Až ti bude nějakej kokot tvrdit, že se máš vzdát peněz, aby ses za 30 let měl dobře, hned mu flákni
Pokud ještě doma nemáte prvotinu Dana Šustra (autora hitů Tiché dohody) s názvem Majn kochbuch, tak byste s tím měli něco udělat. Protože tato kniha geniální jest. Pořídit si ji můžete tady a nová autorská kapitola přišla na světlo světa právě teď. Takže tady je exkluzivně pro čtenáře Ostravskeho večernika:
Cargo kult
OLD SHOOTTERHAND pravil: „Tyvole, až ti bude nějakej kokot tvrdit, že se teď musíš vzdát svýho majetku a peněz, aby se za 30 let měli tvoje děti a vnuci dobře, hned mu jednu flákni!“
Konečně přišlo pořádný jaro, dalo se sedět do večera venku, tak jsme se začali se Shootterhandem zase víc scházet nad pivem a grilovanou flákotou. Hlavní témata našich pivních debat byly nejrůznější tipy kolem zahrady a agroanarchistický zásady a – záhady.
Například: „Tyvole, proč mám ty sazenice rajčat tak vyčouhlý a tenký?“ zeptal jsem se popuzeně, zatímco jsem před Shootterhanda stavil lahváče a prázdnej půllitr.
„A máš je kde?“ zeptal se Shootterhand, zatímco hledal otvírák.
„No v květnících za voknem,“ podal jsem mu ho.
„Tak se nediv, jde k nim světlo jen z jedný strany, tak se za ním vytahujou. Máš skleník?“ Shootterhand se syknutím otevřel láhev a jal se nalejvat.
„Ne, dyť víš, že mám na zahradě jen foliovník…“
„To stačí, tak je dej tam, budou mít světlo ze všech stran, srovnaj se a posílej. Hele, naval zippáka,“ natáhnul po mě ruku.
„Tak já je tam šoupnu,“ odvětil jsem, rezignovaně mu podal svoje Zippo, který jsem zrovna dneska ráno doplnil.
Shootterhand po něm chňapnul a s cvaknutím si připálil. Pak zapalovač položil zpátky přede mě na stůl.
Kromě sazenic rajčat mě ale trápila ještě jedna věc, tak jsem změnil téma hovoru – výjimečně na aktuální politický téma i když jsem věděl, že to Shootterhand nemá rád, protože, jak říkával, všechno žhavý se má řešit až za studena – v souvislostech, s odstupem a nadhledem – jinak se člověk zpravidla spálí.
„Tyvole, co říkáš tý vládní daňový a důchodový reformě?“ zeptal jsem se.
Old Shootterhand potáhnul cigáro, upil piva a znechuceně odvětil: „Tyvole, pamatuješ, jak nám v devadesátkách slibovali, že do deseti let dostihneme životní úroveň Rakouska?“
Přikejvnul jsem hlavou a taky se napil.
„A teď je to přes 30 let – a jsme kde?“ Po týhle řečnický otázce se zamračil, ale hned zase pokračoval: „A teď se jako máme mít hůř, aby se naše děti a vnuci měli za 30 let líp? Já ekonomice, národohospodářství ani politice nerozumim, páč na to nemám papír, ale takhle voblbovat mě nikdo nebude!“ Old Shootterhand potáhnul dalšího šluka.
„Mimochodem, já tu celou tiskovku sledoval v přímým přenosu a když jsem pak o tom večer přemejšlel, tak mě k tomu něco napadlo,“ znovu zadýmal a napil se piva a pokračoval.
„Protože jsem de facto nebyl schopen posoudit obsah sdělení – tedy všechny souvislosti a dopady těch představovanejch návrhů, soustředil jsem se, jako obvykle, na celkovej dojem a hlavně řeč těla. A vzpomněl jsem si na kult Cargo.“
Jako vždycky při vyslovení nějakýho záhadnýho termínu na mě Shootterhand upřel zrak, jak se budu tvářit, jestli chápu, o čem je řeč. Tvářil jsem se asi dost blbě, takže ani nečekal na moji zjišťovací otázku a jal se rovnou vysvětlovat.
„Kult Cargo vznikal od 19. století, poprvé se objevil na Fidži v roce 1885. Rozmohl se ale hlavně po druhý světový válce na ostrovech v Melanésii, když se přírodní národy – obyvatelé těchto ostrovů – setkali se západní, potažmo japonskou, civilizací, když na ostrovy dorazili vojáci s moderníma výrobkama. Cargo, tedy náklad, připlouval buď na lodích nebo ho přivážely či shazovaly letadla. Byly v něm předměty, který do tý doby domorodci nejen, že neviděli, ale ani si je nedokázali v nejbujnější fantazii představit – například žvejkačky, Coca Cola, konzervy s masem, různý kovový nářadí, psací pero, zapalovač, oblečení nebo třeba i džíp. Některý tohle zboží vojáci s domorodcema vexlovali. Nejznámějším příkladem je letadlovej cargo kult. Ten vznikl zkopírování vnějších znaků leteckýho zásobování. Domorodci vypozorovali, že když vojáci zavolají vysílačkou, tak zanedlouho přiletí letadlo s cargem. Když ovšem druhá světová v Pacifiku skončila, letadla přestaly lítat, přistávat a shazovat cargo. Co s tím? Jak zase získat ty skvělý věci? A teď se musíš zkusit vžít do mentality domorodce, kterej žije přírodním způsobem – použijme klišé – na úrovni doby kamenný, tedy logicky má omezený chápání významu nebo obsahu určitý lidský činnosti. Tak prostě začali napodobovat zdánlivě magický rituály na přivolání carga, který odkoukali od americkejch nebo japonskejch vojáků. Udělali si z kokosu dvě půlky jako sluchátka na hlavu, bambusovou tyč místo antény a volali a čekali až přiletí cargo. Někde postavili přistávací plochu a dokonce stavěli i dřevěný nebo slaměný makety letadel.“
Shootterhand se napil a postavil přede mě významně svůj prázdnej půllitr. Zvednul jsem se a šel do ledničky pro dalšího lahváče.
„A tak jsem dospěl k názoru nebo spíš dojmu,“ navázal po mým návratu Shootterhand, zatímco si nalejval pivo z flašky do půllitru, „že ta tiskovka byla de facto takovej cargo kult.“
Uchechtnul jsem se. „Tyvole, jen jim tam chyběly ty půlený kokosový ořechy na uších a bambusový antény!“
„Nechyběly,“ oponoval mi Shootterhand a nedočkavě pozoroval napěněnej půllitr, aby mohl dolejt zbytek lahváče a konečně se zase napít.
„Ta akce totiž měla skoro všechny znaky tohohle kultu, jen v našich moderních kulisách. Začalo to už samotným názvem, symbolikou načasování, vymysleli i magický zaklínadlo – slogan, nechali si vyrobit bannery – to máš místo toho bambusu – a přišlo celý náčelnictvo v čele se šamanem a vyvolávali a vyvolávali. Předváděli tam ten jejich cargo kult dvě a půl hodiny, tyvole!“ zakoulel očima. Pěna mezitím klesla, Shootterhand si dolil a prázdnou flašku postavil na stůl vedle popelníku.
„Takže to byl vlastně jejich voodoo rituál a teď čekaj, že jim z toho bude padat cargo? Jako ty prachy, co z nás chtěj vyždímat?“ zeptal jsem se.
Shootterhand si dal prvního loka. „To si právě nejsem úplně jistej,“ utřel si pěnu z bradky. „Cargem je podle mě ten slib, že když nám teď seberou prachy, budeme se my, naše děti a vnuci za třicet let mít líp – vzpomeň si na ten slib o životní úrovni Rakouska, navíc, pamatuješ, jak dopadla ten jejich odhad výnosu z windfall tax?“
Přikejvnul jsem.
„Prostě jsem nabyl dojmu – a proto jsem si taky vzpomněl na ten cargo kult – že tihle hoši a dívky, co dneska seděj ve vládě, jenom napodobujou činnosti politiků – prostě to okoukali, aniž by skutečně chápali význam, obsah a jak co funguje. Bambusový tyče a kokosový skořápky na uších rádiový vysílání nepřijímaj ergo ten jejich slavnej balíček sice zvedne spoustu poplatků, cen a daní, ale otázka je, jakej nakonec bude skutečnej výběr a celkovej efekt.“
„Takže voni nám vlastně předvedli slaměný letadlo!“ vyhrknul jsem.
Old Shootterhand se pobaveně zaculil, protože měl v hubě cigáro, který si mezitím ubalil a zrovna si ho připaloval – samozřejmě mým zippákem, jak jinak?!
„Ale slaměný letadlo, to není všechno,“ pokračoval, když vyfouknul z plic kouř, „ještě je tady speciální případ Johna Fruma na ostrově Tanna na Vanuatu, kterej se tam ve 40. letech minulýho století vydával za proroka a slíbil domorodcům, že pokud mu budou sloužit, pomůže jim vyhnat bělochy, nebudou muset makat a on je bude šatit a živit. A teď se podrž: jako podmínku příchodu ráje na zemi – on tomu říkal milénium – stanovil zbavení se všeho majetku. Domorodci začali opouštět svý domy, vesnice a církve, zbavovali se peněz, aby mu stanuli „po boku“. Dál jim řekl, že jejich jediným jejich přítelem je Amerika a že jednoho dne k nim Amerika přijde a nastane ráj na zemi.
Ale má to happy end – toho Fruma prej snad nakonec zatkli,“ ukončil svůj výklad Shootterhand a znovu se napil piva. „Na ostrově dnes zbylo posledních cca 250 vyznavačů jeho kultu, který pořádaj každoroční slavnost k jeho uctění a stále očekávaj jeho návrat, že jim asi konečně přiveze ty žvejkačky a Coca Colu…“ obrátil oči v sloup.
„Jo, a slavnej americkej fyzik Richard Feynman dokonce používal pojem kargokultická věda, čímž označoval pseudovědu,“ doplnil ještě.
„Tyvole, to je dobrý,“ zajásal jsem. Tohle byl zase jednou typickej svět podle Old Shootterhanda! „S těmahle kargokultickejma vědama se posledních letech úplně roztrh´ pytel!“
Old Shootterhand se jen útrpně pousmál a temně pravil: „Každopádně jednou věcí jsem si naprosto jistej – tahle vláda vejde do dějin!“
V zahradě utichli ptáci a začalo se pomalu stmívat a protože byly oba naše půllitry prázdný, vzal jsem ze stolu prázdný lahváče a zašel do ledničky pro další dvě piva. Prostě jeden další takovej pohodovej podvečerní pivně – filozofickej pokec se Shootterhandem.
Wikipedia:
Cargo kult: https://cs.wikipedia.org/wiki/Cargo_kult
Kargokultická věda: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pseudov%C4%9Bda
Videa:
Cargo cult Phenomenon (anglicky): https://www.youtube.com/watch?v=x5jbHDMeDFE
John Frum story (anglicky): https://www.youtube.com/watch?v=xVD8eLvig_I
Pokud je vám blízké vnímání světa, prezentované na tomto webu, podpořte nás. Kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil? Dnešní režim to za vás rozhodně neudělá.
Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu Ladislava Větvičky možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055. SWIFT: RZBCCZPP
