Jan Petránek
Jeden z opravdových novinářů, které měl tento národ, včera opustil tento svět. Chlop, kery vysilal 21.8.1968 z budovy okupovaneho Českeho rozhlasu, chlop, kery zažil dvě normalizace – nepustili ho k mikrofonu ani v letech 1969-89, a ani v době jeho druhe normalizace po roce 2014, kdy zakazali, aby byl zvan jako komentator do Česke televize a rozhlasu…
Nechci opakovat slova, která napsali jiní, proto podepisuju to, co napsal muj blogařsky kolega, bo nemam k temu co dodat. Mam radost, že jsem Jana Petranka potkal, povídal si s ním a můžu říct, že to byl nezapomenutelný zážitek…
—————————————————————————————
Včera na selhání srdce zemřel velký bard české a československé žurnalistiky – Jan Petránek.
Specializoval se na Sovětský svaz, posléze Rusko. Věděl toho o něm mimořádně hodně a uměl své znalosti a vědomosti podat. A vedle toho to a především – byl SLUŠNÝ ČLOVĚK. KTERÝ NEMĚL POTŘEBU SE UCHYLOVAT ANI K BULVÁRU, ANI K DEMAGOGII. Svou práci uměl dokonale,ale nestavěl ji nad své principy a zásady. Což osvědčil v Srpnu 68 a ve dvou následných dekádách, kdy neohnul hřbet a nevyměnil to, co miloval za svoje přesvědčení.
Malou normalizaci si následně prožil znovu zejména po roce 2014, kdy po pár prvních komentářích o dění na Ukrajině a pozici Ruska zcela viditelně dostal nějakou nepsanou stopku zejména do ČT, kde jeho vědomosti nahradili Jandové, Kšírové, Votápkové a Kolářové…
Za sebe říkám – Jane Petránku, děkuji za mnohá a mnohá poučení. Budete mi chybět.
Bez čeho bych se ovšem velmi rád obešel, budou záplavy falešných slzí z oficiálních sdělovadel ohledně Petránkova odchodu. Od těch, kteří ho odmítali nejméně posledních 5 let pouštět před kamery a mikrofony.
A ještě jedna vzpomínka, tentokrát Ivana Hoffmana, odkaz zde.
