top of page

Pravidla komunity


OLD SHOOTTERHAND: „Tyvole, tak Větvovi zakázali a smázli blog na idnesu!“


Server idnes zakázal a zrušil po 15 letech psaní blog 9násobného bloggera roku Ladislava Větvičky. Důvod: 29násobné porušení pravidel komunity.



„Hm,“ zadumal jsem se, „tak nám zakázali Větvu, řekla by paní Müllerová,“ parafrázoval jsem Švejka.


„Jo, to je ta liberální demokracie s evropskejma hodnotama,“ glosoval to kysele Shootterhand. „A kolikrát jsem mu tady na tý točně říkal, aby nepsal tak vostře, ale bylo to marný, bylo to marný, bylo to marný!“


„A proč ho vlastně zrušili?“ zeptal jsem se.


„No, protože prej 29x porušil pravidla jejich komunity. Vo tom jsme se už bavili, žejo? Proto já se neseru do aktuálních záležitostí, ale koukám na ně z hlediska věčnosti, páč se většina věcí vopakuje nebo platí furt, protože lidi jsou furt stejný kokoti.“


„No, tady vlastně doplatil na to, že se dal do holportu s ďáblem mejnstrýmu – idnesem. Kdyby jel jenom po svým, jako tadyhle Vidlák, tak by se mu to nestalo,“ uvažoval jsem.


„To máš na jednu stranu pravdu, ale na druhou stranu bylo dobře, že tam byl. Byl tam takovým lakmusovým papírkem svobody projevu. Čímžto nám tento lakmusovej papírek právě ukázal, jak to s tou svobodou doopravdy je.“


„Jenže lakmusovej papírek můžeš po použití tak akorát vyhodit,“ namítnul jsem.


„To byla metafora, vole!“ zachechtal se Shootterhand. „Toho vyhodili jen voni. Větva se neztratí. Má svý fanoušky, čtenáře, má svoji stránku Ostravsky večernik a fejsbůk. Bude psát tam. Plus ty jeho knihy.“


„Jsou to kokoti, ty na idnesu,“ řekl jsem zhnuseně.


„Jo, zase se vodkopali,“ souhlasil Old Shootterhand. „Jednou stejně v prachu lehnou…“




A protože, jak pravil Old Shootterhand, se zamýšlí nad světem kolem nás zásadně „z hlediska věčnosti“, byl tomuto fenoménu věnována jedna celá kapitola „Pravidla komunity“ (str. 87) již v knize „Majn Kochbuch“, proto nyní pro její případné nečtenáře a nemajitele přinášíme nezkrácený přetisk.



Pravidla komunity


„Shootterhande,“ zeptal jsem se, když jsme si u nás na dvoře zase jednou sedli pod slunečník, otevřeli plechovky japonskýho českýho piva a zapálili si. „Co si myslíš vo pravidlech komunity na fejsbůku a dalších sociálních sítích? Myslim jako, to banování a rušení účtů,“ upřesnil jsem.


„Sub speciae aeternitatis,“ začal Shootterhand v oblaku tabákovýho dýmu svojí oblíbenou hláškou, „nic novýho pod Sluncem,“ a mocně si loknul. „Pominu-li nedávnou socialistickou cenzuru a skočíme-li o sto let zpátky do C&K monarchie, tak ti připomenu Karla Havlíčka Borovskýho. Po revolučním červnu 1848 a po zákazu Národních novin v roce 1850 se přestěhoval z Prahy do Kutný Hory a vydával tam časopis Slovan,“ ukrknul si a pokračoval. „V roce 1851 vydala tehdejší vláda nařízení, že pokud nějaký noviny nebo časák dostanou dvě napomenutí za protivládní články, tak je můžou zakázat. Možná, že to byla účeloffka – takovej ‚lex Havlíček‘, protože Slovan ty dvě napomenutí vzápětí dostal. Tak to Havlíček ještě v tom samým roce radši sám zabalil.“


„Porušil dvakrát tehdejší pravidla komunity!“ vyhrknul jsem.


„Sokas! Otevřel oči. Jak říkám furt – lidi se moc neměněj. Jen technickej vývoj a v závislosti na něm kulturní prostředí,“ souhlasil Old Shootterhand.


„Shaka!“ ulevil jsem si a taky se zhluboka napil.


„No, drobnej rozdíl tu ale je,“ pokračoval sarkasticky Shootterhand. „Tenkrát tyhle pravidla určovaly vlády, to má, podle mě logiku, prostě se to dá pochopit – establishment se brání, ale dneska to dělaj ‚soukromý‘ firmy…“


„To je logický. Vlastně se změnil establishment. Žijeme v postfaktický informační době. Informační giganti jsou globální a maj často monopol, ne-li oligopol a taky větší rozpočet než leckterej stát,“ povídám.


„Myslíš, jakože po pádu feudalismu prožíváme pád kapitalismu a nastupuje něco jako…. jakooo…“ zamyslel se.


„Informaciokracie? Infotismus?“ napadlo mě. „Nebo spíš infototalita?“


Old Shootterhand pozvedl obočí: „Zajímavá teorie. Budu vo ní přemejšlet. Dík za tip.“


Ale potom se plácnul dlaní do čela: „Hanza, vole!“


„Jakože budeme tesat do zdi?“ nepochopil jsem.


„Ne, Hans, ale Hanza!* Středověk,“ vysvětloval Old Shootterhand a dodal: „Přeloženo do současnosti to byl vlastně takovej středověkej Amazon zkříženej s NATO a Evropskou unií.“


„Historia magistra vitae!“ uzavřel jsem.


Chvilku jsme pak jen mlčky popíjeli a hulili. Příjemný podvečerní ticho se sporým zpěvem ptáků přerušil zvuk silniční pily v dálce za obzorem. Nějakej dárce orgánů pokoušel svoji karmu.




* Hanza (Die Deutsche Hanse) byla středověká organizace (původně především německých) měst s monopolním právem na mezinárodní obchod mezi Anglií, Nizozemím, Skandinávií a Ruskem. Existovala od 12. do 17. století. Z Orientu dovážela koření, z jihu víno, ze severu kožešiny, med a vosk atd. Měla vlastní armádu a prosazovala své zájmy i v cizích zemích a někdy i proti zájmům panovníků.



Pokud chcete zjistit víc o Agroanarchii nebo vás zajímají Old Shootterhandovy originální, vždy satirické, nekorektní a trochu potřeštěné teorie na svět kolem nás (Desatero podle Old Shootterhanda, Koloběh hovna v přírodě, Kšeft über Alles, Gríndýl über Alles, Nekonečno, Bůh a kobliha atd.), najdete je v knize Majn Kochbuch s předmluvou Svět podle Old Shootterhanda a Základy Agroanarchie. Právě vyšlo druhé vydání. Více informací, včetně ukázek, najdete zde: https://shop.tichadohoda.cz/majn-kochbuch/


Zdroj a autor: Old Shooterhand






Pokud je vám blízké vnímání světa, prezentované na tomto webu, podpořte nás. Bo kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil? Dnešní režim to za vás rozhodně neudělá.


Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu Ladislava Větvičky možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055. SWIFT: RZBCCZPP




























1 Comment

Rated 0 out of 5 stars.
No ratings yet

Add a rating
Dagmar Myšková
Dagmar Myšková
Sep 10, 2023
Rated 5 out of 5 stars.

Brilantni - jako vzdy!

Like