Turistycka sezona? Ni, enem smutne čekani na totalni krach…

V medyjach sem tam prosakuju zpravy, kere realně popisuju aktualni stav. Propad letecke dopravy o devadesat procent, propad prodeju aut o osumdesat procent, propad obratu v hospodach o sedumdesat procent…

Celkově ovšem převlada klid, připominajici ticho před buřku. Ovšem před pořadnu buřku. Bo propady obratu ukazuju enem tu viditelnu čast ekonomiky. Ta neviditelna, v podobě nezaměstnanosti, jaku svět neviděl, vlny bangrotu, egzekuci, vyprodeju předraženych a nezaplacenych aut a baraku na dluh, to všecko bude nasledovat po kratkem letnim nadechnuti, kdy to na prvni pohled vypada, že svět je ještě v pořadku.

Už davno neni. Řizena demolice ekonomiky probiha na pozadi, tajak ju kdosik naplanoval a koordynovanyma opatřenima celosvětově prosadil. Polityci si mysli, že to jaksik zvladnu, vytisknu nove prachy a budu je rozhazovat z vrtulnika, přitom to je přesně to, o co jde, aby se cely svět dostal do spiraly, z kere nebude uniku.

Dluhama se prosperita nebuduje. Dluhy funguju jen chvilu, su jak drogy, po kerych se vam zrobi blbě a potřebujete dalši davku, keru už ale nedostanete. To věděl davno už stary Baťa, jeden jak druhy, to vnitřně citime všeci. A přesto nechavame tu hydru nahoře schvalovat gigantycke sumy dluhu ve vyšce sto, třista a fčil už neuvěřitelnych 500 milijard.

A všeci vime, že to bude malo, na podzim se budu doprošovat o schvaleni tři čtvrtin bilijona a ani to jim nakonec nebude stačit,

Když rodině chybi prachy na provoz, tak tež fotr nepoleze do banky pro dalši uvěr a pro dalši auto na lizačku, ale zbavi se zbytečnych vydaju, přestane chodit do knajpy pětkrat tydně, mama přestane kuřit a děcka nebudu pičovat, když se nepojede na korzicku ryvijeru ale enem na plaž chudych na štěrkovně v Hlučině.

Ovšem polityci asi přemyšlaju jinak. Misto aby zastavili financovani nejruznějšich člověku v tisni a podobnych darmožroutu, vyhazali udavače, troly a elfy z minysterstva vnitřku, zastavili nakupy vrtulniku a podobnych kokotin, tak lezu do mezinarodnich bank a doprošuju se o dalši dluhy. A mezinarodni banky je velice rady poskytnu.

Smutny to pohled na našu politycku scenu, kera ma strach jednat.

Ale asi to tak ma byt, musime na tu držku dostat všeci, abyzme viděli to, co Baťa věděl před sto rokama. Že když přichaza kriza, nove dluhy se nerobi.

A enem hňup bude tvrdit, že žadny přichazejici pruser nevidi…