize demokracie.
Parlamentní listy: „Pro mne je nepochopitelné, že policie a orgány činné v trestním řízení vykazují poměrně velkou míru jakési slepoty a tolerance k Oganesjanovi a jeho gangu,“ upozorňuje investigativní novinář Pavel Cimbál, který se specializuje na tento gang a dlouhodobě detailně mapuje jejich činnost. Kvůli tomu se i on sám stal terčem jejich útoků, kdy terorizujou jeho i jeho staré rodiče.
Ničí majetek, šikanují, napadají a urážejí staré lidi a ty, které vládní režim označí za nepohodlné. Vše natáčejí a umisťují na sociální sítě. Na tom vydělávají miliony. „Policie proti nim nemůže zasáhnout a soukromě mi řada z nich říká, že už toho mají dost. Soudní jednání Oganesjan a jeho komplicové protahují, jak to jen jde,“ popisuje Pavel Cimbál, který byl tento týden u jednoho z řady soudních stání s Oganesjanem. On a skupina kolem tohoto potomka arménského migranta recidivisty Mikaela Oganesjana, který má tři podmínky a hrozí mu až rok vězení, publikuje pod nickem Mike je Pán nebo Mike detektiv a sledují ho především děti, které k šikaně nabádá také. Varuje před ním dlouhodobě i Česká televize.
„Používají stejnou taktiku vulgarity a provokace,“ líčí Ivan Smetana z KTV live, který vysílá na facebooku, kde má přes 166 tisíc sledujících. Ten byl začátkem tohoto týdne svědkem incidentu ve vrátnici sídla Komunistické strany po tiskové konferenci, kde Hnutí STAČILO! oznámilo, že se domluvilo na kandidatuře spolu se Sociální demokracií. Janu Maláčovou si tu vyhlédli provokatéři z Oganesjanovi skupiny, které zaměstnává a točí pro něj. Mimo jiné i proto, že on sám už má zákaz se k řadě lidí přiblížit,“ doplňuje Pavel Cimbál.
Mainstreamová média o útocích informují zaujatě.
„Tady vyprovokovali Romana Rouna, který je tiskový mluvčí STAČILO! Ten přišel na pomoc mně a staré paní ve vrátnici, kterou nestoudně uráželi, anižby jim něco udělala. To oni nejraději, zaměřují se na starší lidi a ty, kteří se nemohou bránit,“ líčí Ivan Smetana.
„Tato skupina se poslední dobou zaměřuje i na hnutí STAČILO! a opoziční strany a názorové oponenty této vlády. Byl to už několikátý útok na ně. Takže Roman Roun prostě přišel až když už se Pšenákova hysterie vystupňovala; to je jeden z Oganesjanových poskoků. Vždycky najímá ne zrovna intelektuální výkvět. Tak toto byl jeden z nich, Vojtěch Pšenák.
Roun přišel k němu, chytil ho a prostě ho vyvedl ze soukromého prostoru. Pšenák u toho kvičel a choval se nesmírně nenávistně. Z celé akce pak sestříhal gang video a pouštěl po sítích s tím, že oni byli bezdůvodně napadeni.
To mě ani neudivilo po tom všem, co jsem si s nimi i já za poslední léta prošel, co mě ale šokovalo, bylo to, jak mainstreamová média z toho udělala neodůvodněný útok Romana Rouna na Pšenáka. Naštěstí jsem byl při tom a všechno točil, jak už to dělám, takže je tam přesně i vidět celý záběr, který pak ostatní pouštěli sestříhaný jen tak, aby se to hodilo té problematické skupině a provládním médiím,“ líčí Ivan Smetana.
Vše se ještě vystupňovalo, když se rozhodl podpořit petiční stánek před Úřadem vlády. „Udělal jsem si tam vlastní stanoviště a točil jsem a živě vysílal to, co se tam děje. Protože byly snahy to ututlat nebo informovat o tom, že je to jen akce nějakých podivínů a ne kritika vlády,“ líčí. Stánek se dlouhodobě nedařilo legálními cestami kvůli shromažďovacímu a petičnímu právu odstranit, na což si dlouhodobě premiér i ministr vnitra stěžovali.
Začali tedy jednat tito jejich lidé, sympatizanti, aktivisté, inspirováni povětšinou Pavlem Novotným, s nímž se na útocích na stánek domlouval i Oganesjan a jeho parta. Ke stánku pak chodili, házeli na lidi v něm exkrementy, ničili věci a obtěžovali je. Vše u toho natáčeli a pouštěli na sociálních sítích a za placené odběry. Ivan Smetana toto všechno vysílal a informoval o tom, jak to bylo doopravdy a vyvracel mýty. I proto si ho vzali na mušku pak.
„Mimochodem partička má prsty v polití vozidla, se kterým jezdím, nejen exkrementy v Praze ze dne 7. 9. 2024, kdy mi vznikla škoda za vyčištění vozidla cca 16 000 Kč, tak i ze dne 22. 9. 2024. Ukradli mi poznávací značku, vypustili pneumatiky a polili celé auto kečupem, který rozleptal těsnící gumy u dvou oken se škodou dalších 3 tisíc korun, a to nepočítám několikrát vypuštěné pneumatiky, které vždy prohlédl pneuservis, protože nejprve začali provrtáním pneumatiky, kdy nic netušící řidička vozidlem odjela na veřejnou komunikaci a po chvíli volala, že má prázdné pravé přední kolo. Tohle už nebyla klukovina a mohla se zabít.
Další útok na stejné vozidlo provedli o necelé dva týdny později ve 2.00 hodiny ráno, kdy všichni v okolí spali. Polili vozidlo mého zaměstnavatele kečupem, opět ukradli značku a vypustili pneumatiky. Oni nejsou moc kreativní, v podstatě pořád opakují totéž. Policie ČR řešila v naší zemi pouze 3 polití kečupem, a to polití Ruské ambasády v roce 2024, které má na svědomí Oldřiška Blujová a zastupitel Vojtěch Pšenák. Oba z Oganesjanova gangu.
Druhé bylo polití kečupem petičního stánku před Úřadem vlády Vojtěchem Pšenákem. Třetí polití kečupem bylo polití vozidla mého zaměstnavatele ve Frýdku-Místku. Jaká to náhoda, že se v roli reportérů, kteří přijeli natáčet ve stejný den třetího polití kečupem, objeví zrovna recidivista Oganesjan, Blujová, Pšenák a Smejkal. Tedy tvrdé jádro Oganesjanových pohůnků. A právě ve stejný den pak došlo k druhé šikaně staré a nemocné paní, která nedávno zemřela.
V ten den svým jednáním v rámci natáčení nepravdivých výplodů pro Oganesjanovu rodinu několikrát zhoršili zdravotní stav staré paní a video zhoršení jejího stavu již vidělo vedení policie ve Frýdku-Místku. Sdělil jsem jim, že záležitost budu řešit po vlastní ose a video důkaz nemíním dávat do složky, ze které by ho tato psychopatická a asociální rodina Oganesjanových vytáhla a prodávala dětem na Herohero.
Každý grázl si teď může dovolit napadat lidi a ničit majetek
Bude až součástí důkazů u soudu, kdy první se nám blíží, a to s Oldřiškou Blujovou, za napadení mé osoby a křivého obvinění před Úřadem vlády ČR, kde se ze mě snažila udělat člověka, který mlátí ženy. V té věci sama policii přiznala, že to byla právě ona, kdo neustále útočil na Ivana Smetanu, tedy mne, kdy mě škrábala a kopala do hlavy. Já ji jen zákonně zadržel do příjezdu PČR a opětovně, světe, div se, se ukázalo, že nám tato slečna celou dobu lhala, protože se prezentovala jako Tereza Hofová.“
Oganesjan a jeho spolupracovníci se nyní zaměřují především na akce proti STAČILO! Nedávno Kateřině Konečné ukradli opět značku, na mítincích ji a další lidi ze STAČILO! pronásledují a vše točí a záběry pak manipulují. Nedávno se na pozvání europoslance SPOLU dostali do Evropského parlamentu, kde pronásledovali Ondřeje Dostála a poté opět Kateřinu Konečnou.
„U nás si teď každý grázl může dovolit napadat lidi, ničit majetek, denně rušit noční klid, sprostě nadávat dětem či starým lidem a občanů se nikdo nezastane. Jsem právník a z přesvědčení demokrat, ale je stále těžší vysvětlovat občanům, že nemají chtít změnu režimu a vládu tvrdé ruky. Mají mě za naivního,“ řekl nedávno Ondřej Dostál, Europoslanec za STAČILO! v rozhovoru pro ParlamentnÍListy.cz, kde podrobně popisoval, co se dělo v parlamentu.
Tito lidé mají podle očitých svědků vždy stejný scénář. „Vždycky jsou to urážky, vstupování do komfortní zóny, tedy přijdou k vám velice blízko, pomalu vám strčí telefon do obličeje a nechtějí poodstoupit, nedovolí vám odejít. Jen tak stojí a začnou vás urážet.
Dělají to tak, aby vám zabránili odejít od nich, takže vy pak nemáte jinou možnost, než je odstrčit, a to oni pak začnou natáčet, začnou ječet, případně z jemného postrčení udělají pád, jakože jste je shodil, a to všechno točí. Pak to sestříhají jen ten kousek od toho momentu, a pokud si netočíte hned od první interakce s nimi video také, tak nemáte šanci se obhájit. Mají vždy jasný scénář, co potřebují natočit. Nikdy to nemá nic společného s realitou a videa se stříhají tak, aby z obětí vždy udělali hlupáka a oni byli ty chudinky,“ líčí Ivan Smetana zkušenost, kterou potvrzují všechny oběti Oganesjana a jeho gangu a nazývají to jako provokaci, hraní oběti a poté manipulaci se záznamem. Často pak ještě volají policii s tím, že jsou oběti.
Systém formálně funguje, ale morálně padl
„Jak je možné, že si tato asociální rodina Oganesjanových může dělat, co chce? Tedy prozatím, protože současná vláda nepotřebuje chytré voliče. Potřebuje lehce manipulovatelný dav, který jim skočí na cokoliv, a to rádoby zábava Mike Oganesjana splňuje. Co tak může vyrůst z mládeže, která mu hltá jeho setříhaná videa nezakládající se na pravdě a ještě se u toho dobře baví, protože šikana je prostě cool, pokud se netýká jich samotných. V davu jsou hrdinové, ale jako jedinci naprosto selhávají,“ podivuje se Ivan Smetana, který nemá už na základě svých dosavadních zkušeností příliš důvěry v českou justici a bezpečnostní složky.
„Systém formálně funguje, ale morálně padl. Soudy a policie jsou často politicky řízené nebo pasivní. Viníci unikají, oběti jsou ignorovány. Pokud máte správné kontakty nebo jste „užitečný“, jako Oganesjan, můžete si dovolit prakticky cokoliv. Stojíme na pokraji krize důvěry ve stát. Pokud spravedlnost neplatí pro všechny, není to spravedlnost. A pokud člověk natáčí nepravosti a za to je zatýkán, umlčován, napadán a démonizován, něco je zásadně špatně,“ poznamenává Ivan Smetana.
Víte, jak se projevuje totalita?
⚖️ Ticho za zavřenými dveřmi. Proces s pplk. Kratochvílem připomíná soudní praktiky z dob protektorátu
Jako mrazivé divadlo za zavřenými dveřmi. Dne 21. července 2025 začalo řízení proti pplk. Ivanu Kratochvílovi a několika dalším členům Československých vojáků v záloze za mír. Během několika minut však bylo jednání odročeno, a to z důvodu, který zní téměř absurdně: na chodbě bylo příliš mnoho lidí.
A co víc – příště už veřejnost nesmí přijít vůbec.
Případ, který vyvolal pozornost nejen občanské společnosti, ale i právníků a historiků, tak nabírá nečekaný směr: soud se koná, ale bez očí veřejnosti.
Ivan Kratochvíl a další čelí velmi vážným obviněním podle těchto paragrafů:
§ 310 Trestního zákoníku – Rozvracení republiky:
Trest až 15 let odnětí svobody, v případě organizované skupiny až výjimečný trest.
§ 314 – Sjednání útoku proti České republice:
Pokud měl být čin směřující k násilnému svržení zřízení připravován s cizí mocí.
§ 318a – Účast na ozbrojené skupině:
Nový paragraf z r. 2021, umožňující trestání i neformálních struktur, pokud se „jeví“ jako potenciální hrozba.
§ 356 – Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
V překladu: muži, kteří nosili maskáče, mluvili o národní suverenitě, kritizovali NATO a vládní politiku a pořádali přednášky o geopolitice, jsou dnes postaveni před soud jako „ozbrojená skupina“, která chtěla rozvrátit republiku.
Neveřejný soud: Protiprávní krok?
Podle § 199 odst. 1 Trestního řádu platí jasné pravidlo:
„Hlavní líčení je veřejné.“
Vyloučení veřejnosti může soud nařídit pouze výjimečně a musí to řádně odůvodnit – např. ochranou utajovaných skutečností (§ 200), mravnosti, svědků nebo bezpečnosti osob. Ale důvod "na chodbě bylo moc lidí"?
To není výjimka.
To je výsměch.
„Slyšela jsem, jak se v síni čte rozsudek, už je napsaný," sdělila jedna z podporovatelů.
Pokud je to pravda, nejde o soudní řízení, ale o inscenaci. A pokud to pravda není, proč se soud brání veřejnosti?
V době německé okupace byly také pořádány „řádné soudy“. Jenže za zavřenými dveřmi, bez veřejnosti, pod tlakem Gestapa, podle zákonů, které formálně platily – ale morálně byly nulové.
Tehdy i dnes slyšíme stejná slova.
Dnes to neříká okupant, ale vlastní režim.
A stejně jako tehdy, se veřejnost má dívat jinam – nebo vůbec.
Kdo opravdu podvrací republiku?
Otázka, kterou si musíme položit, zní:
Kdo tady skutečně ohrožuje právní stát?
Je to muž v uniformě, který mluví nahlas? Nebo soud, který zavírá veřejnosti dveře a mlží kolem obvinění?
Je to skupina lidí, která má odlišný názor? Nebo je to stát, který ten názor kriminalizuje?
Dnes soudí Kratochvíla, předtím odsoudí učitelku a jiné. Zítra to můžeš být ty. Za text na síti. Za účast na protestu. Za „nevhodnou“ otázku ve vysílání. Za to, že jsi nebyl potichu.
Až ti zazvoní ráno zvonek a za dveřmi budou lidé s nálepkou „státní služba“, už nebude prostor. Pak už bude jen ticho.
A až se tě tvoje dcera, vnuk nebo budoucnost zeptají:
„Kde jsi byl, když začalo nové ticho a nový strach vládnout téhle zemi?“
Neříkej, že jsi spal.
Neříkej, že jsi nevěděl.
A hlavně – neříkej, že tě to nezajímalo.
V metropoli měl dnes, v pondělí 21. července, začít proces s Československými vojáky v záloze za mír. Z údajných zločinů se má zpovídat i Přemysl Hadrava, pravoslavný kněz, známý z Litoměřic a Roudnice nad Labem. Řada halasných podporovatelů obžalovaných překvapila senát a soudkyně raději líčení odročila, aby nedošlo k nepřístojnostem.
Vedle šéfa organizace Ivana Kratochvíla jsou obžalováni velitelka štábu spolku Andrea Krulišová, příznivce sdružení Vladimír Štádler a pravoslavný kněz z Roudnice nad Labem Přemysl Hadrava.
Ti všichni měli podporovat ještě před plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu v roce 2022 a současnou vleklou válkou proruské aktivity bývalého vojáka Miloše Ouřeckého na východě Ukrajiny. Ouřecký je v případu také obžalovaný. Jemu a ostatním justice vytýká podporu, propagaci a financování terorismu.
Na proces se přišli podívat lidé z okruhu podporovatelů obžalovaných. Už před soudní síní na chodbě soudu si stihli hlasitě vyměnit názory se zástupci médií, která o kauze informují. Lidí se chtělo dovnitř dostat asi pět desítek. To zjevně nečekal senát, který nezajistil ani velkou soudní síň, kam by se všichni vešli, ani dostatečnou přítomnost justiční stráže a policistů.
A co na to přímá účastnice? „Lžou, svině, jako za Bilaka. Na chodbě bylo asi padesát lidi, to je pravda. Nikdo ale nekřičel, nikdo si hlasitě nevyměňoval názory a všichni se chovali slušně.“
Ladik Větvička, Poruba, Knižectvi slezske
---------------------------------------------------
Milí čtenáři, přátelé, děkuji vám za podporu velice velmi!
----------------------------------------------------
"Bůh žehnej dílu našemu"
Ladik
