Manifest svobodného člověka
Autor: František Matějka
Lidé mi píší a ptají se v "množství nikoliv malém", když použiji jednu obsahově ujetou právní formulaci, kterou lze významově ohnout podle světonázoru orgánů činných v trestním řízení, co si myslím o tom či onom. Nevím, čím jsem si to zasloužil, s pokorou dotazy přijímám a dělám maximum, abych i individuálně odpověděl. Dnes se s tím zkusím vypořádat jinak. Takhle, ale bacha, je to delší, třeba ke kávě:
- Nenechal jsem se očkovat proti covidu a zároveň bezvýhradně respektuji, že se někdo očkovat nechal.
- Nesdílím paniku kvůli přirozeným změnám klimatu, které provázely, provázejí a budou provázet Zemi po celou dobu její existence, nebojuji proti těm změnám, připravuji se na ně.
-Mám rád vůni benzínu a vozy SUV. Stejně jako u zbraní u mě platí, že je lepší mít výkon takového vozu po ruce a nikdy nepotřebovat, než v krizi ten výkon potřebovat a nemít ho. Oboje už se mi, aniž bych o to stál, v životě hodilo. Je to vlastně jen jiná obdoba hasicího přístroje nebo lékárničky. I ty se mi v životě hodily, aniž bych o to stál a plánoval to. Princip.
- Občas jsem plácnul děti jako součást jejich výchovy. S vysvětlením během pár vteřin jsme tím považovali věc za uzavřenou a šli jsme v pohodě dál, přičemž toto řešení jsem vždy považoval a považuji za o mnoho po všech stránkách lepší, než domácí psycho. Vyrostl jsem tak já, přičemž se skromně nedomnívám, že by ze mě vyrostl hajzl, a vyrostly tak naše děti, přičemž mají skvělé výsledky doma, ve škole, ve sportu, a jsou z nich nakonec nejen naše děti, nýbrž i přátelé a kamarádi.
- Rád platím hotovostí a považuji to součást svobody.
- Nepletl jsem si svetry, abych se zahřál, když jsem si mohl normálně zatopit.
- Nevadí mi zbraně, hazard, zábavné ženy, ba dokonce ani to, když někdo dobrovolně o své vůli užívá drogy, z nichž některé stát pokrytecky zakazuje, zatímco jiné, v mnoha ohledech společensky horší, tak rád daní.
- Na kole jezdím bez helmy.
- Nepláču nad informací, že některé druhy zvířat a rostlin zanikají, protože vím, že za dobu existence planety Země evolučně vznikly a zanikly miliony druhů, a že tomu tak bude s námi i bez nás.
- Nehodlám chránit a zachránit všechny lidi světa, protože vím, že to nejde, a stačí mi dělat všechno pro to, abych ochránil sebe, rodinu, blízké, přátele, kamarády, partnery a občas, když mi zbydou zdroje, třeba i někoho dalšího, koho neznám, a kdo o pomoc stojí.
- Nechci a nebudu nutit jiným lidem, aby žili jako já, a nemíním jim vysvětlovat, že oni žijí blbě, protože každý si žijeme život svůj, přičemž podmínky pro něj jsou ryze individuální, neopakovatelné a nepřenositelné. A taky máme všichni jen jeden pokus a ten je prostě náš, nikoliv souseda.
- Ani na vteřinu by mě nenapadlo jakkoliv zasahovat do pravidel soužití jiných lidí v jejich společenstvích v jiných částech světa, když vím, že jsem jim k tomu dosavadnímu ničím nepřispěl.
- Uvědomuji si, že právo a spravedlnost jsou zcela jiné disciplíny, že zdaleka ne všechno, co je podle práva, je také spravedlivé, a že to, co je spravedlivé, může být v rozporu s právem.
- Uvědomuji si, že demokracie a svoboda nejsou ani omylem totéž, a že zatímco o svobodu mohu přijít demokratickým hlasováním, nemohu svobodu jiným vnutit násilím ani hlasováním o nich, když svobodu nechtějí.
- Pohlaví jsou jen dvě a jsem hluboce přesvědčen, že ve sportu mají mezi sebou soutěžit ženy s ženami a muži s muži, přičemž si uvědomuji, že příroda dokáže být nemilosrdná, že dá vzniknout i přírodním excesům, ovšem podle nich nelze stanovovat pravidla pro všechny. Občas prostě příroda postaví někoho mimo hru. Vždycky to tak bylo a vždycky bude.
- Zastávám pevný názor, že muž je mužem a žena ženou od počátku svého života na základě fyzických znaků, nikoliv slovním prohlášením o svých pocitech.
- Jsem přesvědčen, že stát patří občanům, nikoliv občané státu, a že státní instituce mají být k dispozici pro občany v okamžiku, kdy si občané o jejich službu řeknou, když ji potřebují, nikoliv aby občanům nařizovaly, jak mají žít, a když tak nežijí, penalizují je za to.
- Jsem přesvědčen, že svoboda slova a projevu mají být absolutní, že nemá existovat plošná ani individuální presumpce viny, že nemají existovat trestné činy bez oběti, a že lidé mají být na základě společenské smlouvy trestáni výhradně za skutečně jimi způsobenou a prokázanou škodu jinému – ať už fyzickou, nebo materiální, ale objektivně konkrétně způsobenou.
- Jsem přesvědčen, že o záležitostech občanů v naší republice se má rozhodovat výhradně v naší republice, nikoliv hlasováním za jejími hranicemi, přičemž v naší republice nemáme hlasováním u nás ovlivňovat životy lidí v jiných státech.
- Jsem hluboce přesvědčen, že o vítězi má rozhodovat síla, šikovnost, vytrvalost, znalosti, um, nadšení, přinášení vlastních dobrovolných obětí, invence, vize, inspirace a tah na branku, nikoliv idelogie nebo politické rozhodnutí.
- Jsem hluboce přesvědčen, že válka je vůl, každá, ovšem také bezpečně vím, že nevznikají bez rozhodnutí či krytí politiků, kteří mají své skryté cíle, taková už politika a její pozadí prostě jsou, přičemž jsem člověk principů a jako takový neudělám výjimku v tak důležitých okamžicích, abych bezhlavě věřil, že zrovna teď to se mnou, mojí rodinou, dětmi, přáteli, kamarády a republikou politici myslí dobře jen proto, že byli zrovna souhrou okolností úspěšní ve volbách a mají své čtyři roky.
- Nikdy neplatilo, neplatí a nikdy platit nebude, a historie a dějiny budiž svědkem, že představitelé jakéhokoliv státu mají vždy pravdu, nebo se vždy mýlí, podle toho, na jaké světové straně ty státy leží. Nikdy neplatilo, neplatí a nikdy platit nebude, že všechna rozhodnutí představitelů jakehokoliv státu byla, jsou nebo budou vždy správná, nebo špatná. Proto jsou na místě obezřetnost a odstup tím vyšší, čím závažnější děje probíhají.
Výše uvedené je jen namátkový výčet. V podobném duchu bych mohl psát celé hodiny, dny, týdny a měsíce. Pokud to máte z většiny podobně, jste tu správně. Někdo taky kávu?
Autor: František Matějka
Režimní, protinárodní média jsou obvykle financována režimem přes tzv. neziskový sektor.
Nezávislá média takové "štěstí" nemají, zato mohou psát bez obav z toho, že režimní otrokáři utáhnou kohoutek s penězi, pokud by se médium vymklo kontrole.
Pokud je vám vnímání světa, prezentované na tomto webu blízké, podpořte nás. Bo kdo jiný, než vy? A kdy jindy, než fčil?
Dar Literarnimu & cestovatelskemu klubu možete poslat na učet 1030513055/5500 z ciziny pak na IBAN: CZ2355000000001030513055 SWIFT: RZBCCZPP
