Letadlo do Praglu, Kapitola XI.

Jedneho podzimniho dňa zme se rozhodli, že se podivame do hlavniho města. Teda my zme se nerozhodli. Jedneho rana se u Věcha objevil Helmut, kery měl schovane mega v kapse.

Naš stul, jak zme seděli s Dejvem, byl už pomalu zaplněny hořčicovyma sklinkama, v kerych bylo nalete bladymery. To byla tenkrat taka moda.

Dejv byl v te době vysoce vzdělany, bo jako jediny z nas robil baňsku. To sem věděl už z doby, kdy sem jeho profesorce marxizmu – leninyzmu položil na stolek brožurku o Chartě 77 a tu hydru z teho malem jeblo. Dneska ta rezava tlama mimochodem furt robi jakusik propagandystku na baňske. Dokonce na stejne fakultě a sedi v tem samem kanclu jak gdysik, akurat vyhodnocuje žadosti o dotace z Brusela a přijmy ma dvacetkrat vyšši.

Ale to by byl zas jiny přiběh.

Začněme u teho, že Dejv nejenom, že byl oproti nam vzdělany, on jako jediny z nas navic opravdu robil. A to byla činnost hrdinna a čestna, to zme všeci uznavali. To dokonce aji komunysti uznavali.

Nas by to v te době nikdy nenapadlo, čemu by měl člověk v počatečnich fazach kapitalizma robit? Ale Dejv měl pohodovu robotu v bytovem družstvu Ostravsko – karvinskych dolu. Shodu okolnosti měl n